22 Cdo 3614/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3614/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2021 Spisová značka:22 Cdo 3614/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.3614.2020.2 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 618 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3614/2020-266 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce 2. Stavební bytové družstvo občanů v Praze 4, Bránická ul. 89, identifikační číslo osoby 00033839, se sídlem v Praze 4, Branická 797/89, zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/56, proti žalovaným 1) MIPE-N, a. s., identifikační číslo osoby 27193501, se sídlem v Praze 4, Struhařovská 2942, a 2) M. I., narozenému XY, bytem v XY, zastoupeným JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, o určení existence věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 18/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2020, č. j. 14 Co 114/2019-240, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2020, č. j. 14 Co 114/2019-240, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení existence věcného břemene specifikovaného níže. Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku par. č. XY, jehož součástí je budova č. p.XY, v katastrálním území XY, obecXY. V souladu s § 28d zákona č. 42/1992 Sb., zákona o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „transformační zákon“), bylo na nemovitosti ve prospěch žalobce založeno věcné břemeno (služebnost) užívání bytu. Žalovaní namítali neexistenci věcného břemene a pro případ, že by existovalo, vznesli námitku jeho promlčení. Obvodní soud pro Prahu 1 („soud prvního stupně”) rozsudkem ze dne 8. 11. 2018, č. j. 28 C 18/2016-149, výrokem I určil, že věcné břemeno bytu – právo užívání jedné bytové jednotky ke stavbě v části obce XY, č. p. XY na pozemku parc. č. XY, v katastrálním území XY, obec XY, vzniklé na základě § 28d zák. č. 42/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), ve prospěch žalobce „zde je“, a výrokem II rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně ohledně otázky promlčení věcného břemene odkázal na rozsudek tamního soudu ze dne 24. 5. 2017, č. j. 25 C 151/2012-194, ze kterého vyplývá, že k promlčení nemohlo dojít, neboť oprávněný z věcného břemene (žalobce) nepochybně toto právo vykonával, související agendu však přesunul na jiný subjekt. Městský soud v Praze („odvolací soud”) rozsudkem ze dne 12. 6. 2020, č. j. 14 Co 114/2019-240, výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění: „Určuje se, že zde je ve prospěch žalobce věcné břemeno práva užívání bytové jednotky v půdním prostoru domu č. p. XY v XY, na budově č. p. XY, která je nyní zapsána v katastru nemovitostí jako součást pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, vzniklé na základě § 28d zákona č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů“. Výrokem II pak změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení a výrokem III rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Výrok rozsudku upravil jen tak, aby byl „ve znění respektujícím současný stav zapsaný v katastru nemovitostí, tj. že budova č. p. XY je nyní zapsána v katastru jako součást pozemku č. parc. XY v k. ú. XY, obec XY“. Odvolací soud dospěl k závěru, že ve věci byly splněny veškeré zákonem vyžadované podmínky pro vznik věcného břemene podle § 28d transformačního zákona. K námitkám žalovaných týkajících se toho, že žalobce je v likvidaci, uvedl, že – podle rozhodnutí která citoval - v době rozhodování soudu již v likvidaci nebyl. K námitce promlčení konstatoval, že předmětem řízení je určení, že zde věcné břemeno je, nikoli plnění odpovídající věcnému břemenu. I v případě, že by právo odpovídající věcnému břemenu bylo promlčeno, zatěžovalo by budovu i nadále jako tzv. naturální právo (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1564/2003, ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 346/2006, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 129/2009). Otázka promlčení tak podle odvolacího soudu nemá na rozhodnutí o předmětu sporu žádný vliv a soud prvního stupně se jí zabýval nadbytečně. Ke tvrzení žalovaných, že nelze určit existenci předmětného věcného břemene ke stavbě, která je součástí pozemku, odvolací soud uvedl: „Žalovaným je třeba přisvědčit, že dle stavu zapsaného v katastru nemovitostí ke dni 5. 6. 2017 je budova č. p. XY situovaná na pozemku č. parc. XY v k. ú. XY zapsána jako součást tohoto pozemku. Uvedený stav však reflektuje skutečnost, že k uvedenému dni zároveň nebylo v katastru nemovitostí zapsáno žádné věcné břemeno zatěžující stavbu samotnou, v důsledku čehož byla naplněna dikce ustanovení § 3060 občanského zákoníku č. 89/2012 („ o. z.“). Ze žaloby je patrné, čeho a proč se žalobce domáhá, přičemž jasně vymezuje budovu, ve vztahu k níž mu podle jeho přesvědčení mělo ve smyslu § 28d zákona č. 42/1992 Sb. věcné břemeno vzniknout… Podle ustálené judikatury soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje o formulaci výroku a případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4649/2008). Proto není překročením žaloby, zformuluje-li soud svůj výrok způsobem reflektujícím stav zapsaný ke dni jeho rozhodnutí v katastru nemovitostí“. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání; mají za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení 1) otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud jde o promlčení věcného práva (konkrétně od právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009), 2) otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud jde o zjevné zneužití práva (například od právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3654/2019), a 3) otázky hmotného práva, která v rozhodování dosud nebyla vyřešena. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci. 1) Dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že je-li věcné břemeno promlčeno a byla vznesena námitka promlčení, nejde o zánik práva, nýbrž pouze o zánik nároku, což znamená, že právo přestalo být soudem vynutitelné, ale jako právo naturální stále existuje a zatěžuje nemovitost (a z opačného názoru zřejmě podle dovolatelů vyplývá závěr, že nelze podle § 80 o. s. ř. určit, že nemovitost jím není zatížena). Ve věci 21 Cdo 2185/2009 (týkající se zástavního práva) Nejvyšší soud uvedl, že i když promlčené právo přetrvává – obecně vzato – jako tzv. naturální obligace, nelze takový závěr bez dalšího vztáhnout také na zástavní právo. Namítl-li zástavní dlužník důvodně promlčení zástavního práva, nelze tu úspěšně dovozovat tzv. naturální obligaci. I když to dovolatelé výslovně neuvádějí, mají patrně za to, že obdobné závěry by měly platit i pro věcná břemena, která jsou – stejně jako právo zástavní – právy věcnými. Odvolací soud se tedy měl zabývat námitkou promlčení, neboť pak by žalobu zamítl. 2) Dále žalovaní uvádějí: „Odvolací soud konstatuje, že podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2019, tedy v průběhu odvolacího řízení, se žalobce nezrušuje a jeho likvidace se nenařizuje. Podle žalovaných zrušení likvidace žalobce je zjevným zneužitím práva“. Žalovaní nebyli účastníky řízení o „nezrušení žalobce“ a o nenařízení jeho likvidace a o probíhajícím řízení tedy přirozeně ani nevěděli a v průběhu celého řízení upozorňovali na účelové „obživnutí“ žalobce. Odkazují na řadu rozhodnutí Ústavního soudu i Nejvyššího soudu týkajících se dobrých mravů a zneužití práva, a uzavírají: „Bylo tak na odvolacím soudu, (v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce ještě prodléval v likvidaci), aby s“e zabýval zrušením likvidace žalobce ve vztahu k předmětu řízení z pohledu zneužití práva“. 3) Konečně uvádějí: „Odvolací soud upravil žalobní znělku a rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje ve znění: ‚Určuje se, že zde je ve prospěch žalobce věcné břemeno práva užívání bytové jednotky v půdním prostoru domu č. p. XY v XY, na budově č. p. XY, která je nyní zapsána v katastru nemovitostí jako součást pozem