22 Cdo 3111/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3111/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2024 Spisová značka:22 Cdo 3111/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3111.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3111/2023-464 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně J. F., zastoupené Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph.D., advokátem s sídlem v Ostravě, Nádražní 308/3, proti žalovaným 1) J. D., 2) A. D., 3) V. V., všem zastoupeným JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, o určení práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 205/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2023, č. j. 57 Co 108/2022-432, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2023, č. j. 57 Co 108/2022-432, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 19 C 205/2012-337, zamítl žalobu na určení existence věcného břemene ve prospěch vlastníků budovy č. p. XY nacházející se na pozemku parc. č. XY a pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY, spočívajícího v právu cesty – chůze a jízdy přes pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, a to v šíři 2 m podél hranice s pozemky parc. č. XY, XY a XY, vše v k. ú. XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Ostravě (dále rovněž jako „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 10. 2. 2023, č. j. 57 Co 108/2022-432, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že pozemky parc. č. XY a parc. č. XY jsou zatíženy služebností stezky, průhonu a cesty ve prospěch pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a pozemků parc. č. XY, XY a XY, vše v k. ú. XY, tak, jak je zakresleno v geometrickém plánu č. 4701-313/2021 vyhotoveném 9. 9. 2021 společností GAKO-Oblouk s.r.o., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II – VII). 3. Odvolací soud vyložil, že na základě kupní smlouvy ze dne 19. 10. 1907 vznikla právním předchůdcům žalobkyně pozemková služebnost, na základě které jsou pozemky žalovaných (dnes označeny jako pozemek parc. č. XY a parc. č. XY; dříve vedeny jako pozemek parc. č. XY) zatíženy pozemkovou služebností stezky, průhonu a cesty ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, to vše v k. ú. XY. 4. Na základě výkladu shora uvedené smlouvy provedeného podle příslušných ustanovení zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecný občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1916, (dále jen „o. z. o.“) a to především § 869 a § 914 o. z. o., dovodil, že úmyslem smluvních stran bylo zřídit shora specifikovanou služebnost jako služebnost pozemkovou, a nikoliv jako služebnost osobní. Z výpovědí svědků a z leteckých zeměměřických snímků z let 1947, 1949 a 1966 vzal rovněž za prokázané skutečnosti opodstatňující uzavřít, že služebnost tížila pozemky dnes označené jako parc. č. XY a parc. č. XY. Odvolací soud poznamenal, že v obdobném rozsahu cestu užívali také právní předchůdci žalobkyně. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, které nebyly doposud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu. 6. Předně nesouhlasí se závěrem, že na základě kupní smlouvy ze dne 19. 10. 1907 vznikla pozemková služebnost stezky, průhonu a cesty tížící pozemky žalovaných ve prospěch pozemků žalobců. Za neřešenou považují právní otázku, zda byla smlouva o zřízení této služebnosti platně uzavřena, pokud tato služebnost byla v příslušné smlouvě „omezena na část pozemku a tato část pozemku je označena jako část, kde se nyní po parcele chodí a jezdí v šíři 2 metry.“ 7. Podle žalovaných musí být projev vůle ve smlouvě určitý, vážný a srozumitelný (viz § 869 o. z. o.). V této souvislosti odkazují rovněž na § 12 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách. Podle tohoto právního předpisu „mají-li být služebnosti omezeny na určité prostorové hranice, buďtež tyto hranice zevrubně označeny.“ Žalovaní mají za to, že by tedy měly být zřizované služebnosti označeny co nejurčitěji, detailně a podrobně. Podotýkají, že je jim rovněž znám jiný význam tohoto slova, a to ve smyslu „zhruba, alespoň přibližně“. Jsou však přesvědčeni o tom, že v kontextu projednávané věci je nutné uzavřít, že služebnost by měla být specifikována co nejpřesněji. Jelikož tomu tak nebylo, nebyla smlouva podle § 869 o. z. o. platně uzavřena. Proto služebnost, určení jejíž existence se domáhá žalobkyně, platně nevznikla. 8. Dále považují v ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu za nevyřešenou právní otázku, zda „v případě zápisu nepravidelné služebnosti podle § 479 o. z. o. do pozemkové knihy se do této zapisuje charakter služebnosti, tedy zda se jedná o osobní služebnost či nikoliv.“ Podle dovolatelů se odvolací soud s touto námitkou vypořádal jen „mlčky“. Uvedl, že „z výpisu z pozemkové knihy bylo zjištěno, že osobní služebnost zde zapsána nebyla“ (a proto dovodil, že vznikla služebnost pozemková). Dovolatelé namítají, že služebnost byla v příslušné smlouvě určena individuálně ve prospěch prodávajících, a proto se jednalo o osobní služebnost. 9. Rozhodnutí odvolacího soudu pokládají rovněž za nedostatečně odůvodněné. Odvolací soud se podle žalovaných při hodnocení důkazů řádným způsobem nevypořádal s právně relevantní námitkou, že služebnost nemohla tížit služebný pozemek v místech, kde se dnes nachází pozemky parc. č. XY a parc. č. XY. Při řešení označené otázky se tak dopustil svévole a dospěl ke skutkovým zjištěním, která jsou natolik vadná, že představují porušení práv žalovaných garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny. Žalovaní především poukazovali na skutečnost, že dnešní ulice XY v místech, ve kterých se má napojovat předmětná služebnost cesty na veřejnou komunikaci, v roce 1907 nevedla, jak vyplynulo z listinných důkazů provedených soudem prvního stupně, šlo o novou okresní komunikaci vybudovanou až v letech 1924 až 1925. Proto není opodstatněný závěr odvolacího soudu o tom, že na základě smlouvy ze dne 19. 10. 1907 vznikla pozemková služebnost právě v rozsahu vyznačeném v příslušném geometrickém plánu tížící pozemky parc. č. XY a parc. č. XY. V takovém případě je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07, II. ÚS 2226/21, IV. ÚS 2957/20 a II. ÚS 968/18. 10. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil. 11. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno (mimo jiné) na řešení právní otázky, zda (a případně v jakém rozsahu) vznikla na základě smlouvy ze dne 19. 10. 1907 služebnost tížící pozemky žalovaných právě v rozsahu vyznačeném v příslušném geometrickém plánu. Odvolací soud se při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu týkající se přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí obecných soudů. Proto je dovolání všech žalovaných podle § 237 o. s. ř. přípustné. IV. Důvodnost dovolání 14. Odvolací soud dovodil, že na základě smlouvy ze dne 19. 10. 1907 vznikla služebnost tížící pozemky žalovaných právě v rozsahu vyznačeném v příslušném geometrickém plánu. Své rozhodnutí založil na svědeckých výpovědích a na zjištěních plynoucích z leteckých snímků z let 1947, 19