22 Cdo 3107/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3107/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2024 Spisová značka:22 Cdo 3107/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3107.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Správa (správce) společné věci (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1126 odst. 1 o. z. § 1128 o. z. § 1129 o. z. § 1138 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3107/2022-117 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) M. M. a b) P. M., zastoupených JUDr. Tomášem Linhartem, advokátem se sídlem v Praze, Široká 25/6, proti žalovaným 1) A. S., 2) L. S., 3) I. V., 4) J. V., všem zastoupeným JUDr. Mgr. Jiřím Johanou, advokátem se sídlem v Horním Jiřetíně, Gen. Svobody 297/5, o zaplacení 79 290 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 277/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2022, č. j. 95 Co 46/2022-84, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Každý z žalovaných je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 2 172 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců JUDr. Tomáše Linharta. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Mostě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 15 C 277/2021-53, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, „aby žalované 1) a žalovanému 2) byla uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit na účet správy domu č. ú. XY částku ve výši 12 917 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z této částky od 9. 7. 2021 do zaplacení“ (výrok I). Zamítl i žalobu, kterou se žalobci domáhali, „aby žalované 3) a žalovanému 4) byla uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit na účet správy domu č. ú. XY částku ve výši 14 277 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z této částky od 9. 7. 2021 do zaplacení“ (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III, IV, V a VI). 2. Vyšel ze zjištění, že všichni účastníci řízení byli do 16. 7. 2021 spoluvlastníky bytového domu č. p. XY a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, zapsaných na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, na adrese XY. Žalobci jako většinoví spoluvlastníci rozhodli o navýšení příspěvků spoluvlastníků do fondu oprav z původně dohodnuté částky 750 Kč měsíčně na částku 4 736 Kč pro žalované 1) a 2) a částku 4 759 Kč pro žalované 3) a 4). Navýšení odůvodnili nutností provedení oprav na společných věcech a s tímto záměrem seznámili menšinové spoluvlastníky – žalované. Žalovaní jakožto přehlasovaní spoluvlastníci nepodali návrh na zrušení rozhodnutí většinových spoluvlastníků. S navýšením příspěvků nesouhlasili a příspěvky do fondu oprav zcela přestali platit. Žalobci proto učinili předmětem žaloby nezaplacené příspěvky do fondu oprav za měsíce březen, duben a květen 2021. Žalovaní namítali, že zřízení fondu oprav a stanovení způsobu jeho vytváření nelze považovat za rozhodnutí o běžné správě domu a ani o mimořádné správě. Vytváření fondu oprav je podle nich modifikací pravidel správy, která vyžaduje dohodu všech spoluvlastníků. Soud prvního stupně uzavřel, že způsob, jak bude financování uvažovaných investic zajištěno, „de facto“ nespadá pod správu domu a že je v rozporu se zákonem dovolávat se rozhodnutí většiny o zvýšení příspěvku do fondu oprav, který má sloužit jako fond tvorby úspor k opravám neurčených ani druhem ani výší uvažovaných investic. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 30. 5. 2022, č. j. 95 Co 46/2022-84, [poté co připustil rozšíření žaloby o nárok na zaplacení dalších 52 096 Kč s přísl. proti žalovaným 1) a 2)] změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované 1) a žalovanému 2) povinnost uhradit společně a nerozdílně žalobcům do podílového spoluvlastnictví účastníků, a to na účet správy domu č. ú. XY, částku 65 013 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 12 917 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, a ve výši 11,75 % p. a. z částky 52 096 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále uložil žalované 3) a žalovanému 4) povinnost uhradit společně a nerozdílně žalobcům do podílového spoluvlastnictví účastníků, a to na účet správy domu č. ú. XY, částku 14 277 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 14 277 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve výrocích II, III, IV a V rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že spoluvlastníci se o zřízení fondu oprav v minulosti dohodli ústně, že žalovaní dohodu „po značnou dobu“ respektovali a že o navýšení příspěvků do fondu oprav rozhodli většinou hlasů žalobci jako většinoví spoluvlastníci. Uzavřel, že původní dohodou realizovali účastníci své právo hospodaření se společnou věcí podle § 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) resp. běžnou správu společné věci ve smyslu § 1128 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). 5. Vysvětlil, že vytvoření fondu oprav představuje legitimní způsob hospodaření se společnou věcí či její běžnou správu; spoluvlastníci si vytvoří fond pro kumulaci prostředků, jež následně budou vynakládány na opravu, úpravu či případně zhodnocení společné věci. Jelikož jsou z fondu oprav hrazeny náklady související s běžným provozem, jde o režim běžné správy ve smyslu § 1128 odst. 1 o. z., o níž rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. K přijetí rozhodnutí o navýšení měsíčních příspěvků do fondu oprav proto bylo potřeba dosažení většiny hlasů spoluvlastníků, což v daném případě bylo splněno, neboť žalobci jako většinoví (majoritní) spoluvlastníci rozhodli o navýšení částky do fondu oprav hlasováním „per rollam“. Žalovaní byli povinni navýšené částky do fondu oprav měsíčně hradit. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že navýšení příspěvků do fondu oprav na částky nepřevyšující 5 000 Kč měsíčně lze považovat za „rozumné, vedoucí k vytvoření dostatečné finanční rezervy pro zajištění řádného chodu domu do budoucna“. Poukázal i na to, že žalovaní v řízení nenamítali, že by pro ně zvýšené částky mohly být existenčně nepřijatelné, tedy že by znamenaly výrazný zásah do jejich rodinného rozpočtu, který by jim mohl přivodit vážnou újmu. Vyloučil, že by rozhodnutí o navýšení příspěvků do fondu oprav znamenalo změnu režimu rozhodování spoluvlastníků podle § 1138 o. z. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají všichni žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívají, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, a to (1) zda rozhodnutí o vytváření fondu oprav je modifikací pravidel správy a nikoliv rozhodnutím o běžné nebo mimořádné správě společné věci, (2) možnost uplatnění majorizace menšinového spoluvlastníka při přijetí rozhodnutí o tvorbě na budoucí údržbu a opravy věci v podílovém spoluvlastnictví, přičemž vymezení těchto nákladů není vůbec nebo je pouze rámcové. Žalovaní rovněž považují dovolání za přípustné z důvodu, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu „v otázce určitosti rozhodnutí o opravě věci“. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil výrok I rozsudku odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 7. Žalobci považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné a námitky dovolatelů za nedůvodné. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 8. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu závisí na právní otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1 a § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je