22 Cdo 2229/2014 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2229/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 5. 2016 Spisová značka:22 Cdo 2229/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.2229.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyklizení nemovitosti Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 8. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.8.2016III.ÚS 2726/16prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto25.10.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2229/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. J. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, proti žalovaným: 1) Ing. L. P., 2) V. S., 3) Ing. J. S., 4) M. F. a 5) S. K. Y. a. s., se sídlem v Brně, Příkop 8, IČO 60752475, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem AK Moreno Vlk & Asociados, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 5 C 169/2011, o dovolání žalované 5) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2014, č. j. 25 Co 543/2012-156, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná 5) je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2 178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Ivana Rotta. Odůvodnění: Okresní soud Praha - západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. června 2012, č. j. 5 C 169/2011-45, ve znění opravného usnesení ze dne 25. září 2013, č. j. 5 C 169/2011-136, uložil žalovaným povinnost vyklidit nemovitosti - pozemkovou parcelu č. p. 296/372 o výměře 647 m2, pozemkovou parcelu č. p. 296/371 o výměře 18 m2, pozemkovou parcelu č. p. 296/133 o výměře 140 m2, pozemkovou parcelu č. p. 296/118 o výměře 658 m2, pozemkovou parcelu č. p. 283/43 o výměře 1.023 m2, vše v k. ú. P. u S., obec S., okr. P. – z., a vyklizené předat žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání všech žalovaných rozsudkem ze dne 15. ledna 2014, č. j. 25 Co 543/2012-156, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, pokud jím bylo rozhodnuto ve vztahu žalobce a prvního až čtvrtého žalovaného, zrušil a řízení ve vztahu mezi těmito účastníky zastavil (výrok I.). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení změnil tak, že žalované 5) uložil povinnost z pozemku č. p. 296/118 v katastrálním území P. u S., obec S., vyklidit čtyři dřevěné montované chatky a z pozemků č. p. 296/118, 296/133 a 283/43 v katastrálním území P. u S., obec S., vyklidit jednu patrovou montovanou chatku, vše do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení změnil rovněž tak, že zamítl žalobu v rozsahu, jíž se žalobce domáhal po žalované 5) vyklizení jedné poloviny montované chatky stojící zčásti na pozemku 296/118 v katastrálním území P. u S., obec S. (výrok III.). Ve výrocích IV. – VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce zpět žalobu proti žalovaným 1) až 4). Žalovaní vyslovili se zpětvzetím žaloby souhlas, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti prvního až čtvrtého žalovaného vyklidit pozemky žalobce, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Žalobce dále v průběhu odvolacího řízení upravil žalobní žádání ve vztahu k žalované 5) v tom smyslu, že se nadále domáhal vyklizení montovaných chatek z pozemků č. p. 296/133, 296/118 a 283/43, vše v k. ú. P. u S., obec S. Změnu žalobního petitu odvolací soud připustil. Po doplnění dokazování odvolací soud uzavřel, že odstranění chatek je možné, neboť se jedná o movité věci, které nejsou spojeny se zemí pevným základem, a které lze rozmontoval a z pozemku odstranit. Pokud jde o čtyři přízemní a jednu patrovou chatku, odvolací soud žalobě v upraveném znění vyhověl, pokud jde o chatku, která stojí na pozemku žalobce jen částečně a žalobce se domáhal odstranění její poloviny, odvolací soud žalobu zamítl s odůvodněním, že vyhovění takové žalobě by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť požadavek na odstranění poloviny chatky je možno považovat za „šikanózní“. Proti rozhodnutí odvolacího soudu, konkrétně proti výroku II. a navazujícím výrokům VI. a VII., podává žalovaná 5) dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v § 237 o. s. ř. a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Vytýká odvolacímu soudu nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku v tom směru, že z něj není zřejmé, „zda odvolací soud předmětné chatky za stavby nepovažoval a navrhovaným doplněním dokazování i argumentací žalovaného ad e) ohledně nemožnosti užití žaloby na vyklizení a námitky věci rozhodnuté se proto nezabýval, nebo tento závěr, že se jedná o stavby, nezpochybňoval, ale nepřikládal mu právní význam“. Za dané situace je neúměrně složité formulovat otázky, které byly nesprávně posouzeny, pokud není s jistotou zřejmé, jak je vlastně odvolací soud posoudil a na základě jakých skutkových zjištění tak učinil. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu jsou citovány výsledky řízení vedeného u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 15 C 294/2007, v němž bylo zjištěno, že v případě předmětných chatek se jedná o stavby postavené na základě stavebního povolení a na základě časově neomezeného souhlasu předchozího vlastníka, a nelze proto nařídit jejich odstranění. Polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že chatky jsou věcmi movitými. Podle jejího názoru jde o nemovitosti, a proto se jejich odstranění nelze domáhat žalobou na vyklizení pozemku. Odkazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 1396/96, dle nějž „vlastník pozemku, na kterém je umístěna stavba, jejímž vlastníkem je někdo jiný, se může (nejde-li o neoprávněnou stavbu ve smyslu § 135c obč. zák.) domáhat ochrany svého vlastnického práva podle § 126 odst. 1 obč. zák. žalobou na odstranění stavby, nikoli žalobou na vyklizení pozemku.“. Z daného závěru dovolacího soudu týkajícího se provizorních garáží (tedy nikoli trvalých staveb určených k pobytu osob, jako je tomu v této věci) lze a minori ad maius usuzovat na oprávněnost námitky, že není možné vyklizení stavby z pozemku u trvalé stavby určené k pobytu osob. Z opatrnosti a s ohledem na naznačený nedostatek odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu proto dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení povahy předmětných chatek pro případ, že by odvolací soud vycházel z názoru, že se nejedná o stavby. Právní názor, že stavba postavená na základě stavebního povolení, nota bene budova určená k obývání lidmi, není stavbou ve smyslu ust. § 135c obč. zák., ale obecnou movitou věcí, která může být bez dalšího odstraněna vyklizením, by představoval vybočení z dosavadní praxe. Navíc odvolací soud pochybil, když se nevyjádřil k námitce věci rozhodnuté (dovolatelka upozornila na pravomocný rozsudek Okresního soudu Praha – západ ve věci sp. zn. 5 C 294/2007, jímž byla zamítnuta žaloba na odstranění stejných staveb). Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce k dovolání žalované 5) uvedl, že „právní posouzení předmětných chatek odvolacím soudem je zcela v pořádku“. Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.