22 Cdo 4847/2016 – Nejvyšší soud

22 Cdo 4847/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. L., zastoupeného JUDr. Davidem Černeckým, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, proti žalovaným 1) M. L., 2) J. L., zastoupeným JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4, o stanovení povinnosti zdržet se obtěžování imisemi prachu a much, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 C 33/2015, o dovolání žalobce i žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2016, č. j. 31 Co 118/2016-367, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2016, č. j. 31 Co 118/2016-367, se ruší ve výrocích pod body II. a III. a věc se vrací v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Benešově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 1. 2016, č. j. 4 C 33/2015-320, uložil žalovanému 1) povinnost zdržet se obtěžování žalobce imisemi pachu a much pocházejícími z činnosti žalovaného provozované na pozemku parc. č. 1164, zapsaném na LV č. 96 pro katastrální území a obec M., na pozemcích žalobce st. parc. č. 117, jehož součástí je rodinný dům, a parc. č. 1160, zapsaných na LV č. 110 pro katastrální území a obec M., u katastrálního úřadu pro Severočeský kraj, katastrální pracoviště Benešov (výrok I.). Výrokem pod bodem II. uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zdržet se obtěžování žalobce imisemi pachu a much pocházejícími z činnosti žalovaných provozované na pozemku parc. č. 1165, zapsaného na LV č. 51 pro k. ú. a obec M., na pozemcích žalobce st. parc. č. 117, jehož součástí je stavba rodinného domu, a parc. č. 1160, zapsaných na LV č. 110 pro obec a katastrální území M. Výrokem pod bodem III. zamítl návrh žalobce, aby uložil žalovanému 1) povinnost zdržet se umísťování hnojiště jako zdroje zápachu a hmyzu na pozemku parc. č. 1164 v k. ú. M. ve vzdálenosti menší než 150 m od hranice pozemků žalobce st. parc. č. 117, jehož součástí je rodinný dům, a parc. č. 1160 v k. ú. M., a aby žalovaným uložil povinnost zdržet se umísťování hnojiště na pozemku parc. č. 1165 v k. ú. M. ve vzdálenosti menší než 150 m od hranice pozemků žalobce v k. ú. M. st. parc. č. 117, jehož součástí je stavba rodinného domu, a parc. č. 1160. Výrokem pod bodem IV. uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28 919 Kč. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 1160 a st. parc. č. 117, jehož součástí je stavba rodinného domu, vše v k. ú. M. Žalovaní jsou vlastníci bezprostředně sousedících pozemků v témže katastrálním území, a to žalovaný 1) pozemku parc. č. 1164 a žalovaný 1) se žalovaným 2) jsou spoluvlastníky, každý v podílu id. ½, pozemku parc. č. 1165. Žalovaní ukládají chlévskou mrvu v množství přibližně 216 tun na úložiště vzdálené od domu žalobce necelých 50 m (úložiště má kapacitu 300 tun). Soud zjistil ze zprávy hygienické stanice vycházející z místního šetření konaného dne 25. 3. 2015, že ze skládky chlévské mrvy na pozemcích žalovaných vychází silný zápach a v jejím okolí je zvýšený výskyt much. Podle územního plánu obce M. jsou pozemky žalovaných zařazeny mezi takzvané plochy se smíšenou funkcí, které by měly zabezpečovat bydlení v zemědělských usedlostech, v rodinných domech, chov hospodářského zvířectva v omezeném rozsahu, provozování drobné výroby, řemesel a služeb a k rekreačnímu bydlení. Jako nepřípustné jsou označeny všechny činnosti obtěžující okolí nadměrným hlukem, chemickými emisemi, zápachem a nadměrnou dopravou. Žalovaný 1) je od roku 1992 zapsán v evidenci samostatně hospodařících rolníků jako zemědělský podnikatel se zaměřením na rostlinnou a živočišnou výrobu. Od roku 1992 pozemky parc. č. 1164 a 1165 pravidelně hnojí a skladuje na nich hnůj. Jako úložiště chlévské mrvy uvedené pozemky užívá 1x za čtyři roky (přibližně po dobu jednoho roku). V havarijním plánu pro M. L. je toto místo vedle dalších čtyř míst vymezeno jako vhodné k uskladnění chlévské mrvy. Ostatní úložiště se nacházejí ve větší vzdálenosti od obytných domů. Žalobcův zdravotní stav vyžaduje pravidelné větrání. Při jednání na obecním úřadě dne 26. 1. 2011 žalobce s žalovaným 1) uzavřeli dohodu, kde na sebe vzal žalobce závazek, že postoupí část svého pozemku pro zřízení cesty, a žalovaný se zavázal, že na svých pozemcích parc. č. 1164 a 1165 nebude nadále ukládat siláž, senáž ani hnůj. Žalovaný závazek nesplnil. Další obyvatele obce, bydlící poblíž pozemků žalovaných, zápach rovněž obtěžuje a omezuje v užívání jejich pozemků, ale méně než žalobce, neboť jejich nemovitosti jsou od úložiště hnoje vzdálenější. K 9. 