22 Cdo 3312/2014 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3312/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 9. 2014 Spisová značka:22 Cdo 3312/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.3312.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Předběžné opatření Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 238 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 10. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3312/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně R. Ch., zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, proti žalovanému Ing. R. Ch., zastoupenému Mgr. Tomášem Winterem, advokátem se sídlem v Plzni, Suvorovova 29, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 306/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2014, č. j. 23 Co 21/2014-350, takto: Dovolání se odmítá. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. ledna 2014 č. j. 23 Co 21/2014-350, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. října 2012, č. j. 18 C 306/2011-318, kterým soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného, aby soud ve smyslu § 76h občanského soudního řádu („o. s. ř.) vyzval žalobkyni ke složení doplatku jistoty ve výši 1.990.000,- Kč. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost odvozuje z § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Obsah usnesení soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolání není přípustné. Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. s. ř.“), protože napadené rozhodnutí bylo vydáno 22. ledna 2014. Dovolatel opírá přípustnost dovolání o § 237 o. s. ř., neboť jde o rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí; proti takovým rozhodnutím zmíněné ustanovení dovolání obecně připouští. Nicméně podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření. Rozhodování o jistotě podle § 75b a násl. o. s. ř. je jak svou povahou, tak i podle systematického zařazení v zákoně (Hlava druhá – Předběžná opatření a zajištění důkazu § 74 - § 78g) rozhodováním o předběžném opatření, proti kterému není podle výslovného znění zákona dovolání přípustné. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně při rozhodování ve věci samé. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. září 2014 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu