22 Cdo 2526/2016 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2526/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2016 Spisová značka:22 Cdo 2526/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.2526.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Společné jmění manželů Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 150 odst. 1 obč. zák. § 40 odst. 1 obč. zák. § 37 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 2. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2526/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně T. Ž., zastoupené JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, proti žalovanému Ing. V. B., správci konkursní podstaty úpadce JUDr. A. Ž., zastoupenému JUDr. Alenou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 502/23, o určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 119/2005, o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2015, č. j. 21 Co 141/2013-692, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2015, č. j. 21 Co 141/2013-692, se ve výroku III. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 9. 2012, č. j. 9 C 119/2005-616, určil, že dohoda účastníků o vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a JUDr. A. Ž. z 1. 11. 2004 je v části pod bodem 2. písm. b) a bodem 3. její přílohy č. 1, jimiž mělo dojít k vypořádání doplatku kupní ceny 200 000 Kč za prodej nemovitosti rekreačního objektu v R. nad J. dle kupní smlouvy ze 14. 6. 2002 a závazků JUDr. A. Ž. ve výši 19 199 543,84 Kč, neplatná (výrok I.). Ve zbytku žalobu na určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů zamítl (výrok II.) a nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.). Krajský soud v Hradci Králové k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 29. 6. 2015, č. j. 21 Co 141/2013-692, napadený rozsudek potvrdil v části výroku pod bodem I., pokud jím bylo určeno, že dohoda účastníků o vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a JUDr. A. Ž. z 1. 11. 2004 je v části pod bodem 2 písm. b) její přílohy č. 1 – jíž mělo dojít k vypořádání doplatku kupní ceny 200 000 Kč za prodej nemovitosti rekreačního objektu v R. nad J. dle kupní smlouvy ze 14. 6. 2002 – neplatná (výrok I.). Ve zbývající části výroku pod bodem I. rozsudek změnil tak, že žaloba s požadavkem, aby bylo určeno, že dohoda účastníků o vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a JUDr. A. Ž. z 1. 11. 2004 je neplatná v části pod bodem 3 její přílohy č. 1, jíž mělo dojít k vypořádání závazků JUDr. A. Ž. ve výši 19 199 543,84 Kč, se zamítá (výrok II.). Odvolací soud dále rozhodl, že žalovanému se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.) a České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů vůči oběma účastníkům řízení (výrok IV.). Shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení jinak úspěšnějšímu žalovanému ve smyslu § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Vzal v potaz, že příčinou sporu bylo především to, že se žalobkyně nedostatečně seznámila s přílohami podepisované smlouvy, na druhou stranu žalovaný měl na situaci podstatný podíl. Na žalovaného, jako správce konkurzní podstaty, byly zákonem č. 328/1991 Sb. kladeny větší požadavky na odbornou způsobilost, týkající se rovněž uzavírání smluv spojených s činností správce. Přestože žalobkyně nebyla v této věci přiměřeně pečlivá, žalovanému lze přičíst k tíži, že pasivitě žalobkyně, která zjevně vycházela z její nezkušenosti, přihlížel, aniž by se ji pokusil upozornit na to, aby smlouvu přečetla a vyhotovení smlouvy jí předal. Přitom se jednalo o záležitost pro žalobkyni zcela zásadního ekonomického i osobního významu. Žalovaný, který dohodu koncipoval, navíc vyhotovení žalobkyni nepředal, přestože i jeho stíhá povinnost dbát, aby bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku sporů (§ 43 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. - obč. zák.). Proti rozsudku krajského soudu ze dne 29. 6. 2015, č. j. 21 Co 141/2013-692, podává dovolání jak žalovaný (dále také „dovolatel“), který napadá výrok III., tak žalobkyně (dále také „dovolatelka“), která dovoláním brojí proti výroku I. v části, ve které odvolací soud potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. a proti výroku II. Účastníci opírají přípustnost dovolání shodně o § 237 o. s. ř., když tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka navíc tvrdí, že rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Důvod dovolání shodně spatřují v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání žalobkyně i vyjádření žalovaného k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu). Žalovaný dovoláním napadá výrok III., kterým mu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem. Nesprávnost právního posouzení spatřuje v nesprávné aplikaci § 150 o. s. ř. Od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil již tím, že účastníky neseznámil se záměrem aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., když tato aplikace byla v řízení překvapivá (k tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3081/2014). Takovým postupem dovolateli znemožnil vyjádřit se k uvedenému záměru a tím účinně hájit vlastní práva. Nadto nesprávně posoudil samotnou aplikaci § 150 o. s. ř., neboť se nevypořádal se všemi okolnostmi projednávané věci, které za řízení vyšly najevo. Nevzal v úvahu chování žalobkyně v průběhu řízení, stejně jako to, že se nepokusila seznámit se s obsahem podepisovaných listin. Přehlédl také, že žalobkyně nepravdivě napadala dovolatele, ač sama tvrdila, že nepoctivého jednání se dopustil její manžel. Žaloba byla navíc podána účelově k maření konkursního řízení. Odvolací soud se nezabýval ani tím, zda je spravedlivé hradit náklady řízení z konkursní podstaty manžela na úkor věřitelů. Spravedlivým se rozhodnutí nejeví také s přihlédnutím k tomu, že zástupcům účastníků byla vyplacena odměna ve výši téměř 4 miliony Kč, zatímco žalovanému nebyla přiznána náhrada žádná. V této souvislosti cituje četnou judikaturu dovolacího soudu, z které vyplývá, že mimořádné okolnosti pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. jsou dány tehdy, jevilo-li by se nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení neúspěšnému účastníku a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat po úspěšném účastníku, aby nesl náklady ze svého. Závěrem odkazuje na rozhodnutí, která připomínají, že je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci a že výjimky z pravidla je třeba v procesním právo vykládat restriktivně. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek ve výroku III. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně k dovolání žalovaného uvádí, že odvolací soud postupoval při aplikaci § 150 o. s. ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. byly dány, proto navrhuje dovolání žalovaného zamítnout nebo odmítnout. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud projednal dovolání žalobkyně v souladu s § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle dosavadních právních předpisů (zákon č. 40/1964 Sb.); dovolání není přípustné, rozhodnut odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a některé dovolací námitky vycházejí z jiného než zjištěného skutkového stavu. Je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15). Zjištěný skutkový stav je tento: Na místě manžela žalobkyně – úpadce – uzavřel s žalobkyní dohodu o vypořádání společného jmění manželů (SJM) žalovaný jako správce konkursní podstaty. Žalobkyně tvrdí, že manžel jí před podpisem dohody poslal návrh, podle kterého se j