22 Cdo 5337/2015 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5337/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 12. 2017 Spisová značka:22 Cdo 5337/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.5337.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 120 odst. 1 obč. zák. § 2 odst. 2 předpisu č. 274/2001Sb. § 8 odst. 3 předpisu č. 274/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 4. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.3.2018II.ÚS 820/18doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto9.5.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5337/2015-213 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 52, proti žalované obci Vendryně, IČO 63026112, se sídlem ve Vendryni 500, zastoupené JUDr. Janem Starzykem, advokátem se sídlem v Třinci – Starém Městě, Husova 401, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 20 C 120/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, č. j. 51 Co 16/2015-186, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované JUDr. Jana Starzyka. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud ve Frýdku – Místku (dále jen jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2014, č. j. 20 C 120/2012-152, zamítl ve výroku I. žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem: a) kanalizace umístěné pod pozemky parc. č. v k. ú. V., a to od kanalizační šachty označené v geometrickém výkresu č. 4643 vypracovaném J. F.jako S 339 po čerpací stanici ČS-3, vyjma této čerpací stanice (dále rovněž jako „část výtlačné kanalizační stoky V3“), b) kanalizace umístěné pod pozemky parc. č. v k. ú. V., a to od kanalizační šachty označené v geometrickém výkresu č. 4643 vypracovaném J. F. jako S 173 po kanalizační šachtu S 182, včetně dalších kanalizačních šachet specifikovaných v tomto výroku (dále také jako „část kanalizační stoky A-5-1“), c) kanalizace umístěné pod pozemky parc. č. v k. ú. V., a to od kanalizační šachty označené v geometrickém výkresu č. 4643 vypracovaném J. F. jako S 317 po kanalizační šachtu označenou jako S 175, včetně těchto kanalizační šachet (dále také jako „kanalizační stoka A-5-1-10“; společně rovněž jako „části kanalizace“). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že 4. 8. 2009 uzavřely Slezský vodohospodářský svazek, obec B. a obec V. jako objednatelé a Sdružení Čistá Olše tvořené IMOS Brno, a.s., a BAK stavební společnost, a.s. jako zhotovitelé smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo vybudování kanalizace v obci V. Dne 1. 10. 2009 uzavřeli IMOS Brno, a.s. (dále také jako „hlavní zhotovitel“) a žalobce jako subdodavatel hlavního zhotovitele smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalobce vybudovat některé části kanalizace v obci V., mimo jiné stoku A-5-1 a výtlačnou kanalizační stoku V3. Žalobce se v čl. 2. 3. smlouvy zavázal provést i práce, které v zadávací dokumentaci sice nejsou obsaženy, ale které jsou nezbytné pro provedení díla a jeho řádné fungování. Nalézací soud zjistil, že žalobce zhotovil kanalizační stoky A-5-1, A-5-1-10 a výtlačnou kanalizační stoku V3 v jiné či delší trase než bylo původně ujednáno ve smlouvě o dílo uzavřené mezi žalobcem a hlavním zhotovitelem. V tomto změněném rozsahu také žalobce část kanalizační sítě hlavnímu zhotoviteli předal a ten ji od žalobce převzal. Žalobce předpokládal, že shora uvedené změny na díle, které byly nezbytné k jeho dokončení, mu budou hlavním zhotovitelem uhrazeny, k čemuž však podle tvrzení žalobce nedošlo. Proto se domáhá určení vlastnického práva k těmto částem kanalizace vůči obci V. jako „hlavnímu“ objednateli. