22 Cdo 3664/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3664/2023 citace  Právní věta:Nabytím vlastnického práva k pozemku na základě rozhodnutí o udělení příklepu nezaniká k vydržení způsobilá držba vlastnického práva k takovému pozemku nebo jeho části rozhodnutí o příklepu nemá vliv ani na běh vydržecí doby. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 5. 2024 Spisová značka:22 Cdo 3664/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3664.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Vydržení Dražba Příklep Dotčené předpisy:§ 267 o. s. ř. ve znění od 01.07.2015 § 980 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1089 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:24. 6. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:21 / 2025 Anotace:Žalobkyně se domáhala vyklizení pozemku, který nabyla příklepem v elektronické dražbě konané exekutorským úřadem, a to s právními účinky příklepu ke dni 22. 11. 2017. Část tohoto pozemku má totiž připlocenou žalovaný ke svému pozemku a na výzvu k vyklizení pozemku ze dne 31. 5. 2019 reagoval námitkou, že připlocenou část vydržel, neboť svůj pozemek nabyl kupní smlouvou z 19. 8. 2008, a to v hranicích historického oplocení, ve kterém se nacházela i připlocená část předmětného pozemku. Žalovaný uvedl, že o konání dražby nevěděl, neměl ani vědomost o tom, že má připlocenou část jiného pozemku. Vzájemným návrhem se proto domáhal určení, že je vlastníkem připlocené části pozemku. Soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně a určil, že připlocená část pozemku je ve vlastnictví žalovaného. Uvedl, že žalovaný se ujal držby připlocené části poté, co kupní smlouvou z 19. 8. 2008, ve které nejsou uvedeny výměry převáděných pozemků, nabyl sousední pozemky a v tomto rozsahu užívali nemovitosti i jeho právní předchůdci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně se sice stala vlastníkem pozemku na základě příklepu v roce 2017, na žalovaného se však obrátila až v roce 2019. Žalovaný, který měl připlocenou část pozemku v držbě na základě omluvitelného omylu, tak vlastnické právo k této části nabyl uplynutím desetileté vydržecí doby v roce 2018. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost vyklidit a předat žalobkyni připlocenou část pozemku, vzájemný návrh žalovaného zamítl a potvrdil tu část rozsudku soudu prvního stupně týkající se zamítnutí žaloby na vyklizení ohledně části pozemku přesahující připlocenou část. Odvolací soud dospěl k jinému závěru o významu udělení příklepu ohledně předmětného pozemku než soud prvního stupně. Odkázal na § 267 o. s. ř. a uvedl, že žalovaný nevyužil svého práva podat vylučovací žalobu, kterou by ochránil své postavení poctivého držitele dle § 992 a násl. o. z., a proto došlo k nabytí vlastnického práva žalobkyní. Odvolací soud dodal, že je vhodné chránit v daném případě dražitele, který spoléhá na správnost zápisu v katastru nemovitostí, neboť exekutor se bez aktivního přístupu držitele jen stěží mohl dozvědět o držbě sporné části pozemku. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání k Nejvyššímu soudu, kterému byla k řešení předložena otázka, zda vydržecí doba, jejíž podstatná část uplynula před provedenou dražbou, plyne dál i po provedené dražbě a s tím související otázka, zda má samotné nabytí vlastnického práva vydražitelem ve veřejné dražbě v rámci exekuce za následek zánik poctivé držby podle § 992 odst. 1 o. z. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3664/2023-210 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně KROW, s.r.o., IČO 25194071, se sídlem ve Slavonicích, Cizkrajov 21, zastoupené Mgr. Jiřím Kasalem, advokátem se sídlem v Dačicích, Krajířova 15/I, proti žalovanému D. M., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Slaninou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 837/II, o vyklizení pozemku a o vzájemném návrhu na určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 186/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2023, č. j. 7 Co 503/2023-179, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2023, č. j. 7 Co 503/2023-179, se ve výrocích I a III ruší a věc se Krajskému soudu v Českých Budějovicích v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení. II. Dovolání proti výroku II a III rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2023, č. j. 7 Co 503/2023-179, se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala vyklizení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále i jen „pozemek XY“). Pozemek nabyla příklepem v elektronické dražbě konané exekutorským úřadem, a to s právními účinky příklepu 22. 11. 2017. Část pozemku XY má žalovaný připlocenou ke svému pozemku parc. č. XY ve stejném katastrálním území, na výzvu k vyklizení pozemku ze dne 31. 5. 2019 reagoval námitkou, že připlocenou část pozemku XY vydržel. Žalovaný namítal, že pozemek parc. č. XY nabyl kupní smlouvou z 19. 8. 2008, a to v hranicích historického oplocení, ve kterém se nacházela i připlocená část pozemku XY, takto nemovitosti užíval i jeho právní předchůdce již od roku 1990. O konání dražby nevěděl, neměl ani vědomost o tom, že má připlocenou část jiného pozemku. Vzájemným návrhem se domáhal určení, že je vlastníkem připlocené části pozemku XY. 2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 12. 2021, č. j. 2 C 186/2019-118, zamítl žalobu na vyklizení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I), určil, že pozemek označený geometrickým plánem zhotovitele GEOPLAN DAČICE, s.r.o., č. plánu 370-8868/2020, ze dne 28. 5. 2020, který je nedílnou součástí rozsudku, jako parc. č. XY, travní porost o výměře 1 310 m2, oddělený z původní parcely č. XY, v katastrálním území XY, je ve vlastnictví žalovaného (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalovaný se ujal držby připlocené části pozemku XY poté, co kupní smlouvou z 19. 8. 2008, ve které nejsou uvedeny výměry převáděných pozemků, nabyl sousední pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY, v tomto rozsahu užívali nemovitosti i jeho právní předchůdci. Zjištěné skutečnosti posoudil s odkazem na § 3028 odst. 1–3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že žalobce se sice stal vlastníkem pozemku XY na základě příklepu v roce 2017, na žalovaného se však obrátil až v roce 2019. Žalovaný, který měl připlocenou část pozemku XY v držbě na základě omluvitelného omylu, tak vlastnické právo k této části nabyl uplynutím desetileté vydržecí doby v roce 2018. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2023, č. j. 7 Co 503/2023-179, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II tak, že žalovanému uložil povinnost vyklidit a předat žalobkyni pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 370-8868/2020 ze dne 28. 5. 2020 jako pozemek parc. č. XY do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku a vzájemný návrh na určení, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY vymezeném geometrickým plánem č. 370/8868 ze dne 28. 5. 2020, zamítl (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně vyklizení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY v rozsahu přesahujícím pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY vymezeném geometrickým plánem č. 370/8868 ze dne 28. 5. 2020 (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 4. Skutková zjištění soudu prvního stupně považoval odvolací soud za správná, dospěl však k jinému závěru o významu udělení příklepu ohledně pozemku XY. S odkazem na § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) uvedl, že je-li v exekuci postižen majetek osoby, která nemá povinnost strpět jeho zpeněžení, představuje vylučovací žaloba právní nástroj k ochraně jejích práv. Tato osoba však tento nástroj musí využít, jinak dojde k (nevratnému) zpeněžení jejího majetku. Práva, která nepřipouští výkon rozhodnutí § 267 o. s. ř. přímo nedefinuje, dle odborné literatury se však nejedná jen o vlastnické právo, ale také o oprávněnou držbu věci nebo práva, nyní o právo poctivého držitele. Nevyužil-li žalovaný práva podat vylučovací žalobu, kterou by ochránil své postavení poctivého držitele dle § 992 a násl. o. z., došlo k nabytí vlastnického práva žalobkyní. Dodal, že není důvod činit v případě poctivé držby jiný právní závěr, než ohledně vlastnického práva, v obou