22 Cdo 2943/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2943/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2024 Spisová značka:22 Cdo 2943/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.2943.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vodní hospodářství Dotčené předpisy:§ 59a předpisu č. 254/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2943/2023-522 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce F. K., zastoupeného Mgr. Petrou Raškovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Breitfeldova 704/1, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o zaplacení 153 760 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 768 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 292/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 72 Co 133/2022-473, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 72 Co 133/2022-473, se v části výroku I o věci samé, kterou byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 11. 2021, č. j. 4 C 292/2016-308, ve znění doplňujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 10. 2022, č. j. 4 C 292/2016-447, ve výrocích I, III, IV, VIII, a dále ve výrocích o náhradě nákladů řízení II, III, IV a V, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 11. 2021, č. j. 4 C 292/2016-308, ve znění doplňujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 10. 2022, č. j. 4 C 292/2016-447, ve výrocích I, III, IV, V, VI, VII, VIII, X ruší a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) pod sp. zn. 4 C 292/2016 domáhal po žalované zaplacení částky 38 440 Kč s příslušenstvím s tím, že je vlastníkem pozemku parc. č. XY v k. ú. XY o výměře 1922 m2 (dále též „předmětný pozemek“). Žalovaná je uživatelem stavby na tomto pozemku, a to hlavního odvodňovacího zařízení HOZ H2 XY (dále též „vodní dílo“), vybudovaného na pozemku v 50. letech 20. století. Vodní dílo je postaveno na celé ploše předmětného pozemku, a žalobce proto pozemek nemůže využívat, pročež mu přísluší pouze tzv. holé vlastnictví. Protože o náhradě za bezdůvodné obohacení žalované ze stejného důvodu za roky 2010–2013 bylo již pravomocně rozhodnuto, žalobce se domáhal náhrady za vzniklé bezdůvodné obohacení žalované za rok 2014. Žaloby, jimiž se žalobce po žalované ze stejného důvodu domáhal vydání bezdůvodného obohacení za roky 2015, 2016 a 2017, byly původně projednávány v samostatných řízeních, přičemž následně došlo ke sloučení uvedených řízení pod společné projednání (jak je uvedeno níže pod bodem 6). 2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. 4 C 292/2016-18, žalobě v plném rozsahu vyhověl. 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 4. 2018, č. j. 72 Co 433/2017-87, rozsudek soudu prvního stupně zrušil s tím, že soud prvního stupně nevzal v potaz novelu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), účinnou od 1. 1. 2014, kdy byla do vodního zákona implementována speciální úprava v § 59a, a to jednorázová náhrada, která vylučuje použití právní úpravy občanského zákoníku stran možnosti domáhat se vydání bezdůvodného obohacení. 4. Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 31. 10. 2018, č. j. 4 C 292/2016-111, žalobu zamítl. 5. Odvolací soud usnesením ze dne 28. 8. 2019, č. j. 72 Co 148/2019-140, zrušil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že měl připustit navrhovanou změnu žaloby a doměřit soudní poplatek. Žalobce totiž v řízení před soudem prvního stupně navrhl změnu žalobního petitu v tom smyslu, že se domáhal bezdůvodného obohacení za rok 2014 ve výši 38 440 Kč a in eventum jednorázové náhrady ve výši 768 800 Kč s úrokem z prodlení od 2. 1. 2016. 6. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 10. 2019, č. j. 4 C 292/2016-146, připustil změnu žaloby. Dále usnesením ze dne 3. 10. 2019, č. j. 4 C 292/2016-148, rozhodl o sloučení pod společné projednání s řízením vedeným pod sp. zn. 4 C 490/2017, v němž se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení žalovanou za rok 2015 z téhož důvodu, a usnesením ze dne 22. 12. 2020, č. j. 4 C 292/2016-180, rozhodl o sloučení pod společné projednání s řízením vedeným pod sp. zn. 4 C 719/2018, v němž se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení žalovanou z téhož důvodu za roky 2016 a 2017 ve výši 76 880 Kč. 7. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 11. 2021, č. j. 4 C 292/2016-308, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 19. 10. 2022, č. j. 4 C 292/2016-447, zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 38 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2015 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 140 517 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 2. 1. 2016 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 627 483 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 2. 1. 2016 do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu vedenou pod sp. zn. 4 C 490/2017, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 38 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2016 do zaplacení (výrok IV), zamítl žalobu vedenou pod sp. zn. 4 C 719/2018, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 76 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 440 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení a z částky 38 440 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení (výrok VIII), zastavil řízení vedené pod sp. zn. 4 C 719/2018 v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 768 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2016 do zaplacení (výrok IX), a rozhodl o nákladech řízení (výroky V, VI, VII a X). 8. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nabyl v roce 2009 darem pozemky parc. č. XY a XY v k. ú. XY, přičemž z pozemku parc. č. XY byla následně vyčleněna část o výměře 1922 m2, označená nyní parc. č. XY (tj. předmětný pozemek). Na předmětném pozemku se nachází hlavní odvodňovací zařízení – vodní dílo ve smyslu § 55 odst. 1 písm. e) vodního zákona, které zde bylo vybudováno v roce 1956 bez souhlasu tehdejšího vlastníka pozemku a též bez poskytnutí náhrady za zásah do vlastnického práva k pozemku. Současným uživatelem vodního díla je žalovaná. Vodní dílo je postaveno na celé ploše předmětného pozemku, čímž je žalobce omezen na tzv. holé vlastnictví. 9. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je nerozhodné, zda je vodní dílo nacházející se na pozemku parc. č. XY samostatnou věcí v právním smyslu a zda byla stavba vodního díla v roce 1956 vybudována podle tehdejších stavebních předpisů legálně, či nikoliv. Vodní zákon v § 59a koncipuje speciální nárok na jednorázovou náhradu poskytovanou vlastníkovi pozemku, která vylučuje nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) za roky 2014, 2015, 2016 a 2017. Výši náhrady je třeba stanovit za pomoci znalce, přičemž cena stanovená znaleckým posudkem je pouze hodnotou výchozí, neboť je dále nutné přihlédnout k individuálním okolnostem daného případu. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobci náleží náhrada ve výši 140 517 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 2. 1. 2016 do zaplacení, přičemž vyšel z ceny stanovené znaleckým posudkem vypracovaným Ing. Dianou Novákovou. 10. Odvolací soud k odvolání žalobce i žalované rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 72 Co 133/2022-473, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, III, IV a VIII potvrdil (výrok I), v nákladových výrocích V a X změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II), ve výroku VI částečně potvrdil a částečně změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 3 925,50 Kč (výrok III), ve výroku VII částečně potvrdil a částečně změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 13 925,50 Kč (výrok IV), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok V). 11. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu a věc posoudil správně i po právní stránce. Ztotožnil se se závěrem, že vodní dílo bylo vybudované v roce 1956, a došlo tedy správně k aplikaci § 59a vodního zákona zakládajícího namísto nároku z bezdůvodného obohacení nárok