22 Cdo 446/2026 — Nejvyšší soud

22 Cdo 446/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 3. 2026 Spisová značka:22 Cdo 446/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.446.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1117 o. z. § 1122 odst. 1 o. z. § 1126 odst. 1 a 2 o. z. § 1128 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 446/2026-153 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, proti žalované R. P., zastoupené JUDr. Janou Peterkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6, o zaplacení 288 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 85/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 9. 2025, č. j. 12 Co 172/2025-126, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 9 910 Kč k rukám její zástupkyně, JUDr. Jany Peterkové, advokátky se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 288 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady za jeho vyloučení z užívání společné věci – pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v katastrálním území XY, obci XY (dále „předmětná nemovitost“), v období od 1. 3. 2021 do 28. 2. 2024. Žalobu založil na tvrzeních, že žalovaná jako většinová spoluvlastnice, jíž náleží podíl na předmětné nemovitosti o velikosti ideálních 3/5, rozhodla o způsobu jejího užívání tak, že prostory v přízemí bude užívat žalobce (menšinový spoluvlastník, jehož podíl na předmětné nemovitosti činí ideální 2/5), nikoliv však třetí osoba prostřednictvím nájmu. Žalobce má tudíž za to, že žalovaná mu svým rozhodnutím (nesouhlasem s nájmem prostor v přízemí předmětné nemovitosti) znemožnila užívat předmětnou nemovitost v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, za což by mu měla coby vyloučenému spoluvlastníku náležet náhrada ve výši odpovídající rozsahu této újmy. 2. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2024, č. j. 34 C 85/2024-90, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 288 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 21. 2. 2024 do zaplacení (výrok I), a žalobci uložil povinnost nahradit žalované k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 39 040 Kč (výrok II). 3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 17. 9. 2025, č. j. 12 Co 172/2025-126, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalované k rukám její zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 19 820 Kč (výrok II). 4. Soudy nižších stupňů shledaly, že nesouhlas žalované s přenecháním části předmětné nemovitosti odpovídající spoluvlastnickému podílu žalobce do nájmu třetí osobě představuje výkon práva spoluvlastníka účastnit se na správě společné věci ve smyslu ustanovení § 1126 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“). Z okolnosti, že žalobce jako menšinový spoluvlastník byl v otázce způsobu užívání společné věci přehlasován, nelze dle názoru soudů nižších stupňů dovodit, že by mu bylo bráněno v užívání předmětné nemovitosti, respektive že by byl z jejího užívání vyloučen. Soudy nižších instancí přitom s odkazem na ustanovení § 1126 a § 1139 o. z. podotkly, že změny ve způsobu užívání předmětné nemovitosti může žalobce dosáhnout soudní cestou v rámci sporu z její správy. 5. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) a ohlašuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že dovolání je přípustné pro řešení otázky, jež nebyla – dle jeho mínění – v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud řešena, a sice, zda lze považovat rozhodnutí většinového spoluvlastníka o užívání společné věci způsobem, který je pro menšinového spoluvlastníka nepřijatelný, za rozhodnutí o vyloučení menšinového spoluvlastníka z užívání společné věci. Domnívá se, že rozhodnutí, kterým většinový spoluvlastník určí menšinovému spoluvlastníkovi jediný, jeho zájmům odporující, způsob užívání společné věci, nelze pokládat za rozhodnutí o správě společné věci, nýbrž za faktické vyloučení menšinového spoluvlastníka z užívání společné věci. I pokud by se však v takovém případě o rozhodnutí o správě společné věci jednalo, vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2608/2000, uveřejněného pod číslem 34/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a přístupného, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, jakož i od nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1735/07, jenž je přístupný, stejně jako dále označené rozhodnutí Ústavního soudu, na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Vyjadřuje přesvědčení, že rozhodnutí, jímž je neopodstatněně a bez časového omezení vyloučeno hospodárné využití prostor v přízemí předmětné nemovitosti, žalovaná přijala vědomě jen ku škodě žalobce, čímž zjevně zneužila princip majorizace, a tudíž by měla žalobci nahradit takto vzniklou škodu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, respektive soudu prvního stupně, k dalšímu řízení. 6. Žalovaná ve svém vyjádření označila dovolání žalobce za nedůvodné, přičemž se ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobce přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolání žalobce není pro žádnou z jím vymezených právních otázek přípustné. 10. Podle ustanovení § 1126 odst. 1 o. z. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů (odstavec 2). 11. Podle ustanovení § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel (odstavec 2). Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědomen, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (odstavec 3). 12. Podle ustanovení § 1129 odst. 1 o. z. k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal