22 Cdo 465/2024 – Nejvyšší soud

22 Cdo 465/2024-531 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce O. G., zastoupeného Mgr. Ivou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze, Leštínská 2302/12, proti žalované M. H., zastoupené Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou se sídlem v Praze, Valentinská 92/3, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 354/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, č. j. 20 Co 270/2023-510, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, č. j. 20 Co 270/2023-510, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 10 C 354/2013-448, vypořádal společné jmění manželů (dále též jen „SJM“) účastníků tak, že z movitých věcí, které do zúžení SJM patřily do SJM účastníků, a z obchodních podílů, které jsou ve vlastnictví žalobce a žalované, přikázal do výlučného vlastnictví žalobce v tomto výroku vyjmenované podíly na obchodních společnostech [výrok I písm. a)], uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku 337 610,51 Kč (výrok II), a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III–V). 2. Jádrem sporu mezi účastníky byla hodnota podílů na předmětných obchodních společnostech ke dni zániku SJM přikázaných do výlučného vlastnictví žalobce, jež byla soudy nižších stupňů na základě vypracovaného znaleckého posudku stanovena jako nulová. 3. Soud prvního stupně při zjišťování hodnoty podílů na obchodních společnostech vycházel výhradně ze znaleckého posudku ze dne 28. 3. 2018 vypracovaného znaleckým ústavem Oceňovací a znalecká kancelář s. r. o. (dále jen „znalecký posudek z roku 2018“) na základě ustanovení soudem prvního stupně; při jednání před soudem prvního stupně byl proveden výslech znalce. Tento znalecký posudek stanovil hodnotu všech podílů jako nulovou. 4. Žalovaná následně předložila odborné vyjádření a odborné stanovisko ke znaleckému posudku vypracované společností Equity Solutions Appraisals s. r. o. zpochybňující závěry znaleckého posudku z roku 2018. K žalovanou předloženému odbornému vyjádření ani odbornému stanovisku se soud prvního stupně v rámci odůvodnění svého rozsudku nijak nevyjádřil. 5. Následně žalovaná předložila znalecký posudek ze dne 24. 5. 2021 vypracovaný společností Equity Solutions Appraisals s. r. o. (dále jen „znalecký posudek z roku 2021“) zpochybňující použitou metodiku a správnost závěrů znaleckého posudku z roku 2018. Žalovanou předložený znalecký posudek z roku 2021 soud prvního stupně sice při jednání provedl jako důkaz, nicméně výslech znalce proveden nebyl. V odůvodnění rozsudku pak soud prvního stupně znalecký posudek z roku 2021 zcela pominul. 6. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně opakovaně žádala o zpracování revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku z roku 2018, přičemž veškeré žádosti byly ze strany soudu prvního stupně zamítnuty. V odůvodnění rozsudku se soud prvního stupně omezil na konstatování nadbytečnosti vypracování revizního znaleckého posudku, neboť o správnosti závěrů znaleckého posudku z roku 2018 neměl pochybnost. 7. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č. j. 20 Co 270/2023-510, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrdil (výrok I), ve výrocích o náhradě nákladů státu změnil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). 8. Odvolací soud při jednání zopakoval dokazování podstatnými částmi znaleckého posudku z roku 2018, jenž tvořil jediný podklad pro rozhodnutí soudu prvního stupně o hodnotě předmětných obchodních podílů. Zrekapituloval z protokolu výslech znalce provedený při jednání před soudem prvního stupně, v rámci odvolacího řízení znalce znovu nevyslýchal. 9. Dále zopakoval důkaz znaleckým posudkem z roku 2021 předložený žalovanou v řízení před soudem prvního stupně. Jeho závěry však podle odvolacího soudu nemohly tvořit podklad pro odlišné rozhodnutí ohledně hodnoty vypořádávaných podílů na obchodních společnostech, neboť posudek zpochybňuje toliko použitou metodiku a správnost závěrů znaleckého posudku z roku 2018, aniž by sám předkládal jinou vhodnou metodu pro stanovení hodnoty předmětných podílů či obsahoval jakékoliv konkrétní závěry nasvědčující tomu, že hodnota obchodních podílů není nulová. Znalec, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně, ani v odvolacím řízení nebyl při jednání vyslechnut. 10. Žalovaná v odvolacím řízení dále předložila znalecký posudek ze dne 30. 10. 2023 vypracovaný znaleckým ústavem Vysoká škola ekonomická v Praze – Národohospodářská fakulta (dále jen „znalecký posudek z roku 2023“). Odvolací soud nicméně k tomuto důkaznímu návrhu nepřihlédl, neboť jej považoval ve smyslu § 205a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2722/2010, za uplatněný v rozporu s principem koncentrace řízení a neúplné apelace. Žalovaná totiž znalecký posudek předložila až v rámci odvolacího řízení, tedy až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, tudíž opožděně. Odvolací soud jej proto s ohledem na zákaz novot jako nepřípustný důkaz v odvolacím řízení neprovedl. Nad rámec v odůvodnění ještě konstatoval, že tento nově dokládaný znalecký posudek by vzhledem k jeho neurčitým závěrům ohledně hodnoty obchodních podílů sám o sobě nemohl sloužit jako revizní znalecký posudek, nýbrž pouze jako doklad pro podporu požadavku žalované na vypracování takového posudku. 11. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť měla za to, že se odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v řešení otázky procesního práva, a sice zda může být revizní znalecký posudek předložen a jako důkaz proveden až v průběhu odvolacího řízení. Odvolací soud tuto otázku řešil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3443/2019, neboť znalecký posudek z roku 2023 jako nepřípustný nový důkaz odmítl s poukazem na § 205a o. s. ř. Toto nesprávné právní posouzení procesní otázky následně způsobilo nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Žalovaná proto navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 12. Žalobce se k dovolání žalované nevyjádřil. 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 15. Žalovaná v dovolání předkládá otázku procesního práva, zda lze revizní znalecký posudek předložit a jako důkaz provést až v rámci odvolacího řízení. 16. Tato otázka zakládá přípustnost dovolání a dovolání je zároveň důvodné, neboť se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3443/2019. 17. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v názoru, že hodlá-li účastník řízení prosazovat právně významnou skutečnost, k jejímuž posouzení je třeba odborných znalostí, splní svou důkazní povinnost již tím, že k prokázání oné skutečnosti označí důkaz znaleckým posudkem. Na základě důkazního návrhu účastníka na vypracování znaleckého posudku tudíž soud nechá vypracovat nejen požadovaný znalecký posudek, ale v případě pochybností o jeho správnosti též revizní znalecký posudek. Návrh účastníka na vypracování revizního znaleckého posudku nemá charakter nového a v systému koncentrace řízení či neúplné apelace tudíž zásadně nepřípustného důkazu, nýbrž toliko námitek směřujících proti správnosti vyhotoveného znaleckého posudku, které lze uplatnit i po koncentraci řízení a které se zřetelem k jejich povaze lze po koncentraci řízení též procesním způsobem osvědčit např. prostřednictvím posudku jiného znalce či odborného vyjádření sloužícího ke