22 Cdo 2491/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2491/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:22 Cdo 2491/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.2491.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Podílové spoluvlastnictví Znalecký posudek Dokazování Dotčené předpisy:§ 1142 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1144 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1143 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 127 o. s. ř. ve znění od 01.01.2026 § 127a o. s. ř. ve znění od 01.01.2026 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2491/2025-726 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně NEWLAKITA s.r.o., IČO 27845567, se sídlem v Ostravě, Tyršova 885/24, zastoupené JUDr. Mgr. Marcelem Petráskem, M.B.A., LL.M. advokátem se sídlem v Praze, Palackého 715/15, proti žalovanému M. U., zastoupenému Mgr. Janou Libusovou, advokátkou se sídlem v Lounech, Čeňka Zemana 1716, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 22 C 289/2022, o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 28 Co 228/2024-663, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 28 Co 228/2024-663, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalovaného se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud Praha – východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, č. j. 22 C 289/2022-285, zrušil podílové spoluvlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně (SUOPELOS s.r.o., IČO 27845541, se sídlem v Ostravě, Tyršova 885/24) a žalovaného k pozemku parc. č. XY, zapsanému na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, katastrální území XY (výrok I) a nařídil jeho prodej ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky v poměru k jejich spoluvlastnickým podílům, tj. právní předchůdkyni žalobkyně jednou polovinou (1/2) a žalovanému jednou polovinou (1/2) (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu (výroky III až V). 2. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně (kupní smlouvou z 23. 10. 2024 prodala svůj spoluvlastnický podíl žalobkyni) a žalovaný byli v době jeho rozhodování rovnodílnými podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. XY o výměře 112 m2, který je užíván jako zahrada. Tento pozemek bezprostředně sousedí s pozemkem parc. č. st. XY, který je ve vlastnictví žalovaného. Na pozemku parc. č. st. XY se nachází rozestavěná stavba rodinného domu, která je ve vlastnictví žalobkyně. Při úvahách o způsobech vypořádání nepovažoval za vhodné řešení dělení pozemku s ohledem na jeho malou výměru, a že tvoří funkční celek s pozemkem parc. č. st. XY a dělením by byl znehodnocen. Žalobkyně, která disponovala dostatečnými finančními prostředky a zpočátku tvrdila, že má o přikázání pozemku do vlastnictví zájem, svá tvrzení změnila. Žalovaný naopak zájem o přikázání pozemku do vlastnictví měl, nebyl však solventní. Soud prvního stupně proto rozhodl o nařízení prodeje pozemku ve veřejné dražbě. 3. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 28 Co 228/2024-663, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. č. XY zapsaného na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, katastrální území XY a pozemek přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, které uložil povinnost zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 233 968 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před nalézacím i odvolacím soudem, a dále nákladech státu (výroky II až V). 4. Odvolací soud doplnil dokazování ohledně výše ceny obvyklé, solventnosti účastníků a poměrů na místě samém. Z výslechu soudem ustanoveného znalce Ing. Ondřeje Bouzka k jím dříve podanému znaleckému posudku ze dne 25. 8. 2023 zjistil, že aktuální obvyklá cena pozemku parc. č. XY činí 467 936 Kč, a také, že nebude-li pozemek s pozemkem parc. č. st. XY ve funkčním celku, nedojde tím k znehodnocení pozemku parc. č. st. XY. Z fotografií doložených tímto znalcem a z jeho sdělení také zjistil, že mezi oplocenými zahradami řadových domů vede přes sousední pozemky úzká ulička (majitelé si pozemky oplotili před hranicí pozemků), ze které mají jejich majitelé přístup ke svým zahradám. Dále ze znaleckého posudku vyhotoveného dne 16. 10. 2024 Martinem Vehovským, předloženého soudu žalobkyní, zjistil, že tento znalec ocenil pozemek parc. č. XY částkou 26 880 Kč. Výslech znalce Vehovského ale odvolací soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť měl za to, že soudem ustanovený znalec závěry svého znaleckého posudku obhájil a aktualizoval současně i obvyklou cenu pozemku. Odvolací soud také zjistil, že oba účastníci mají finanční prostředky k vyplacení přiměřené náhrady. Při hodnocení, jaký způsob vypořádání zvolit, nepovažoval ve shodě se soudem prvního jako vhodné řešení reálné rozdělení pozemku s ohledem na malou výměru a jeho faktické užívání jako zahrada ve funkčním celku s pozemkem parc. č. st. XY a stavbou, která se na tomto pozemku nachází. Zabýval se proto další možností, a to přikázáním pozemku do vlastnictví, o což projevili zájem oba účastníci řízení. Zohlednil všechna kritéria a přiklonil se k tomu, že pozemek přikáže do vlastnictví žalobkyně, přičemž stěžejním kritériem pro tento závěr bylo zachování přístupu k pozemku a stavbě (rovněž ve vlastnictví žalobkyně) nacházející se na pozemku parc. č. st. XY. Náhradu za spoluvlastnický podíl stanovil podle znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce Ing. Bouzka, neboť měl za to, že znalec své závěry přesvědčivě odůvodnil. Znalci Martinu Vehovskému vytknul, že ke stanovení ceny obvyklé použil nevhodné porovnávané nemovitosti a metody a jeho znalecký posudek měl za nepoužitelný. II. Dovolání žalobkyně a žalovaného a vyjádření k nim 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobkyně i žalovaný. Oba jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 6. Žalobkyně v dovolání namítá, že odvolací soud, který měl k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry, upřednostnil znalecký posudek soudem ustanoveného znalce Ing. Ondřeje Bouzka, kterého vyslechl, neprovedl již ale důkaz výslechem druhého znalce Martina Vehovského, který navrhovala žalobkyně, a závěry jehož znaleckého posudku odvolací soud bez dalšího odmítl jako nesprávné. Tím se odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Současně se žalobkyně domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepředvídatelné a není dostatečně odůvodněné, a že odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces. V dovolání odkazuje mimo jiné na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, sp. zn. 21 Cdo 693/2010, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016, a také na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2399/08, sp. zn. III ÚS 1020/16. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc aby mu vrátil zpět k dalšímu řízení. 7. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil. 8. Žalovaný ve svém dovolání předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázku procesního práva, o níž se domnívá, že dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a to: „může odvolací soud změnit rozhodnutí soudu prvního stupně, namísto, aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k projednání, za situace, kdy se změnily během rozhodování odvolacího soudu okolnosti projednávané věci natolik, že odvolací soud by rozhodoval fakticky z pozice prvoinstančního soudu a zcela novým rozhodnutím ve věci (změnou rozhodnutí) by zbavil některého z účastníků práva na odvolání?“ 9. Dále se žalovaný domnívá, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky rozdělení funkčního celku. Poukazuje na obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudky sp. zn. 22 Cdo 1618/2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, sp. zn. 22 Cdo 1290/2024, nebo na usnesení sp. zn. 22 Cdo 778/2022, a další. 10. K tomu také uvádí, že pokud by se dovolací soud neztotožnil s jeho právním názorem, že již tato problematika