22 Cdo 2323/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2323/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2024 Spisová značka:22 Cdo 2323/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.2323.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1143 o. z. § 1147 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2323/2024-415 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. S., zastoupené JUDr. Markem Pavlovským, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalovaným 1) S. Š., zastoupené Mgr. Terezou Rajchlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 729/11, a 2) H. H., zastoupené Mgr. Liborem Kapalínem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 372/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. 17 Co 305/2022-381, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 24 926 Kč k rukám jejího zástupce, Mgr. Libora Kapalína, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 5 C 372/2020-176, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně k ideální 1/3 jednotky č. XY, jiný nebytový prostor, vymezené v budově č. p. XY, nacházející se na pozemku parc. č. XY, v obci XY a katastrálním území XY, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY - dále „jednotka“ (výrok I) a tento spoluvlastnický podíl žalobkyně přikázal do spoluvlastnictví žalované 2), která se tak stává nově spoluvlastnicí ideálních 2/3 jednotky (výrok II). Dále rozhodl o tom, že spoluvlastnický podíl žalované 1) v rozsahu ideální 1/3 zůstává nedotčen (výrok III). Žalované 2) uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku 1 911 000,- Kč (výrok IV), rozhodl o nákladech řízení (výrok V) a o znalečném (výroky VI až VIII). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 10. 2022, č. j. 17 Co 305/2022-236, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až III tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic řízení k výše uvedené jednotce, kterou přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 2) na vypořádání podílu částku 1 911 000 Kč (výrok II). Rozhodl rovněž o nákladech řízení (výroky III až VI). 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastnice byly spoluvlastnicemi domu, ve kterém je umístěna sporná nebytová jednotka; dne 14. 3. 2016 uzavřely dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Každá z účastnic je výlučnou vlastnicí jedné z bytových jednotek v tomto domě; žalobkyně a žalovaná 1) v domě bydlí, žalovaná 2) žije ve XY. Jednotka nebyla v době rozhodování odvolacího soudu dlouhodobě užívána, byla ve stavu vyžadujícím rekonstrukci a není reálně dělitelná. Žalobkyně podala návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k této jednotce tak, že jí bude za náhradu přikázána do výlučného vlastnictví; žalované ve shodě žádaly, aby spoluvlastnictví bylo vypořádáno tak, že podíl žalobkyně bude přikázán žalované 2). Zatímco soud prvního stupně návrhu žalovaných vyhověl, odvolací soud prvostupňový rozsudek změnil a přikázal jednotku do výlučného vlastnictví žalobkyně. Odvolací soud vyšel z toho, že žádné z účastnic nesvědčí kritérium velikosti podílu, nejúčelněji pak vypořádávanou věc využije žalobkyně. Ani další potenciálně relevantní kritéria nesvědčila podle odvolacího soudu jednoznačně ve prospěch žalovaných. 4. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 22 Cdo 754/2023-305 (tento rozsudek je - stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu - přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro kasaci byla skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu shodný návrh žalovaných, disponujících dohromady podíly v celkové výši ideálních 2/3, aby jednotka byla přikázána žalované 2). 5. Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 14. 3. 2024, č. j. 17 Co 305/2022-381, rozhodl tak, že se „rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrzuje, ve výroku IV. Se mění jen tak, že výše částky na vypořádání podílu činí 3 000 000 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje, a ve výroku III. se mění jen rodné číslo 1. žalované na XY, jinak se i tento výrok potvrzuje“ (výrok I), a rozhodl o nákladech prvostupňového a odvolacího řízení (výroky II až V). 6. Odvolací soud vyšel z premisy, že pro úvahu o velikosti spoluvlastnických podílů je třeba sečíst podíly žalovaných, jež činí v řízení shodný procesní návrh na vypořádání spoluvlastnictví. Stojí tu tak proti sobě žalobkyně na straně jedné s podílem ideální 1/3 a žalované s celkovým podílem ve výši ideálních 2/3. Protože součet spoluvlastnických podílů žalovaných výrazně převyšuje velikost spoluvlastnického žalobkyně, svědčí toto hledisko ve prospěch způsobu vypořádání, při němž bude spoluvlastnický podíl žalobkyně přikázán žalované 2); pro přikázání jednotky do vlastnictví žalobkyně přitom nejsou jiné závažné důvody (viz body 39 až 41 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 754/2023, a v nich vyjádřený závazný právní názor, jenž odvolací soud respektoval). 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně (dále také „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost odůvodňuje s odkazem na § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“). Má za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu jednak závisí na vyřešení otázky hmotného práva (na aplikačních předpokladech upravených v ustanovení § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále „o. z.), která doposud neměla být v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ve všech souvislostech vyřešena, a dále na vyřešení otázky procesního práva (na respektování principu obsaženém v ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od judikatorní praxe dovolacího soudu (dovolatelka příkladmo odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2170/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 415/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1330/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 618/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, jenž byl uveřejněn pod číslem 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní. 8. Pokud jde o aplikaci § 1147 o. z., namítá, že „v projednávané věci odvolací soud nevzal v úvahu pro vypořádání podílového spoluvlastnictví k jednotce všechna rozhodná hlediska, která by vzhledem k okolnostem případu byla v souladu s principy soukromého práva, dobrými mravy a vnímáním spravedlnosti a přiměřenosti ve vztazích mezi lidmi“. Uvádí, že odvolací soud přihlédl výlučně k hledisku výše spoluvlastnických podílů žalovaných vystupujících v řízení ve vzájemné shodě, přičemž upozorňuje na skutečnost, že toto kritérium by mohlo přicházet v úvahu pouze za předpokladu, že spoluvlastnický podíl dovolatelky bude přikázán do podílového spoluvlastnictví obou žalovaných; tak tomu však nebylo. Žalovaná 1) jen souhlasila s tím, aby jednotka byla přikázána do vlastnictví žalované 2). Má za to, že „hledisko co nejmenších zásahů do vlastnických práv, resp. jeho význam vyhodnocený odvolacím soudem v neprospěch dovolatelky za použití sečtení podílů obou žalovaných, byl s ohledem na okolnosti případu odvolacím soudem nadhodnocen, ba nesprávně vyhodnocen (hlediska výše spoluvlastnického podílu a co nejmenšího zásahu do vlastnických práv jsou přitom vyjádřením téže podstaty a překrývají se, nejedná se o dvě svou podstatou různá hlediska)“. 9. Dále dovolatelka připomíná, že odvolací soud se vůbec nevypořádal s existencí závažných důvodů pro přikázání jednotky do vlastnictví dovolatelky, jako jsou účelnost využití jednotky a bezprostřední realizace účelu využití, schopnost další údržby jednotky a stabilita účelu využití jednotky (tato hlediska odvolací soud naopak nedocenil). Pokud jde o účelnost využití jednotky, odvolací soud se vůbec