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná jako objednatel a IMOS Brno, a.s., jako hlavní zhotovitel se na výše uvedených změnách na díle dohodly a žalovaná kanalizaci i s těmito změnami převzala. Uvedl, že žalovaná nabyla vlastnické právo k celé kanalizaci (a tedy i k jednotlivým částem, k nimž se domáhá určení vlastnického práva žalobce) na základě § 542 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), neboť hlavní zhotovitel vybudoval kanalizaci na pozemcích žalované, resp. na pozemcích, které žalovaná opatřila. Vlastníkem zhotovované věci byla tedy od počátku žalovaná. Poznamenal, že není rozhodné, zda hlavní zhotovitel použil k provedení díla jinou osobu a zda došlo ve vztahu mezi hlavním zhotovitelem a jeho subdodavatelem k nabytí vlastnického práva ze strany hlavního zhotovitele. Doplnil, že žalobce vybudoval sporné části kanalizace na základě smlouvy o dílo uzavřené s hlavním zhotovitelem, nemohl k nim proto nabýt vlastnické právo, protože je od počátku nestavěl s právně relevantně projeveným úmyslem zhotovit je pro sebe. Vlastnické právo začal uplatňovat až poté, co se mu (podle jeho tvrzení) nedostalo plnění v souvislosti se smlouvou o dílo uzavřenou s hlavním zhotovitelem. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. 8. 2015, č. j. 51 Co 16/2015-186, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. K právnímu posouzení uvedl, že žalobce nemohl nabýt vlastnické právo ke shora specifikovaným částem kanalizace, neboť nejsou samostatnou věcí v právním slova smyslu, ale pouze součástí věci hlavní – kanalizační stoky. Nemohou být od kanalizační stoky odděleny, aniž by se kanalizační stoka znehodnotila a zcela přestala plnit svoji funkci. Věc hlavní a její součást tvoří jedinou věc v právním slova smyslu, a proto nemůže nabýt vlastnické právo k součásti hlavní věci osoba odlišná od nabyvatele vlastnického práva k věci hlavní. V poměrech projednávané věci je zřejmé, že vlastnické právo ke kanalizačním stokám i celé kanalizaci v obci V. nabyla žalovaná, a proto nemohl nabýt vlastnické právo ke shora specifikovaným částem kanalizačních stok žalobce. Rovněž konstatoval, že vlastnictví k nově zhotovené věci nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil. Jde-li o stavbu, nabývá k ní vlastnické právo stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy osoba, která stavbu uskutečnila s právně relevantně projeveným úmyslem mít ji pro sebe. V posuzované věci ovšem žalobce právně relevantní úmysl mít pro sebe části kanalizace neprojevil a takový úmysl ani v době zhotovování díla neměl. Ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a hlavním zhotovitelem se podává, že žalobce se zavázal provádět dílo i nad rámec rozsahu sjednaného v této smlouvě na žádost druhé smluvní strany. Učinil-li tak, plnil svůj smluvní závazek, což vylučuje originární nabytí vlastnického práva. Dále poznamenal, že podle § 538 obch. zák. je zhotovitel oprávněn pověřit prováděním díla jinou osobu, přičemž (s ohledem např. na § 15 odst. 1 či § 664 obch. zák.) osoba pověřená má postavení zástupce osoby pověřující a je tedy oprávněna za tuto osobu (a s účinky pro ni) jednat. V takovém případě hlavní zhotovitel kanalizace uzavřením smlouvy o dílo se subdodavatelem (žalobcem) postavení objednatele díla nenabyl. Žalobce jako subdodavatel proto má vůči žalované jako „hlavnímu“ objednateli postavení zástupce hlavního zhotovitele a jako jeho zástupce nemůže sám svým jménem a na svůj účet práva vůči žalované jako „hlavnímu“ objednateli nabýt. Proto žalobce jako subdodavatel hlavního zhotovitele nemohl nabýt ani vlastnické právo ke zhotovované věci. Za nepřiléhavou považoval námitku žalobce o rovném postavení smluvních stran obou smluv o dílo. Dovodil, že smlouva o dílo uzavřená mezi IMOS Brno, a.s., jako hlavním zhotovitelem a žalobcem jako jeho subdodavatelem je závislá na smlouvě o dílo uzavřené mezi (mimo jiné) žalovanou jako „hlavním“ objednatelem a IMOS Brno, a.s., jako hlavním zhotovitelem. Uzavřel, že ze všech shora uvedených důvodů nemůže být důvodný žalobní požadavek, že žalobce je vlastníkem shora specifikovaných částí kanalizace. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že části kanalizace, k nimž se domáhá určení vlastnického práva, nejsou věcí v právním slova smyslu, avšak součástí věci - kanaliza