22 Cdo 2697/2011 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2697/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 3. 2013 Spisová značka:22 Cdo 2697/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2697.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana vlastnictví Stavba neoprávněná Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 obč. zák. § 135c obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 3. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.5.2013III.ÚS 1483/13JUDr. Jan Filipodmítnuto23.5.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2697/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně MIJAMA, s. r. o., se sídlem v Buštěhradě, Kladenská 683, IČO: 25116011, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, proti žalované AgroZZN, a. s., se sídlem v Rakovníku, V Lubnici 2333, IČO: 45148082, zastoupené JUDr. Erikou Neumannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 356/34, o určení vlastnictví nebo odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 19 C 121/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2011, č. j. 28 Co 662/2010-386, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 6.113,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované JUDr. Eriky Neumannové.O d ů v o d n ě n í : Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Kladně (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. září 2010, č. j. 19 C 121/2009-315, ve výroku I. zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí budovy bez č. p./č. e., nacházející se na pozemku, zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území a obci B. Ve výroku II. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované odstranit na vlastní náklady budovu bez č. p./č. e., nacházející se na pozemku, zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území a obci B. Ve výroku III. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. ledna 2011, č. j. 28 Co 662/2010-386, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a změnil jej ve výroku III. (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Uplatňuje přitom dovolací důvod zatížení řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) a nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu ve ,,způsobu nabytí vlastnického práva k pozemku, na němž se nachází předmětná stavba právním předchůdcem žalobkyně, ze kterého je zřejmé, že žalobkyně byla v dobré víře, že jí tato stavba náleží, že tedy vlastnictví stavby v tomto případě následuje vlastnictví pozemku“. Dále je podle jejího názoru otázkou zásadního právního významu „způsob evidence staveb bez č. p. /č. e. v katastru nemovitostí“, přičemž má za to, že jedinou zřejmou identifikací těchto staveb je identifikace pozemku, na kterém se stavba nachází. Dovolatelka připomněla, že předmětný pozemek získal její právní předchůdce na základě uplatněných restitučních nároků od Pozemkového fondu České republiky a s tímto pozemkem byla převedena do jeho vlastnictví i stavba trafostanice, nacházející se na tomto pozemku, ačkoliv nebyla zmíněna v uzavřené kupní smlouvě. Dovolatelka vytkla nalézacím soudům, že neuvážily skutečnost, že byla zbavena svého vlastnického práva žalovanou, aniž by tato doložila právní titul, na kterém by se zakládalo její vlastnické právo. Dále uvedla, že žalovaná nemohla stavbu nabýt v dražbě, protože trafostanice nebyla v soupisu vydražených věcí blíže specifikována zejména parcelním číslem pozemku, na kterém se nacházela. Upozornila na to, že stavba trafostanice je stavbou neoprávněnou a byla postavena v rozporu s právními předpisy. Navíc se jedná o stavbu dočasnou, která měla být nahrazena novou stavbou v areálu žalované. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání vyjádřila s tím, že rozhodnutí nalézacích soudů považuje za správná. Podle jejího názoru bylo prokázáno, že stavba trafostanice byla řádně zkolaudována a byla jako součást ,,posklizňové linky B.“ předmětem dražby, na základě které žalovaná nabyla vlastnické právo k této stavbě. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání je součástí procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje. Dovolání není přípustné. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. ledna 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatelky podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012. Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měla dovolatelka právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatelka oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání. Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadovém č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např