22 Cdo 2523/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2523/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2523/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2523.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právo na soudní ochranu Právo na spravedlivé soudní řízení Dokazování Vady řízení Dotčené předpisy:čl. 36 odst. 1 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 38 odst. 2 alinea první předpisu č. 2/1993 Sb. § 219a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2523/2025-892 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně D. K., zastoupené Mgr. Antonínem Dejmkem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová 68/7, proti žalované B. K., zastoupené Mgr. Adélou Gajdovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, o určení vlastnického práva ke dni smrti zůstavitele, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 285/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, č. j. 20 Co 15/2025-868, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, č. j. 20 Co 15/2025-868, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 10. 2024, č. j. 98 C 285/2021-806, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 1. 2025, č. j. 98 C 285/2021-851, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, č. j. 98 C 285/2021-806, určil, že bytová jednotka č. XY, nacházející se v budově č. p. XY, XY, XY, postavené na pozemcích parc. č. XY, XY a XY, a k ní náležející spoluvlastnický podíl na budově a pozemcích o velikosti 13/888 k celku, zapsaná na listu vlastnictví č. 2165 pro obec XY a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY (dále jen „bytová jednotka“ nebo „předmětná bytová jednotka“), byla ke dni 13. 3. 2019, tedy ke dni úmrtí pana V. H. (dále jen „zůstavitel“), ve vlastnictví (společném jmění) manželů V. H. a B. H. (dále jen „manželka zůstavitele“) (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 89 280,20 Kč (výrok II) a státu prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 náhradu nákladů řízení v částce 69 007,39 Kč (výrok III). Usnesením ze dne 17. 1. 2025, č. j. 98 C 285/2021-851, soud prvního stupně opravil výrok I shora označeného rozsudku a určil, „že V. H. byl ke dni smrti 13. 3. 2019 společně se svou manželkou B. H. vlastníkem bytové jednotky číslo XY v domě č. p. XY, XY a XY, včetně spoluvlastnického podílu 559/38184 na společných částech budovy na pozemcích parc. č. XY, XY, XY ve výši 13/888, vše zapsáno pro obec XY a katastrální území XY ve společném jmění manželů“ (pozn. Nejvyššího soudu: doslovná citace z výroku opravného usnesení). 2. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že předmětná bytová jednotka byla ke dni smrti zůstavitele, tj. ke dni 13. 3. 2019, ve společném jmění zůstavitele a manželky zůstavitele. Uvedla, že darovací smlouva ze dne 15. 2. 2019, kterou zůstavitel a manželka zůstavitele převedli vlastnické právo k bytové jednotce na žalovanou (dále jen „darovací smlouva“), je neplatná pro duševní nezpůsobilost zůstavitele. Žalobní tvrzení opírala zejména o četné lékařské zprávy z oboru neurologie a psychiatrie, ze kterých měl plynout závěr o omezených rozpoznávacích a volních schopnostech zůstavitele ke dni podpisu darovací smlouvy z důvodu progradující demence zůstavitele a rozvíjející se Parkinsonovy nemoci. Psychický i fyzický stav zůstavitele, který byl navíc pro svůj zdravotní stav dlouhodobě hospitalizován v domově zvláštních zdravotních služeb, byl žalované a manželce zůstavitele dobře znám. Obě si proto musely být vědomy skutečnosti, že zůstavitel nebude schopen učinit právní jednání spočívající v darování bytové jednotky. Jelikož darovací smlouvu považovala ze shora popsaných důvodů za absolutně neplatnou, domáhala se podanou žalobou určení, že bytová jednotka byla ke dni smrti zůstavitele ve společném jmění zůstavitele a manželky zůstavitele. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že ke dni podpisu darovací smlouvy zůstavitel nebyl schopen rozpoznat důsledky svého jednání. Své závěry opřel o lékařské zprávy, výslechy svědků a zejména pak o znalecký posudek Doc. MUDr. Michala Hrona a revizní znalecký posudek MUDr. Ilony Divacké, MBA, LL.M., ze kterých vyplynulo, že zůstavitel nejméně od roku 2017 trpěl postupným úbytkem kognitivních funkcí v důsledku rozvíjející se duševní nemoci, konkrétně demencí u Parkinsonovy choroby, pro kterou nebyl schopen posoudit rozsah a důsledky právního jednání. Konstatoval, že ke dni podpisu darovací smlouvy zůstavitel sice byl schopen mechanického podpisu, nebyl však schopen nejen adekvátně, ale vůbec, rozpoznat důsledky svého jednání. Zůstavitel nadto dle zjištění soudu prvního stupně dlouhá léta odmítal převést vlastnické právo k bytové jednotce na žalovanou a nemovitost byla předmětem konfliktů mezi účastnicemi řízení a zůstavitelem. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a určil, že z důvodu neplatnosti darovací smlouvy ze dne 15. 2. 2019 byla předmětná bytová jednotka ke dni smrti zůstavitele, tj. ke dni 13. 3. 2019, ve společném jmění manželů – zůstavitele a manželky zůstavitele. 4. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 20 Co 15/2025-868, výrok I rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že ke dni úmrtí zůstavitele dne 13. 3. 2019 byla předmětná bytová jednotka ve společném jmění manželů – zůstavitele a manželky zůstavitele, zamítl (výrok I). Žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 náhradu nákladů řízení ve výši 59 007,39 Kč (výrok III). 5. Odvolací soud aproboval skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, se kterým se zcela ztotožnil. Stejně jako soud prvního stupně přijal klíčovou konkluzi ve věci, tj. že v době podpisu darovací smlouvy nebyl zůstavitel v důsledku duševní poruchy schopen učinit sporné majetkoprávní jednání tohoto charakteru. Konstatoval, že podstatnou otázkou pro řešení dané věci bylo posouzení duševní způsobilosti zůstavitele uzavřít darovací smlouvu. V tomto směru soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování a své závěry řádně a logicky odůvodnil. Námitky vznesené žalovanou v odvolacím řízení následně označil za nevýznamné ve vztahu k posouzení otázky rozumové a volní způsobilosti zůstavitele učinit právní jednání a odvolání žalované shledal věcně nedůvodným. Odvolací soud však dospěl k závěru, že řízení před soudem prvního stupně trpí zásadní procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za nedostatečné a nesprávné považoval právní posouzení otázky naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení vlastnictví bytové jednotky ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a taktéž otázku věcné legitimace účastníků řízení. V souvislosti s tím uvedl, že žalobní žádání se zásadně dotýká i právního postavení manželky zůstavitele, neboť kladné rozhodnutí v předmětné věci povede k dodatečnému projednání pozůstalosti podle § 193 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“) včetně vypořádání společného jmění manželů podle § 162 z. ř. s. Odvolací soud zdůraznil, že řízení o určovací žalobě se musí účastnit všechny osoby, jejichž práva by požadovaným určením mohla být dotčena a účastníkem řízení proto vždy musí být ten, o jehož vlastnické právo se jedná. Naléhavý právní zájem je poté dán pouze v případě, že předjímaný soudní výrok je způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu a bude z tohoto důvodu závazný pro všechny subjekty, jichž se má týkat; vztažmo k dané věci tedy i pro manželku zůstavitele. Odvolací soud uzavřel, že jelikož se manželka zůstavitele účastníkem řízení před soudem prvního stupně nestala a v odvolacím řízení současně není postup podle § 92 o. s. ř. přípustný, jedná se o nezhojitelný nedostatek věcné legitimace vedoucí ke změně napadeného rozsudku soudu první stupně spočívající v jeho zamítnutí. II. Dovolání, vyjádření k dovolání 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně (dále také „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posou