22 Cdo 2383/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2383/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2383/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2383.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Předkupní právo Katastr nemovitostí Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 61 odst. 1 a 2 předpisu č. 114/1992 Sb. § 984 odst. 2 o. z. § 2144 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.01.2026II.ÚS 147/26 Martin Smolek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2383/2025-207 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Česká republika – Ministerstvo životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, IČO: 00164801, proti žalovaným 1) M. H., 2) M. K., oběma zastoupeným Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 138/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 2. 2025, č. j. 19 Co 308/2024-186, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Semilech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 6 C 138/2022-128, nahradil projev vůle žalovaných k uzavření kupní smlouvy (ve výroku specifikovaném znění), podle které žalovaní jako prodávající prodávají žalobkyni jako kupující nemovité věci – nezastavěné pozemky parc. č. XY (ostatní plocha), parc. č. XY (ostatní plocha), parc. č. XY (ostatní plocha), parc. č. XY (lesní pozemek), parc. č. XY (lesní pozemek) a parc. č. XY (lesní pozemek), vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. 234 pro katastrální území XY, obec XY, (dále „pozemky“ nebo „předmětné pozemky“) za kupní cenu v celkové výši 300 000 Kč s tím, že kupující nejpozději do 60 dnů od nabytí právní moci rozsudku podá návrh na zápis vkladu vlastnického práva k pozemkům u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, pro katastrální území XY, obec XY, a do 30 dnů ode dne tohoto zápisu zaplatí prodávajícím kupní cenu (výrok I). Soud prvního stupně dále uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 5 416,50 Kč (výrok II) a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Semilech soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (výrok III). 2. Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 11. 2. 2025, č. j. 19 Co 308/2024-186, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Soudy obou stupňů (odvolací soud aprobováním skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně) vyšly z těchto – pro rozhodnutí o věci – významných skutkových zjištění. Žalovaní nabyli podíly na předmětných pozemcích (každý v rozsahu ideální 1/2) na základě kupní smlouvy ze dne 21. 10. 2019 od předchozích vlastnic, L. Ř. a V. T., za kupní cenu 300 000 Kč (dále „kupní smlouva“). Pozemky leží zcela v nezastavěném zvláště chráněném území Krkonošského národního parku; ke dni uzavření kupní smlouvy byl v katastru nemovitostí zapsán údaj „rozsáhlé chráněné území“. Žalobkyně vyzvala žalované k převodu pozemků, avšak bezúspěšně. 4. Po právní stránce soudy obou stupňů věc posoudily podle ustanovení § 61 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (dále „zákon o ochraně přírody a krajiny“) a § 984 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Dovodily, že v souzené věci je nutné přistoupit k aplikaci § 984 odst. 2 o. z., který stanoví výjimku z principu důvěry ve stav zápisu ve veřejném seznamu. Předkupní právo žalobkyně dle § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny je třeba považovat za zákonné věcné předkupní právo, které vzniklo bez ohledu na stav zapsaný v katastru nemovitostí. Absenci tohoto zápisu proto nelze chápat ani jako důvod, který by měl být zohlednitelný ve prospěch osoby, jež tvrdí, že provedení zápisu ve veřejném seznamu mělo být uskutečněno (případný zápis by tedy měl pouze deklaratorní charakter). Skutečnost, že ke dni podpisu kupní smlouvy nebylo v katastru nemovitostí předkupní právo žalobkyně zapsáno, nemůže mít vliv na jeho existenci. Odvolací soud nadto poznamenal, že zápis způsobu ochrany pozemků v katastru nemovitostí označený jako „rozsáhlé chráněné území“ sice neznamená automatický zápis předkupního práva, nicméně při zachování přiměřené obezřetnosti muselo být i žalovaným zřejmé, že předmětné pozemky budou dotčeny určitým režimem ochrany, zvláště jsou-li vlastníky dalších nemovitostí v sousedství. Ohledně kupní ceny soudy obou stupňů uzavřely, že částka 300 000 Kč je úplata, kterou žalovaní jako kupující za převod vlastnického práva sami zaplatili, a jedná se proto o odpovídající cenu, kterou je žalobkyně povinna uhradit žalovaným. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání; jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“). Mají za to, že dovolání je přípustné pro řešení otázky hmotného práva, při jejímž vyřešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dále pro řešení otázky, jež již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, nicméně v nynější věci by ji měl Nejvyšší soud znovu posoudit odchylně. Současně ohlašují, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci. 6. Dovolatelé namítají, že úprava předkupního práva podle § 61 zákona o ochraně přírody a krajiny je protiústavní, neboť se fakticky jedná o vyvlastňování půdy ze strany státu, aniž by na tom byl dán závažný důvod. Napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejich vlastnického práva. Dále zakládají přípustnost dovolání na argumentaci, že to byla právě žalobkyně, která nesplnila svou povinnost zápisu předkupního práva do katastru nemovitostí. Dovolatelé byli v dobré víře, že své podíly na pozemcích nabývají bez právních vad a omezení. Dovolatelé jsou dále toho názoru, že dovolací soud by měl otázku „existence a možnosti realizace předkupního práva podle § 61 zákona o ochraně přírody a krajiny“ posoudit jinak, než jak tomu bylo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1672/2022 (toto usnesení je – stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). Dovolatelé rovněž namítají, že nahrazení projevu vůle v rozsahu částky 300 000 Kč představující kupní cenu, jež za předmětné pozemky zaplatili, nelze s ohledem na vývoj cen nemovitostí v čase akceptovat a otázka příslušné ceny ve smyslu § 2144 o. z. by měla být posouzena jinak, než jak tuto věc posoudil Nejvyšší soud právě v usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1672/2022. 7. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelů advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.). 9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Dovolání žalovaných pro žádnou z jimi vymezených právních otázek není přípustné. K ústavně-právním aspektům předkupního práva podle § 61 zákona o ochraně přírody a krajiny 11. Dovolatelé namítají, že napadeným rozhodnutím byla porušena jejich základní práva, konkrétně právo na nerušené vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a právo na spravedlivý proces podle § 36 Listiny. Mají za to, že v případě předkupního práva podle § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny se jedná pouze o další způsob vyvlastňování, kterým stát získává pozemky bez toho, aniž by na