22 Cdo 3700/2010 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3700/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 3. 2012 Spisová značka:22 Cdo 3700/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3700.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 151o odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3700/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. V. K., zastoupeného JUDr. Martou Ježíkovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, proti žalovaným: 1) G. B. P., a 2) I. P., zastoupeným JUDr. Antonínen Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Aloisina výšina 558, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 268/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. května 2010, č. j. 35 Co 74/2010-266, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2 175,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Marty Ježíkové. O d ů v o d n ě n í :Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. května 2010, č. j. 13 C 268/2004-246, zřídil věcné břemeno „ve prospěch vlastníka stavby – domu čp. 176 stojícího na pozemku parcela č. 83 v katastrálním území K. a obci L., spočívající v právu cesty, tj. v právu chůze a jízdy osobními nebo užitkovými motorovými vozidly přes pozemek parcelu č. 82 v katastrálním území K. a obci L. a to v rozsahu dle geometrického plánu č. 262-228/98 ze dne 16. 7. 1998, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku“ (výrok I. rozsudku); žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovaným 48 610,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku) a dále soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku). Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. května 2010, č. j. 35 Co 74/2010-266, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. o věci samé potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III. rozsudku). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání s tím, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a jedná se o rozhodnutí zásadního právního významu. Žalobce navrhl odmítnutí dovolání. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i dovolání, je účastníkům znám, spolu s vyjádřením žalobce tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje. Dovolání není přípustné. Podle § 237 odst. 1, 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, by mohlo být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666). Dovolatelé vymezili podle jejich názor dvě otázky zásadního právního významu : 1) zda jsou „odborná vyjádření CHKO bez toho, že by byla závazným stanoviskem podle § 44 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. součástí řádného správního řízení před místně příslušným stavebním úřadem, jímž by žalovaný usiloval o souhlas se zřízení nové přístupové cesty po vlastních pozemcích, resp. po pozemcích manželky, postačujícím důkazním tvrzením žalovaného? Převzal tak odvolací soud svým rozhodnutím kompetenci správního orgánu, tj. kompetenci, která mu zásadně nepřísluší“? 2) zda „soud závěrem učiněným na základě provedeného místního šetření na pozemcích p. č. 355, 90 a 91 v přítomnosti účastníků sporu může nahradit rozhodnutí řádného správního řízení stavebního v tom, zda v daném místě lze, či nikoliv, vybudovat přístupovou cestu k nemovitosti, respektive zda je soud k takovému odbornému stanovisku od práva kompetentní, zda i v tomto případě oba soudy nepřevzaly kompetenci, která jim zásadně nepřísluší“. Uvedené otázky nemohou zakládat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť na jejich řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Nadto, jak vyplývá z dovolání, dovolatelé nepřípustně u dovolání, jehož přípustnost může být založena pouze v režimu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., zpochybňují skutková zjištění, která soudy učinily jak z vyjádření Správy chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, tak i na základě místního šetření, nebo proces hodnocení důkazů. Dovolacímu soudu je ovšem z obsahu dovolání zřejmé, že dovolatelé vyjadřují celkový nesouhlas se závěrem nalézacích soudů, že v daném případě jsou splněny podmínky pro zřízení práva tzv. nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák. Rozhodnutí nalézacích soudů jsou však v souladu s judikaturou dovolacího soudu i hmotným právem. Podle § 151o odst. 3 ObčZ není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Základními podmínkami pro zřízení nezbytné cesty je skutečnost, že vlastník stavby není současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak