22 Cdo 356/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 356/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2025 Spisová značka:22 Cdo 356/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.356.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1029 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1030 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 356/2025-680 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) M. P., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze, Kořenského 1107/15, a b) I. G. proti žalovaným 1) J. F., 2) J. V., oběma zastoupeným JUDr. Jaroslavem Tenkrátem, advokátem se sídlem v Berouně, Havlíčkova 132, 3) Z. Z. a 4) V. Z., oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Špotem, advokátem se sídlem v Berouně, Seydlovo náměstí 30/6, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 257/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 285/2023-592, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 285/2023-592, se ve výrocích I – XXI ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalovaných 1) a 2) v části směřující proti výrokům XXII – XXIII rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 285/2023-592, se odmítá. III. Dovolání žalovaného 3) v části směřující proti výrokům XXII – XXIII rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 285/2023-592, se odmítá. IV. Dovolání žalované 4) se odmítá. V. Žalovaná 4) je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 319 Kč k rukám zástupce žalobce a) JUDr. Zdeňka Krampery, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Ve vztahu mezi žalovanou 4) a žalobcem b) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V projednávané věci se žalobci domáhali zřízení služebnosti stezky a cesty k tíži pozemků žalovaných v katastrálním území XY, a to pozemku parc. č. XY, jehož vlastníky jsou žalovaný č. 1) a č. 2), pozemku parc. č. XY, jehož vlastníkem je žalovaný 3), a pozemku parc. č. XY, jehož vlastníkem je žalovaná 4), v rozsahu geometrického plánu č. 946-35/2023, vyhotoveného spol. GEOMAP s.r.o., ověřeného dne 24. 2. 2023 oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. Petrem Košťálem pod č. 130/2023, ve prospěch pozemků žalobců v katastrálním území XY, a to pozemků parc. č. XY a parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba ev. č. XY, jejichž vlastníkem je žalobce a), a pozemků parc. č. XY a parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba ev. č. XY, jejichž vlastníkem je žalobce b), a to za úplatu. Svůj návrh zdůvodnili tím, že jejich pozemky nejsou přímo spojeny s veřejnou cestou, a oni je tak mohou řádně užívat či na nich hospodařit pouze s využitím zpevněné cesty, která „od nepaměti“ vede přes pozemky žalovaných. 2. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 3 C 257/2018-435, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II – IV). 3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci žádají o povolení nezbytné cesty „za účelem pohodlnějšího spojení,“ neboť bylo z oddělovacího geometrického plánu prokázáno, že v daném místě historicky sloužila jako jediný přístup k pozemkům žalobců cesta přes pozemek parc. č. XY; od silnice, kde se nachází pozůstatek betonového schodiště a je zde patrná pěšina – vyšlapaná cesta. Je tak „pouze na žalobcích, aby takový přístup opravili, obnovili a uvedli opět do provozu.“ Vzhledem k tomu, že se jedná o přístup k pozemku sloužícímu k rekreaci, jeví se cesta vedená přes pozemky žalobců jako „zcela dostačující.“ Podle soudu prvního stupně také „nelze přisvědčit tvrzení žalobců, že při koupi pozemků vycházeli z toho, že mohou užívat cestu přes pozemky žalovaných, když toto oprávnění nebylo nikdy zapsáno v katastru nemovitostí jako věcné břemeno.“ Navíc na začátku cesty je označení, že se jedná o soukromý pozemek a je zde značka zákazu vjezdu. Dohoda o možnosti užívat cestu přes pozemky žalovaných byla uzavřena s právními předchůdci žalobců a nikoliv se samotnými žalobci. Jedná se tak o závazkový vztah; práva a povinnosti z takového jednání plynou pouze pro účastníky dohody, nikoliv pro jejich právní nástupce. Podle soudu prvního stupně bylo na žalobcích, aby „nepostupovali nedbale“ a aby „při koupi předmětných pozemků řádně zkoumali možnosti přístupu.“ Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby je skutečnost, že „všichni žalovaní nabídli žalobcům možnost uzavření nájemní smlouvy,“ na základě které by žalobci měli možnost příjezdu ke svým nemovitostem. Rozsah tohoto užívání „plně odpovídá účelu, k němuž nemovitosti žalobců slouží, tedy rekreačnímu účelu.“ Nájemné v tomto návrhu bylo stanoveno celkem „na 3 000 Kč ročně, tj. o polovinu menší, než navrhli žalobci v jejich návrhu.“ Nájemní smlouva byla navržena na dobu neurčitou a takovéto řešení dle soudu prvního stupně „poskytuje potřebnou právní jistotu žalobců“ (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3607/2016). 4. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 285/2023-592, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zřídil k tíži pozemků žalovaných služebnost cesty a stezky ve prospěch pozemků žalobců, a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 946-35/2023, vyhotoveným spol. GEOMAP s.r.o., ověřeným dne 24. 2. 2023 oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. Petrem Košťálem pod č. 130/2023 (výrok I odvolacího soudu). Rozhodl, že služebnost stezky se zřizuje co do nevýhradního práva kdykoli chodit po služebných pozemcích v uvedeném rozsahu nebo se po nich dopravovat lidskou silou a co do práva, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali, nikoli však za účelem podnikání oprávněných osob (výrok II rozsudku odvolací soudu). Dále rozhodl, že se služebnost cesty zřizuje za účelem obvyklého užívání a obhospodařování shora uvedených nemovitostí oprávněných osob, a to co do nevýhradního práva kdykoli jezdit přes služebné pozemky v uvedeném rozsahu tam i zpět osobními vozidly a dále co do práva průjezdu nákladních a jiných vozidel tam i zpět, ale jen v nezbytném rozsahu, nic z toho však není povoleno za účelem podnikání oprávněných osob, a že na služebných pozemcích není povoleno jakákoli vozidla parkovat (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o náhradě za zřízení uvedené služebnosti mezi účastníky (výroky IV – IX rozsudku odvolacího soudu), o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi účastníky (výroky X – XV rozsudku odvolacího soudu), o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím mezi účastníky (výroky XVI – XXI rozsudku odvolacího soudu) a o doplatku soudního poplatku (výroky XXII – XXIII rozsudku odvolacího soudu). 5. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k odlišným skutkovým závěrům než soud prvního stupně, a stejně tak k jinému právnímu posouzení věci. Odvolací soud uzavřel, že nemovitosti žalobců nejsou spojeny s veřejnou cestou ve formě práva cesty, tedy pro průjezd vozidel, nýbrž pouze pěší stezkou vedoucí nad pozemky žalobců, a ani tuto stezku nelze považovat za „dostatečné“ spojení s veřejnou cestou. S ohledem na „standardní civilizační vymoženosti 21. století“ je nutné pod potřebu „řádně hospodařit či jinak řádně užívat“ podřadit i průjezd vozidel. Shora od silnice přes pozemek parc. č. XY ve vlastnictví Středočeského kraje a dále přes přilehlé pozemky ve spoluvlastnictví žalobců sjíždět nešlo a nelze. Stejně tak pěší přístup je omezen, jelikož nejbližší veřejné parkoviště je vzdáleno cca 1 km chůze. Navržená nezbytná cesta po stávající panelové cestě nepředstavuje cestu novou. Nevyžaduje žádné stavební úpravy ani jiné podobné investice, ať již na straně žalovaných, nebo žalobců a lze tedy uzavřít, že navržená trasa představuje při naplnění potřeb žalobců (viz výše) ten nejmenší zásah do práv žalovaných. Není také pravdou, že by si žalobci způsobili nedostatek potřebného přístupu z hrubé nedbalosti či dokonce úmyslně. Možnost sjezdu motorovými vozidly shora od silnice, jak žalovaní navrhují, je jen domnělá (tvrzená), objektivně však nereálná a žalobci nemají reálnou možnost si takový příjezd zajistit, ať již technicky či právně. V případě požadavku na zřízení nezbytné cesty přes pozemky ve vlastnictví žalovaných nejde tedy o zřízení jen za účelem „pohodlnějšího spojení.“ V současné situaci žalobci řádné spojení se svými nemovitostmi ne