22 Cdo 2879/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2879/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 12. 2023 Spisová značka:22 Cdo 2879/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2879.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Služebnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2879/2023-203 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně PIKAR BOHEMIA, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Újezd 596/9, IČO: 25606361, zastoupené Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou se sídlem v Praze 2, U Kanálky 1359/4, proti žalované Vrane River & Green, s. r. o., se sídlem v Praze 6, dr. Zikmunda Wintra 376/5, IČO: 28989627, zastoupené JUDr. Tomášem Ptáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí 109/3, o určení promlčení věcného břemene, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 145/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 24 Co 72/2023-177, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Paoly Spoladore, advokátky se sídlem v Praze 2, U Kanálky 1359/4. Odůvodnění: [1] Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 5 C 145/2022-139, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 8. 2023, č. j. 5 C 145/2022 -184, určil, že věcné břemene provozování železniční vlečky podle geometrického plánu č. 1104-27/2004, zapsané na pozemku parc. č. 552/3 v k. ú. Vrané nad Vltavou, ve prospěch pozemku parc. č. 552/5 v k. ú. Vrané nad Vltavou, zapsané do katastru nemovitostí řízením pod sp. zn. V-7963/2004-210, a to na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 29. 6. 2004, je promlčené (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). [2] K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2023, č. j. 24 Co 72/2023-177, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). [3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Měla za to, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek (dále specifikovaných) hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. [5] Dovolání není přípustné. [6] Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [7] Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. [8] Dovolatelka považuje následující otázky za dosud neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu: a) zda je možné určit promlčení věcného břemene v případě, kdy nebyla vykonávána pouze část práv vyplývajících z věcného břemene, b) zda je možné posuzovat intenzitu výkonu práv vyplývajících z věcného břemene pro účely určení promlčení věcného břemene. V této souvislosti soudům vytýká, že zúžily rozsah věcného břemene na „pouhý průjezd kolejových vozidel po vlečce…“, ačkoliv ze smlouvy o zřízení věcného břemene výslovně vyplývá, že obsahem věcného břemene je povinnost žalobkyně strpět „provozování vlečky přes pozemek parc. č. 552/3 v katastrálním území Vrané nad Vltavou a vstup osob a vjezd vozidel na služebný pozemek za účelem vlastního provozování a zajišťování oprav a údržby vlečky“. Soudům vytýká „úzký pohled“ na obsah smlouvy o zřízení věcného břemene, protože i „pouhý vstup osob na služebný pozemek za účelem zajišťování oprav a údržby vlečky je výkonem práv žalované vyplývajících z věcného břemene“. [9] Pro řešení těchto otázek není dovolání přípustné, neboť na jejich řešení není v takto formulované podobě rozhodnutí odvolacího soudu založeno. [10] Nalézací soudy (a zejména odvolací soud výslovně v bodě 10. odůvodnění rozsudku) nezúžily rozsah věcného břemene na „pouhý průjezd kolejových vozidel po vlečce…“, ale výslovně konstatovaly, že „obsahem věcného břemene byla povinnost povinného strpět provozování železniční vlečky na pozemku parc. č. 552/3, konkrétně umožnit po předchozí dohodě vjezd železničních vozidel a souprav na pozemek, stejně tak jejich průjezd a vstup osob a vjezd vozidel na pozemek za účelem vlastního provozování a zajištění oprav a údržby železniční vlečky“. [11] Odvolací soud pak učinil závěr a hodnotící úsudek, že hlavním právem, k jehož využití bylo věcné břemeno zřízeno, bylo právo, aby přes pozemek oprávněný z věcného břemene projížděl železničními vozidly či vlakovými soupravami (provozoval železniční vlečku), další oprávnění z věcného břemene měla sloužit jen k zajištění podmínek tohoto provozu. Jde tedy svým charakterem o oprávnění přidružená k zajištění hlavního účelu věcného břemene. [12] Na základě tohoto východiska pak odvolací soud uzavřel, že od zřízení věcného břemene na pozemek nevjelo žádné železniční vozidlo či souprava. V tomto základním účelu zřízeného práva tedy nebyl služebný pozemek vůbec využit. Ani případný vstup žalovaného či jím pověřené osoby na služebný pozemek zjevně nesměřoval k takové činnosti, která by pak bezprostředně vedla nebo mohla vést k reálnému provozování železniční vlečky a vlečka zůstala zjevně neprovozuschopná a nedošlo k jejímu využití. Oprávněný z věcného břemene tak své právo po celou dobu existence věcného břemene vůbec nevykonával (bod 24 – 25 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nehodnotil tak pouze výkon „části práv z věcného břemene“ ani „intenzitu výkonu práv“. S těmito pro věc určujícími závěry pak dovolatelka v právní rovině nijak nepolemizuje. [13] V další části dovolání dovolatelka namítá nesprávné posouzení běhu promlčecí doby v rovině právní otázky zčásti neřešené a zčásti řešené v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. [14] Zde především absentuje zobecnitelná právní otázka, neboť dovolání obsahuje jednotlivé námitky a výhrady, které však přípustnost dovolání založit nemohou. Na tyto námitky pak dovolací soud v další části odůvodnění reaguje. [15] Dovolatelka v této souvislosti namítá, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně ani v řízení odvolacím neuvedla, kdy mělo dojít k promlčení věcného břemene, přičemž uvedení takového tvrzení je podle dovolatelky klíčové k tomu, aby jí byla umožněna procesní obrana, neboť žalovaná „nemůže prokazovat, že věcné břemeno nebylo promlčeno v libovolném okamžiku“. [16] Bez ohledu na to, že závěr o tom, kdy mělo dojít či došlo k promlčení věcného břemene, je závěrem právním, který přísluší učinit soudu, přičemž není procesní povinností účastníka řízení činit v žalobě právní závěry, je zřejmé, že celá žaloba i procesní postoj žalobkyně v průběhu celého řízení je založen na tvrzení, že od samotného počátku, kdy došlo k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene v roce 2004, nebylo věcné břemeno vykonáváno. Jestliže ve skutkové rovině vzaly soudy toto tvrzení za prokázané, učinily právní závěr, kdy k promlčení věcného břemene došlo. Žalovaná v takovém případě měla možnost bránit se proti stěžejnímu tvrzení, že věcné břemeno nebylo od roku 2004 po celou dobu vykonáváno, proti tomuto tvrzení se také bránila a soudy k těmto okolnostem také v průběhu řízení prováděly dokazování. [17] Dále v této souvislosti soudům vytýká – s argumenta