11. 2015 žalovaný z předmětných pozemků hnůj odvezl a zaoral, nicméně hnojiště chce i nadále používat. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 1013 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o. z. „). Dospěl k závěru, že i když míra tolerance k zápachu z chlévské mrvy na venkově je větší než ve městě, imise zápachu a much pocházející z činnosti žalovaných vnikající na pozemek žalobce překračují míru přiměřenou poměrům v dané lokalitě. Tato míra by byla překročena vždy, když by chlévská mrva byla ukládána v blízkosti obydlí; vnikání většího počtu much pak soud dovodil mimo jiné z pozorování při místním šetření a „z logiky věci“. Konstatoval, že úložiště chlévské mrvy v objemu 300 tun na předmětných pozemcích je v rozporu s územním plánem. Uložení chlévské mrvy v daném místě nemůže být odůvodněno havarijním plánem schváleným vodoprávními úřady. Užívání pozemku přilehlého k domu žalobce k práci na zahradě, případně k relaxaci v době, kdy má v těsné blízkosti uvedenou skládku, je téměř nemožné. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný 1) nesplnil závazek, že hnůj na uvedených pozemcích nebude ukládat, ke kterému se zavázal v dohodě z 26. 1. 2011. Soud prvního stupně také uvedl, že § 1013 odst. 2 o. z. nelze na danou věc vztáhnout. Žalovaný [patrně tu měl na mysli žalovaného 1)] ani po výzvě soudu neprokázal, že by jeho podnikání prošlo takovým schvalovacím procesem, při kterém by mohli sousedé uplatnit svá práva a vznést připomínky. Žalobě vyhověl s výjimkou části požadující zdržení se umísťování hnojiště s tím, že takový nárok z § 1013 odst. 1 o. z. nevyplývá. Do způsobu, jakým žalovaní zajistí, aby k imisím nedocházelo, není soud oprávněný zasahovat. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 21. 6. 2016, č. j. 31 Co 118/2016-367, odmítl odvolání žalovaných proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.). Ve výrocích I. a II. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní jsou povinni zdržet se obtěžování vnikáním pachu z úložiště chlévské mrvy vzdáleného méně než 150 m od hranice pozemků parc. č. 1160 a st. parc. č. 117 na tyto pozemky, a to žalovaný 1) z pozemku parc. č. 1164 a oba žalovaní z pozemku parc. č. 1165, vše v k. ú. M., a v části týkající se much a jiných imisí pachu žalobu zamítl (výrok II.). Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, za správné považoval i posouzení věci podle § 1013 odst. 1 o. z. Ztotožnil se i s jeho závěry, že imise zápachu pronikající na pozemky žalobce z úložiště chlévské mrvy na pozemcích žalovaných překračují míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemků žalobce, kterému je třeba proti tomuto obtěžování poskytnout soudní ochranu. Vyšel z úvahy, že přiměřenost imise zápachu, který je objektivně neměřitelný, musí vycházet ze subjektivního vnímání takového zápachu v porovnání s pachem odpovídajícím místním poměrům a musí být vyjádřena pomocí jiných než přesně měřitelných hodnot, jako je například vzdálenost zdroje zápachu nebo označení nepřípustného zdroje zápachu. Závěr, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, je do značné míry věcí soudcovského uvážení. V této konkrétní věci jde o intenzivní zápach v místě obce, které je územním plánem určeno k bydlení v zemědělských usedlostech nebo v rodinných domech, k omezenému chovu hospodářských zvířat, které je také k bydlení využíváno a kde je mimo jiné nepřípustná každá činnost obtěžující okolí nadměrným zápachem, tedy i ukládání chlévské mrvy v bezprostřední blízkosti obytných domů. Takové obtěžování nelze posoudit jako přiměřené místním poměrům jen proto, že vítr vane převážně směrem od hnojiště, které je v daném místě umístěno jednou za čtyři roky. Žalovaný 1) by nebyl při provozování zemědělské činnosti jakkoliv omezován, pokud by umístil úložiště chlévské mrvy dosahující objemu stovek tun do vzdálenosti, která nebude obtěžující. Přestože úložiště chlévské mrvy na předmětných pozemcích v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně i odvolacího soudu již nebylo umístěno, odvolací soud považoval žalobu za stále důvodnou, neboť imise hrozí i v budoucnu. Vzal za prokázané, že úložiště chlévské