22 Cdo 2576/2016 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2576/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2017 Spisová značka:22 Cdo 2576/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.2576.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezbytná cesta (o. z.) Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 1029 o. z. § 1030 odst. 1 o. z. § 150 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 5. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.5.2017II.ÚS 1544/17doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto8.8.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2576/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Boháčem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 26, proti žalovaným: 1) J. F. a 2) J. P., zastoupeným JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Platnéřská 2, o zřízení služebnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 15/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 11 Co 302/2015-267, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 566 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Boháče. Odůvodnění: Žalobou podanou 19. 9. 2012 u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále soud prvního stupně) se domáhali žalobci H. K., D. P., E. S. a D. K. jako spoluvlastníci domu v k. ú. M., obec P. (každý podíl id. ¼), zřízení věcného břemene chůze a přepravy věcí pro ně a každé další vlastníky domu přes část pozemku parc. č. 3053/1, vymezenou geometrickým plánem, který předložili. Z domu není přístup na veřejnou komunikaci, neboť je obklopen pozemkem parc. č. 3051. Jeho spoluvlastnicemi, stejně jako pozemku parc. č. 3052, na kterém se dům nachází, jsou žalované, a to v rozsahu id. 3/4 žalovaná 1) a id. ¼ žalovaná 2). Žalobkyně a) – c) nabyly spoluvlastnictví k domu restitucí podle dohody o vydání věci ze dne 7. 12. 2006, žalobce d) darovací smlouvou z 12. 3. 2012. K dohodě o uzavření nájemní smlouvy o užívání pozemku parc. č. 3052 a části parc. č. 3053/1, zřízení věcného břemene ani odkoupení pozemků mezi účastníky nedošlo. V průběhu řízení žalobci darovali dům darovacími smlouvami uzavřenými v prosinci 2013 (s účinky vkladu do katastru nemovitostí 17. 12. 2013) F. K. a soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 6. 2014, č. j. 39 C 150/2012-171, rozhodl, že s ním bude v řízení pokračováno jako se žalobcem. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 5. 2015, č. j. 39 C 15/2012-222, ve spojení s opravným usnesením ze dne 16. 9. 2015, č. j. 39 C 15/2016-255, zřídil služebnost, jejímž obsahem je právo nebytné cesty ve prospěch žalobce jako oprávněného ze služebnosti, jakož i pro každého dalšího vlastníka domu v k. ú. M., stojícího na pozemku stavební parc. č. 352, zapsaného na LV č. 12039 v k. ú. M., v obci P., služebnost nezbytné cesty, spočívá v právu chůze a průchodu přes část pozemku p. č. 3053/1, zapsaného na LV č. 2178 pro k. ú. M. v obci P. ve vlastnictví žalovaných, a to v rozsahu vyznačeném na geometrickém plánu č. 3370-94/2012 ze dne 22. 5. 2012, ověřeného Ing. Ludmilou Hozovou a potvrzeného Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha dne 31. 5. 2012, pod č. 2037/012, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I.). Jako úplatu, která zároveň kryje odčiněné vzniklé újmy za zřízení práva nezbytné cesty, je žalobce povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně částku 11 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) Dále uložil žalovaným, aby zaplatili žalobci na náhradě nákladů řízení 100 841 Kč a rozhodl o vrácení zálohy 20 000 Kč žalobci (výroky III. a IV.). Soud prvního stupně zjistil, že předmětný dům, který žalobce nabyl darovacími smlouvami v roce 2013, se nachází na pozemku žalovaných parc. č. 3052 o výměře 122 m2 a je obklopen jejich pozemkem parc. č. 3052/1 o výměře 505 m2. Z domu tak není přístup na veřejnou komunikaci. O řešení situace nájmem pozemku nebo zřízením věcného břemene cesty přes pozemek jednali účastníci (resp. právní předchůdci) od roku 2010 bezvýsledně. Nedošlo ani k dohodě o společném prodeji domu a pozemků třetí osobě a žalované odmítly nabídku žalobce na odkup pozemků za 3 000 000 Kč. Od branky oddělující pozemek parc. č. 3052/1 od veřejné komunikace nemá žalobce klíče a žalované mu sdělily, že vstup na pozemek mu umožní jen po sdělení, kdy a k jakému účelu bude pozemek užívat. Podle geometrického plánu (specifikovaného ve výroku) cesta přes pozemek vede od vstupní branky z ulice ke dveřím domu a zabírá 4 m2. Týká se tak necelého 1 % plochy pozemku, užívaného jako zahrada, jiné jeho využití např. zástavbou není reálně možné. Vymezená část pozemku byla historicky vždy užívána jako přístupová cesta. Hodnota náhrady za zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu cesty podle znaleckých posudků znaleckého ústavu Česká znalecká a. s. z 25. 11. 2013 a znalce Ing. Miroslava Doležala z 25. 6. 2012 činí 8 660 Kč až 12 990 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že žaloba o zřízení věcného práva byla podána před 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“). Protože však rozhoduje o vydání konstitutivního rozhodnutí již po tomto datu, pak podle § 3028 o. z., posuzuje věc podle § 1029 a násl. o. z., který upravuje zřízení nezbytné cesty, a to i jako služebnosti. O tom účastníky také podle § 118a odst. 2 o. s. ř. před rozhodnutím ve věci poučil. Dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem nemovité věci ve smyslu § 3055 odst. 1 o. z., tj. stavby spojené se zemí pevným základem nacházející se na cizím pozemku. Dům není spojen s veřejnou cestou, jediný možný přístup je přes pozemek žalovaných, který dům obklopuje. Žalované nepředaly žalobci klíče od branky na veřejnou komunikaci a žalobce tak nemůže dům řádně užívat a udržovat. Podle § 1029 odst. 1 a 2 o. z. zřídil proto ve prospěch žalobce a každého dalšího vlastníka domu služebnost nezbytné cesty přes pozemek žalovaných v rozsahu, který je co nejméně obtěžuje. Povolení nezbytné cesty formou služebnosti považoval za nutné vzhledem k tomu, že žalované přístup žalobce omezují tím, že odmítají trvale vydat klíče od vstupní branky na svůj pozemek s tím, že přístup umožní jen na jeho žádost. Dům přitom není v dobrém technickém stavu. Neshledal důvody pro nepovolení nezbytné cesty vymezené v § 1032 odst. 1 o. z. Podle § 1030 odst. 1 o. z. uložil žalobci, aby žalovaným zaplatil úplatu za povolení nezbytné cesty 11 000 Kč, která kryje také odčinění újmy. Vycházel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Česká znalecká a. s., který vymezil úplatu v rozmezí 8 660 – 12 290 Kč, a podle kterého vzniklá újma žalovaných (právní vada na pozemku a omezení vlastnického práva) je krytá samotnou úplatou. K výraznému snížení ceny pozemku žalovaných, uprostřed kterého stojí dům žalobce, nedojde. Považoval za notorietu, že prodej pozemku (zahrady) funkčně související s domem, není, aniž by byl prodán také dům samotný, příliš pravděpodobný. Vzal též v úvahu, že se nejedná o zřízení nové cesty, ale o uvedení reálného stavu do souladu se stavem právním, a zatížení pozemku se týká necelého 1 % jeho plochy. Přihlédl také k citovému vztahu žalovaných k pozemku a domu, ve které žila matka žalované 2), která v průběhu řízení zemřela. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (dále odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. 11 Co 302/2015-267, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil ve znění, že se zřizuje služebnost, jejímž obsahem je právo nezbytné cesty ve prospěch jako oprávněného ze služebnosti, jakož i každého dalšího vlastníka budovy v k. ú. M., obec P., stojící na pozemku parc. č. 352, zapsané na LV č. 12039 v k. ú. M., obec P. Služebnost nezbytné cesty spočívá v právu chůze a průchodu přes část pozemku parc. č. 3051/1 v k. ú. M., obec P., zapsaného na LV č. 2178 v k. ú. M., obec P., ve vlastnictví žalovaných, a to v rozsahu vyznačeném geometrickým plánem č. 3370-94-2012 ze dne 22. 5. 2012, ověřeným Ing. Ludmilou Hozovou a potvrzeným Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, dne 31. 5. 212 pod č. 2037/2012, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.). Dále změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 1) částku 8 250 Kč a žalované 2) částku 2 750 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II.). Uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatily žalobci náhradu nákladů ř