22 Cdo 2551/2013 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2551/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2015 Spisová značka:22 Cdo 2551/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.2551.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 10 odst. 5 předpisu č. 156/1975Sb. § 59 odst. 1 předpisu č. 219/2000Sb. § 14 předpisu č. 290/2002Sb. § 15 předpisu č. 290/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2551/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Tělovýchovné jednoty ASTRA Město, se sídlem v Praze 10, V Korytech 157/27, IČO: 00538477, zastoupené JUDr. Jaroslavem Vrzalem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jaurisova 514/6, proti žalovaným: 1) AFK Záběhlice, se sídlem v Praze 10, U Záběhlického zámku 120, IČO: 40614964, zastoupenému JUDr. Žofií Chromcovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Písecká 1968/9, a 2) České republice, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, o určení vlastnického práva k nemovitosti a uložení povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 109/2010, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2012, č. j. 20 Co 100/2012-103, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. Jaroslava Vrzala na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. září 2011, č. j. 13 C 109/2010-67, určil, že žalobkyně je od 1. ledna 2003 vlastnicí pozemků parc. č. 2847/3, 2847/9 a 2847/13 v katastrálním území Z., obci P., zapsaných na listu vlastnictví č. 3117 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (výrok I.), zamítl žalobní návrh, aby byla žalované 2) uložena povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku sepsat a předat žalobkyni nebo doporučeně zaslat návrh protokolu podle § 15 odst. 1 zák. č. 290/2002 Sb., o předání a převzetí majetku – pozemků parc. č. 2847/3, 2847/9 a 2847/13 v katastrálním území Z., obci P., a to s náležitostmi podle § 15 odst. 2 zák. č. 290/2002 Sb. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. až V.). Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného 1) rozsudkem ze dne 31. května 2012, č. j. 20 Co 100/2012-103, rozsudek soudu prvního stupně v určovacím výroku I. a ve výrocích III. až V., jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný 1) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jako důvod uvádí § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, a dále § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně v napadené části zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. Obsah rozsudků soudů obou stupňů jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože v řízení bylo určováno vlastnické právo ke dni 1. ledna 2003, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 31. května 2012 a dovolací řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného 1) podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012. Dovolání není přípustné. V daném případě přicházela do úvahy přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není. Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Podle dovolatele zásadními právními otázkami, které byly odvolacím soudem nesprávně posouzeny, jsou: 1) „zda mohl Obvodní národní výbor přenechat platně nemovitý národní majetek do trvalého užívání, přestože jej neměl ve své správě, 2) zda může být hospodářská smlouva o odevzdání národního majetku do trvalého užívání platná i přesto, že neobsahuje všechny náležitosti podle § 10 odst. 5 vyhl. č. 156/1975 Sb., 3) zda je pro vyčlenění části občanského sdružení nutné majetkoprávní vypořádání i se souhlasem původního sdružení, 4) zda může výpůjčka vzniklá podle § 59 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., zaniknout neužíváním nemovitosti.“ Prvními dvěma otázkami dovolatel napadá platnost hospodářské smlouvy ze dne 20. ledna 1983 o odevzdání národního majetku (sporných pozemků) do trvalého užívání, kterou uzavřel Obvodní národní výbor v Praze 10 s právní předchůdkyní žalobkyně (Tělovýchovnou jednotou Zahradní město – Záběhlice). Neplatnost spatřuje především v tom, že v době uzavírání hospodářské smlouvy byly pozemky v užívání Státního statku hlavního města Prahy, n. p., Obvodní národní výbor v Praze 10 je tedy neměl ve své správě, a nemohl k nim proto platně zřídit právo trvalého užívání ve prospěch žalované. Rovněž tvrdí, že smlouva neobsahovala všechny podstatné náležitosti ve smyslu § 10 odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 156/1975 Sb., o správě národního majetku, neboť v ní nebyly uvedeny konkrétní podmínky vypořádání při zániku trvalého užívání. Ustanovení § 10 odst. 5 písm. d) vyhlášky č. 156/1975 Sb., ve znění k 20. 1. 1983, stanoví, že hospodářská smlouva o odevzdání nemovitého národního majetku do trvalého užívání musí obsahovat „základní povinnosti trvalého uživatele a podmínky vypořádání při zániku trvalého užívání.“ Ustanovení § 24 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zá