22 Cdo 4843/2017 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4843/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2018 Spisová značka:22 Cdo 4843/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.4843.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1029 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 7. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 8.8.2018I.ÚS 2706/18JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto19.3.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4843/2017-443 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Městské části Prahy 7, se sídlem v Praze 7, nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, IČO: 00063754, zastoupené JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kroftova 329/1, proti žalovaným 1) J. Š., zastoupené JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, a 2) Společenství vlastníků v domě č. p. P.¸ zastoupenému JUDr. Borisem Treglerem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici 1034/6, o povolení nezbytné cesty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 462/2008, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2017, č. j. 15 Co 572/2016-383, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. května 2017, č. j. 15 Co 572/2016-392, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2017, č. j. 15 Co 572/2016-383, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. května 2017, č. j. 15 Co 572/2016-392, ve výroku I., a rozsudek Obvodního soudu v Praze 7 ze dne 30. června 2016, č. j. 10 C 462/2008-318, ve výroku I. se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. II. Dovolání směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2017, č. j. 15 Co 572/2016-383, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. května 2017, č. j. 15 Co 572/2016-392, ve výrocích II. a IV. a ve výroku doplňujícího usnesení se odmítá.III. Návrh žalované 1) na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2017, č. j. 15 Co 572/2016-383, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. května 2017, č. j. 15 Co 572/2016-392, ve výrocích II. a IV. a ve výroku doplňujícího usnesení, se zamítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2016, č. j. 10 C 462/2008-318, povolil právo nezbytné cesty tak, že uložil žalované 1) povinnost strpět průchod a průjezd žalobkyně za účelem provozování mateřské školy přes část pozemku parc. č. v katastrálním území H., obec P. [dále též „nemovitost žalované 1)“], vymezeného geometrickým plánem č. 1769-5/2016 ze dne 15. 3. 2016, vypracovaným P. S., bytem B., P. 4 (dále jen „příslušný geometrický plán“), k pozemkům parc. č. a parc. č. (dále též „nemovitosti žalobkyně“), zapsaných na LV č., pro k. ú. H., u Katastrálního úřadu P., Katastrálního pracoviště P. (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované 1) za povolení nezbytné cesty úplatu ve výši 183 260 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále povolil právo nezbytné cesty tak, že uložil žalovanému 2) povinnost strpět průchod a průjezd žalobkyně za účelem provozování mateřské školy přes část pozemku parc. č. v k. ú. H., obec P. [dále též „nemovitost žalovaného 2)“], vymezeného příslušným geometrickým plánem, k nemovitostem žalobkyně (výrok III.), uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému 2) za povolení nezbytné cesty úplatu ve výši 448 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), uložil žalované 1) povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení (znalečném) 5 536,50 Kč poukázáním na účet soudu prvního stupně do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení (znalečném) 5 536,50 Kč poukázáním na účet soudu prvního stupně do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.) a nepřiznal žalobkyni vůči žalované 1) a žalovanému 2) náhradu nákladů řízení (výrok VII.). V řízení bylo podle soudu prvního stupně prokázáno, že žalobkyně si způsobila z nedbalosti postupem při prodeji domu žalované 1) nedostatek přístupu ke svým nemovitostem. Nejvyšší soud však v rozhodnutí v této věci uvedl, že se soudy nezabývaly věcí z hlediska § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). V dané věci jde o zajištění přístupu k nemovitostem žalobkyně, které mají sloužit k provozování mateřské školy žalobkyní coby veřejnoprávní korporací. Mateřská škola se stavěla v letech 1981 až 1984, kdy vlastnictví pozemků „ztratilo svůj význam“ a do určité míry bylo nahrazeno instituty osobního užívání pozemků. Objekt mateřské školy byl vyprojektován, a řadu let zpřístupněn jak průjezdem domu č. p. z ulice U P., tak průjezdem domu č. p. z ulice N. M. Na základě toho lze mít za to, že bránění průchodu je v rozporu s dobrými mravy. Podle stavebního povolení napojení na kanalizaci, vodu, topení bylo provedeno z domu č. p., průjezd z ulice N. M. sloužil pro zásobování kuchyně školy. I když průchod přes dům žalované 1) je nyní nefunkční, neboť žalovaná 1) jej zahradila opěrnou zídkou a vyrovnala terén násypem, lze tuto opěrnou zídku jednoduše odstranit. Vstup obyvatelů domu N. M. je samostatný, a proto nebude docházet ke střetu obyvatel domu se zásobováním školy. Obyvatelé domu U P. nemají samostatný vstup z ulice. Průjezd zásobovacích vozidel nad 3,5t není možný průjezdem budovy č. p. N. M. Za těchto okolností soud prvního stupně dospěl k závěru, že pro řádný provoz mateřské školy je nutné zachovat oba průjezdy, aby se nekřížily přístupy zásobování a dětí s doprovodem a aby došlo k co nejmenšímu obtěžování obou žalovaných. Soud proto povolil právo nezbytné cesty průjezdem budovy č. p. v ulici N. M. a průjezdem budovy č. p. v ulici U P., obojí vymezené příslušným geometrickým plánem. Za nezbytnou cestu náleží úplata; znalec ohodnotil právo nezbytné cesty domem č. p. 1056 na 183 260 Kč a domem č. p. 1514 na 448 800 Kč, pročež soud uložil žalobkyni zaplatit žalovaným uvedené částky. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 5. 2017, č. j. 15 Co 572/2016-383, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 5. 2017, č. j. 15 Co 572/2016-392, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil s tím, že příslušný geometrický plán tvoří nedílnou součást rozsudku (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. změnil tak, že žalobu ve vztahu k žalovanému 2) zamítl (výrok II.), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., V., VI. a VII. ve vztahu k žalované 1) zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.). Uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 44 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta (výrok IV.) a změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VI. ve vztahu k druhému žalovanému tak, že žalovanému 2) povinnost k úhradě nákladů řízení státu neuložil (výrok doplňujícího usnesení). V odůvodnění zdůraznil, že soud prvního stupně se řídil správně zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž ani tato nová úprava není v rozporu se závazným právním názorem dovolacího soudu, který obecným soudům uložil povinnost posoudit, zda jde z hlediska dobrých mravů a obecné spravedlnosti o skutečnosti natolik vážné a mimořádné, že odůvodňují výjimečný postup, a vyslovil, že jestliže jde o zajištění přístupu ve prospěch veřejnoprávní korporace, je třeba přihlížet nejen k jejímu dosavadnímu postupu v této věci, ale je též třeba zvážit postavení veřejnosti. S odkazem na § 10 o. z. dovodil odvolací soud, že právní úprava soudu umožňuje v zájmu dobrého uspořádání práv a povinností povolit právo cesty nejen přes pozemek, ale i přes průjezd v nemovitosti, není-li jiné řešení. Bránění průchodu je v daném případě v rozporu s dobrými mravy a jeho umožnění je plně ve veřejném zájmu, kterým je rozšíření možnosti umístění potřebného množství dětí do mateřských školek v obvodu působnosti žalobkyně. Umístění mateřských školek na sídlištích ve vnitroblocích v těsné blízkosti obytných domů je zcela běžné, aniž by kdo uvažoval o tom, že toto těsné sousedství jakkoliv obtěžuje obyvatele těchto domů. Rozdíl je v tomto případě pouze v tom, že průchod do vnitrobloků je zajištěn k tomu zřízenými průchody domů a slouží nejen osobám docházejícím do školek, ale všem obyvatelům. Odvolací soud vzal v úvahu historický vývoj, kdy přístup do mateřské školy byl rea