22 Cdo 2323/2024 – Nejvyšší soud

22 Cdo 2323/2024-415 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. S., zastoupené JUDr. Markem Pavlovským, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalovaným 1) S. Š., zastoupené Mgr. Terezou Rajchlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 729/11, a 2) H. H., zastoupené Mgr. Liborem Kapalínem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 372/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. 17 Co 305/2022-381, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 24 926 Kč k rukám jejího zástupce, Mgr. Libora Kapalína, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 5 C 372/2020-176, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně k ideální 1/3 jednotky č. XY, jiný nebytový prostor, vymezené v budově č. p. XY, nacházející se na pozemku parc. č. XY, v obci XY a katastrálním území XY, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY - dále „jednotka“ (výrok I) a tento spoluvlastnický podíl žalobkyně přikázal do spoluvlastnictví žalované 2), která se tak stává nově spoluvlastnicí ideálních 2/3 jednotky (výrok II). Dále rozhodl o tom, že spoluvlastnický podíl žalované 1) v rozsahu ideální 1/3 zůstává nedotčen (výrok III). Žalované 2) uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku 1 911 000,- Kč (výrok IV), rozhodl o nákladech řízení (výrok V) a o znalečném (výroky VI až VIII). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 10. 2022, č. j. 17 Co 305/2022-236, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až III tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic řízení k výše uvedené jednotce, kterou přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 2) na vypořádání podílu částku 1 911 000 Kč (výrok II). Rozhodl rovněž o nákladech řízení (výroky III až VI). 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastnice byly spoluvlastnicemi domu, ve kterém je umístěna sporná nebytová jednotka; dne 14. 3. 2016 uzavřely dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Každá z účastnic je výlučnou vlastnicí jedné z bytových jednotek v tomto domě; žalobkyně a žalovaná 1) v domě bydlí, žalovaná 2) žije ve XY. Jednotka nebyla v době rozhodování odvolacího soudu dlouhodobě užívána, byla ve stavu vyžadujícím rekonstrukci a není reálně dělitelná. Žalobkyně podala návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k této jednotce tak, že jí bude za náhradu přikázána do výlučného vlastnictví; žalované ve shodě žádaly, aby spoluvlastnictví bylo vypořádáno tak, že podíl žalobkyně bude přikázán žalované 2). Zatímco soud prvního stupně návrhu žalovaných vyhověl, odvolací soud prvostupňový rozsudek změnil a přikázal jednotku do výlučného vlastnictví žalobkyně. Odvolací soud vyšel z toho, že žádné z účastnic nesvědčí kritérium velikosti podílu, nejúčelněji pak vypořádávanou věc využije žalobkyně. Ani další potenciálně relevantní kritéria nesvědčila podle odvolacího soudu jednoznačně ve prospěch žalovaných. 4. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 22 Cdo 754/2023-305 (tento rozsudek je - stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu - přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro kasaci byla skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu shodný návrh žalovaných, disponujících dohromady podíly v celkové výši ideálních 2/3, aby jednotka byla přikázána žalované 2). 5. Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 14. 3. 2024, č. j. 17 Co 305/2022-381, rozhodl tak, že se „rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrzuje, ve výroku IV. Se mění jen tak, že výše částky na vypořádání podílu činí 3 000 000 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje, a ve výroku III. se mění jen rodné číslo 1. žalované na XY, jinak se i tento výrok potvrzuje“ (výrok I), a rozhodl o nákladech prvostupňového a odvolacího řízení (výroky II až V). 6. Odvolací soud vyšel z premisy, že pro úvahu o velikosti spoluvlastnických podílů je třeba sečíst podíly žalovaných, jež činí v řízení shodný procesní návrh na vypořádání spoluvlastnictví. Stojí tu tak proti sobě žalobkyně na straně jedné s podílem ideální 1/3 a žalované s celkovým podílem ve výši ideálních 2/3. Protože součet spoluvlastnických podílů žalovaných výrazně převyšuje velikost spoluvlastnického žalobkyně, svědčí toto hledisko ve prospěch způsobu vypořádání, při němž bude spoluvlastnický podíl žalobkyně přikázán žalované 2); pro přikázání jednotky do vlastnictví žalobkyně přitom nejsou jiné závažné důvody (viz body 39 až 41 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 754/2023, a v nich vyjádřený závazný právní názor, jenž odvolací soud respektoval). 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně (dále také „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost odůvodňuje s odkazem na § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“). Má za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu jednak závisí na vyřešení otázky hmotného práva (na aplikačních předpokladech upravených v ustanovení § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále „o. z.), která doposud neměla být v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ve všech souvislostech vyřešena, a dále na vyřešení otázky procesního práva (na respektování principu obsaženém v ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od judikatorní praxe dovolacího soudu (dovolatelka příkladmo odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2170/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 415/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1330/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 618/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, jenž byl uveřejněn pod číslem 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní. 8. Pokud jde o aplikaci § 1147 o. z., namítá, že „v projednávané věci odvolací soud nevzal v úvahu pro vypořádání podílového spoluvlastnictví k jednotce všechna rozhodná hlediska, která by vzhledem k okolnostem případu byla v souladu s principy soukromého práva, dobrými mravy a vnímáním spravedlnosti a přiměřenosti ve vztazích mezi lidmi“. Uvádí, že odvolací soud přihlédl výlučně k hledisku výše spoluvlastnických podílů žalovaných vystupujících v řízení ve vzájemné shodě, přičemž upozorňuje na skutečnost, že toto kritérium by mohlo přicházet v úvahu pouze za předpokladu, že spoluvlastnický podíl dovolatelky bude přikázán do podílového spoluvlastnictví obou žalovaných; tak tomu však nebylo. Žalovaná 1) jen souhlasila s tím, aby jednotka byla přikázána do vlastnictví žalované 2). Má za to, že „hledisko co nejmenších zásahů do vlastnických práv, resp. jeho význam vyhodnocený odvolacím soudem v neprospěch dovolatelky za použití sečtení podílů obou žalovaných, byl s ohledem na okolnosti případu odvolacím soudem nadhodnocen, ba nesprávně vyhodnocen (hlediska výše spoluvlastnického podílu a co nejmenšího zásahu do vlastnických práv jsou přitom vyjádřením téže podstaty a překrývají se, nejedná se o dvě svou podstatou různá hlediska)“. 9. Dále dovolatelka připomíná, že odvolací soud se vůbec nevypořádal s existencí závažných důvodů pro přikázání jednotky do vlastnictví dovolatelky, jako jsou účelnost využití jednotky a bezprostřední realizace účelu využití, schopnost další údržby jednotky a stabilita účelu využití jednotky (tato hlediska odvolací soud naopak nedocenil). Pokud jde o účelnost využití jednotky, odvolací soud se vůbec nevypořádal s argumentací, že jedním z vážných důvodů, který by překonal hlavní kritérium (výše sečtených podílů) může být rodinná potřeba - vážná nemoc manžela dovolatelky. Jednotka pro účel rehabilitace je již aktuálně uzpůsobena a kritérium účelného využití věci tak považuje dovolatelka za zcela zásadní. V tomto směru dovolatelka akcentuje, že se odvolací soud při hodnocení tohoto kritéria, tj. účelnosti využití jednotky, odchýlil od své rozhodovací praxe, když neupřednostnil využití jednotky dovolatelkou jako přímým spoluvlastníkem jednotky, ale upřednostnil před dovolatelkou zájmy rodinných příslušníků žalované 1), popřípadě třetích osob (v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo