22 Cdo 3664/2023 – Nejvyšší soud

22 Cdo 3664/2023-210 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně KROW, s.r.o., IČO 25194071, se sídlem ve Slavonicích, Cizkrajov 21, zastoupené Mgr. Jiřím Kasalem, advokátem se sídlem v Dačicích, Krajířova 15/I, proti žalovanému D. M., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Slaninou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 837/II, o vyklizení pozemku a o vzájemném návrhu na určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 186/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2023, č. j. 7 Co 503/2023-179, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2023, č. j. 7 Co 503/2023-179, se ve výrocích I a III ruší a věc se Krajskému soudu v Českých Budějovicích v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení. II. Dovolání proti výroku II a III rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2023, č. j. 7 Co 503/2023-179, se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala vyklizení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále i jen „pozemek XY“). Pozemek nabyla příklepem v elektronické dražbě konané exekutorským úřadem, a to s právními účinky příklepu 22. 11. 2017. Část pozemku XY má žalovaný připlocenou ke svému pozemku parc. č. XY ve stejném katastrálním území, na výzvu k vyklizení pozemku ze dne 31. 5. 2019 reagoval námitkou, že připlocenou část pozemku XY vydržel. Žalovaný namítal, že pozemek parc. č. XY nabyl kupní smlouvou z 19. 8. 2008, a to v hranicích historického oplocení, ve kterém se nacházela i připlocená část pozemku XY, takto nemovitosti užíval i jeho právní předchůdce již od roku 1990. O konání dražby nevěděl, neměl ani vědomost o tom, že má připlocenou část jiného pozemku. Vzájemným návrhem se domáhal určení, že je vlastníkem připlocené části pozemku XY. 2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 12. 2021, č. j. 2 C 186/2019-118, zamítl žalobu na vyklizení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I), určil, že pozemek označený geometrickým plánem zhotovitele GEOPLAN DAČICE, s.r.o., č. plánu 370-8868/2020, ze dne 28. 5. 2020, který je nedílnou součástí rozsudku, jako parc. č. XY, travní porost o výměře 1 310 m2, oddělený z původní parcely č. XY, v katastrálním území XY, je ve vlastnictví žalovaného (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalovaný se ujal držby připlocené části pozemku XY poté, co kupní smlouvou z 19. 8. 2008, ve které nejsou uvedeny výměry převáděných pozemků, nabyl sousední pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY, v tomto rozsahu užívali nemovitosti i jeho právní předchůdci. Zjištěné skutečnosti posoudil s odkazem na § 3028 odst. 1–3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že žalobce se sice stal vlastníkem pozemku XY na základě příklepu v roce 2017, na žalovaného se však obrátil až v roce 2019. Žalovaný, který měl připlocenou část pozemku XY v držbě na základě omluvitelného omylu, tak vlastnické právo k této části nabyl uplynutím desetileté vydržecí doby v roce 2018. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2023, č. j. 7 Co 503/2023-179, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II tak, že žalovanému uložil povinnost vyklidit a předat žalobkyni pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 370-8868/2020 ze dne 28. 5. 2020 jako pozemek parc. č. XY do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku a vzájemný návrh na určení, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY vymezeném geometrickým plánem č. 370/8868 ze dne 28. 5. 2020, zamítl (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně vyklizení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY v rozsahu přesahujícím pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY vymezeném geometrickým plánem č. 370/8868 ze dne 28. 5. 