22 Cdo 2395/2014

22 Cdo 2395/2014U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce P. Z., O., zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejzechlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně, tř. T. Bati 21, o vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 44 C 61/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 26. února 2014, č. j. 59 Co 517/2013-160, takto:

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud ve Zlíně (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. října 2012, č. j. 44 C 61/2012-83, zamítl žalobu na vyloučení specifikovaných věcí z výkonu rozhodnutí vedeného Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. 13 E 1640/98, ve věci oprávněného Finančního úřadu ve Zlíně proti povinnému HALPORT, polnohospodársko - priemyslnému družstvu v likvidaci, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. února 2014, č. j. 59 Co 517/2013-160, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Dovolatel spojuje přípustnost dovolání s řešením procesní otázky – postupu soudu podle § 118b odst. 1 věta první o. s. ř. Tvrdí, že soud prvního stupně provedl důkaz úředním záznamem z 12. 5. 2008 na č. l. 231 spisu soudu prvního stupně sp. zn. 13 E 1640/98, aniž byl důkaz tímto záznamem navržen do skončení jednání soudu prvního stupně. Přehlédl však, že žalovaný navrhl důkaz spisem zn. 13 E 1640/98 již ve vyjádření k žalobě z 2. 5. 2012 (čl. 33 a násl.) a také při (jediném) jednání soudu první stupně dne 9. 10. 2012 (čl. 75). Poukazoval na celý průběh řízení, který nutně zahrnuje i předmětný úřední záznam z 12. 5. 2008. Lze konstatovat, že návrh na provedení důkazu soudním spisem (§ 129 o. s. ř.) umožňuje soudu provést důkaz i listinami ve spisu obsaženými, byť i návrh na provedení důkazu tyto listiny výslovně neoznačoval.

Je namístě také připomenout, že žalobce sám námitky ohledně provedení důkazu předmětným úředním záznamem nevznesl ani u soudu prvního stupně, ani v odvolání.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu