22 Cdo 2826/2021 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2826/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 2. 2022 Spisová značka:22 Cdo 2826/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2826.2021.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2826/2021-332 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce R. S., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, proti žalovanému TJ Lokomotiva Žatec, z. s., identifikační číslo osoby 49120247, se sídlem v Žatci, U Hřiště 554, zastoupenému JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská 61/4, o odstranění staveb, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 23 C 54/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2021, č. j. 84 Co 17/2021-278, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 6. 2021, č. j. 84 Co 17/2021-278, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 10. 11. 2020, č. j. 23 C 54/2018-188, kterým byla žalovanému uložena povinnost odstranit část lyžařského vleku zbudovaného v letech 1974 a 1975, jehož správa byla převedena předchůdci žalovaného hospodářskou smlouvou č. 1/74 ze dne 17. 6. 1974 (východněji umístěný vlek ze dvou lyžařských vleků), a to tu část lyžařského vleku, která se nachází na pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY, zapsaném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY, a tento pozemek vyklizený předat žalobci do tří měsíců od právní moci rozsudku. Odstranění části vleku spočívá v odstranění ocelových podpěrných sloupů, elektrického kabelu zakopaného pod povrchem pozemku rovnoběžně v trase vleku a následném zasypání takto vzniklých děr zeminou (výrok I). Dále okresní soud uložil žalovanému povinnost odstranit část lyžařského vleku typu EPV 300, zbudovaného v letech 1987 a 1988, k jehož výstavbě bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby č. j. VÚP 487/87 ze dne 6. 7. 1987, stavební povolení č. j. VÚP 671/87 ze dne 6. 10. 1987, jehož užívání bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím č. j. VÚP 1049/87 ze dne 21. 9. 1988 a jehož správa byla převedena předchůdci žalovaného hospodářskou smlouvou č. 6/1989 ze dne 25. 10. 1989 (západněji umístěný vlek ze dvou lyžařských vleků), a to tu část lyžařského vleku, která se nachází na pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY, zapsaném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY, a tento pozemek vyklizený předat žalobci do tří měsíců od právní moci rozsudku. Okresní soud v souladu s žalobním návrhem specifikoval, že odstranění části vleku spočívá v odstranění tažného ocelového lana, ocelových podpěrných sloupů, elektrického kabelu zakopaného pod povrchem pozemku rovnoběžně v trase vleku a následném zasypání takto vzniklých děr zeminou (výrok II). Zároveň okresní soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 28 213,78 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II). Krajský soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Ve věci jde o toto: Na pozemku ve vlastnictví státu a ve správě Státních statků Chomutov, oborový podnik, byly v letech 1974-1975 vybudovány dva lyžařské vleky, provozované předchůdcem žalovaného v zimním období; jinak byl tento pozemek stále užíván nejprve státním statkem, později nájemci a nyní žalobcem, k zemědělským účelům. Nebylo prokázáno, že by byl vyňat ze zemědělského půdního fondu. Nyní žalobce jako vlastník pozemku uspěl s žalobou na odstranění staveb vleků na něm umístěných; žalovaný pak tvrdí, že je vlastníkem pozemku, který nabyl podle § 14 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a to k 1. 1. 2003 (dále jen zákon č. 290/2002 Sb.) Dále namítá, že žalobce vlastníkem není, neboť kupní smlouva, kterou na něj Pozemkový fond České republiky pozemek převedl, je neplatná, a to jak pro rozpor se zákonem, tak i s dobrými mravy, a konečně že žaloba na odstranění staveb je uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Dovolání není přípustné. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje. Dovolatel vymezil přípustnost dovolání na pod bodem IV jen obecně a zčásti neurčitě, nicméně některé možné důvody přípustnosti jsou obsaženy v textu dovolání, byť jen s výhradou, že dovolatel zaměňuje předpoklad (důvod) přípustnosti dovolání s dovolacím důvodem. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“)]. – zkratku už máme zavedenu výše. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části) – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013. Dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. K vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví § 241a odst. 2 o. s. ř.). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení (k tomu viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou). Teprve řádné vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda důvod přípustnosti je opravdu dán, a v kladném případě se zabýval důvodností dovolání. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opíra