2020 (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 4. Skutková zjištění soudu prvního stupně považoval odvolací soud za správná, dospěl však k jinému závěru o významu udělení příklepu ohledně pozemku XY. S odkazem na § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) uvedl, že je-li v exekuci postižen majetek osoby, která nemá povinnost strpět jeho zpeněžení, představuje vylučovací žaloba právní nástroj k ochraně jejích práv. Tato osoba však tento nástroj musí využít, jinak dojde k (nevratnému) zpeněžení jejího majetku. Práva, která nepřipouští výkon rozhodnutí § 267 o. s. ř. přímo nedefinuje, dle odborné literatury se však nejedná jen o vlastnické právo, ale také o oprávněnou držbu věci nebo práva, nyní o právo poctivého držitele. Nevyužil-li žalovaný práva podat vylučovací žalobu, kterou by ochránil své postavení poctivého držitele dle § 992 a násl. o. z., došlo k nabytí vlastnického práva žalobkyní. Dodal, že není důvod činit v případě poctivé držby jiný právní závěr, než ohledně vlastnického práva, v obou případech má nepodání vylučovací žaloby za následek zánik (ztrátu) vlastnického práva (poctivé držby). Ochranu dražitele, který spoléhá na správnost zápisu v katastru nemovitostí, považuje odvolací soud rovněž za vhodnou, neboť exekutor se bez aktivního přístupu držitele jen stěží mohl dozvědět o držbě sporné části pozemku. Dodal, že do nepřiplocené části pozemku XY žalovaný nezasahuje, ohledně této části pozemku je zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně věcně správný. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, kterým rozsudek odvolacího soudu napadá v plném rozsahu. 6. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda vydržecí doba, jejíž podstatná část uplynula před provedenou dražbou, plyne dál i po provedené dražbě až do jejího uplynutí. 7. V odůvodnění dovolání žalovaný uvádí, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a nesprávném posouzení důvodů pro ochranu dobré víry. Krajský soud změnu rozsudku soudu prvního stupně zdůvodnil tím, že žalovaný nepodal žalobu o vyloučení sporné části předmětného pozemku z exekuce, ve které byl pozemek vydražen žalobcem. Žalovaný držel zakoupené nemovitosti v přesvědčení, že je jejich vlastníkem v rozsahu jejich historického oplocení, a neměl vědomost o tom, že uvnitř oplocení se nachází část draženého pozemku. Takto nemovitosti držel další dva roky po provedené dražbě a teprve dva roky po dražbě se dozvěděl o tom, že drží část vydraženého pozemku. Tuto část vydrželi již jeho právní předchůdci, kteří nemovitosti v hranicích jejich historického oplocení zakoupili v roce 1990 a drželi je do roku 2008, kdy je prodali žalovanému. O tom, že drželi část draženého pozemku, rovněž neměli vědomost. Je přesvědčen, že ochrana oprávněné, poctivé a dobrověrné držby vyžaduje takové vyřešení výše uvedené otázky hmotného práva, že provedená dražba vliv na běh vydržecí doby nemá. 8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. 9. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. Uvedla, že žalovaný sám tvrdí, že existuje judikatura Nejvyššího soudu, která chrání dobrou víru vydražitele, je proto na zvážení, zda je vůbec naplněn důvod dovolání. Připomněla, že je všeobecně přijímáno, že v dražbě lze nabýt věc, která povinnému nepatří, a zákon stanoví způsob, kterým může vlastník ztrátě svého vlastnického práva zabránit. Nabytí od nevlastníka je v § 1111 o. z. stanoveno i pro jiné případy. Odvolací soud našel podle jejího názoru správnou hranici aplikace těchto norem a chránil dobrou víru vydražitele opřenou i o údaje v katastru nemovitostí. Pokud by byla přijata myšlenka žalovaného, že držba, kterou označuje za poctivou, by byla chráněna i nadále, pak takovou držbu lze chránit jen pomocí institutu vydržení, které by mohlo za určitých okolností vést k nabytí vlastnictví, ovšem jen v rámci mimořádného vydržení. Otázku, zda vydržecí doba plynula i po provedené dražbě, není třeba v dané věci řešit. Dobrá víra žalovaného totiž musela být již v minulosti několikrát zpochybněna a vlastnictví nabyla v dražbě žalobkyně bez ohledu na to, zda spornou část pozemku vydržel v minulosti právní předchůdce žalovaného či později žalovaný. III. Přípustnost dovolání 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího sou