22 Cdo 5409/2015 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5409/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2017 Spisová značka:22 Cdo 5409/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.5409.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezbytná cesta (o. z.) Pozemková služebnost (o. z.) [ Služebnost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 1032 odst. 1 písm. b) o. z. § 1029 odst. 1 o. z. § 1029 odst. 2 o. z. § 1030 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 8. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5409/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka, a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně CZECHWOOD TRADING, spol. s r. o., IČO 14616106, se sídlem v Opavě, U Cukrovaru 250/3, zastoupené Mgr. Radimem Vašendou, advokátem se sídlem ve Frenštátu pod Radhoštěm, Rožnovská 241, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zřízení služebnosti nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 17 C 152/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2015, č. j. 57 Co 192/2015-218, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2015, č. j. 57 Co 192/2015-218 a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 1. 2015, č. j. 17 C 152/2011-184, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Opavě (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2015, č. j. 17 C 152/2011-184, rozhodl, že se zřizuje „ve prospěch vlastníka stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního postavené na pozemku parc. č. st. 2484 služebnost nezbytné cesty, zakládající právo chůze a jízdy všemi vozidly přes pozemky parc. č. 1553/22 a 1586/6, vše v katastrálním území K., a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem vyhotoveným společností R&M GEODETA, s. r. o., pod číslem 2915-69/2014, odsouhlaseným dne 6. 5. 2014 Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm Opava, pod číslem 545/2014“ (výrok I.). Ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě za zřízení služebnosti částku 100.000,- Kč, a to v pravidelných ročních splátkách ve výši 5.000,- Kč splatných vždy do 31. 3. příslušného kalendářního roku, počínaje rokem 2015. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 34.825,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k budově bez čísla popisného a evidenčního postavené na pozemku parc. č. st. 2484 v k. ú. K. (dále jen „předmětná stavba“) na základě kupní smlouvy uzavřené dne 8. 4. 2004 se správkyní konkursní podstaty úpadce SNAHA OPAVA obuvnické výrobní družstvo. Účastníci učinili nesporným, že předmětná stavba není dostatečně spojena s veřejnou cestou a přístup k této nemovitosti není možný jinak než přes pozemky parc. č. 1553/22 a 1586/6 v k. ú. K. ve vlastnictví žalované (dále rovněž jako „předmětné pozemky“). Nalézací soud uvedl, že lze zřídit služebnost nezbytné cesty pouze za podmínky, že není možné zajistit spojení s veřejnou cestou jiným způsobem. Jelikož žalovaná neučinila vůči žalobkyni konkrétní návrh smlouvy, který by žalobkyni opravňoval k užívání pozemků nezbytných pro přístup k předmětné stavbě za úplatu obvyklou v daném místě a čase, nelze přístup žalobkyně zajistit jinak než zřízením služebnosti. Soud prvního stupně neshledal v jednání žalované vztahujícímu se k otázce přístupu k předmětné stavbě z veřejné cesty hrubou nedbalost či úmysl ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, na základě čehož by služebnost nezbytné cesty nemohla být povolena. Žalobkyně sice nabyla vlastnické právo pouze k předmětné stavbě, avšak její právní předchůdce rovněž nebyl vlastníkem pozemků pod stavbou ani okolních pozemků. Pozemky užívala až do 2. 1. 2008 na základě zákonného práva výpůjčky, kterému předcházelo právo trvalého užívání pozemků. V době nabytí vlastnického práva žalobkyně k předmětné stavbě tak existoval právní důvod bezplatného užívání pozemků. Při stanovení úplaty za zřízení služebnosti nezbytné cesty zohlednil nalézací soud cenu stanovenou znalkyní ve výši 5.000,- Kč (založenou na simulovaném ročním nájemném při stupni omezení vlastnického práva 50 %, což vyjadřuje, že společně s žalobkyní je stejnou měrou oprávněna užívat zatížené pozemky žalovaná jakožto jejich vlastník). Jelikož je služebnost zřizována bez časového omezení, vyšel soud z doby jejího trvání 20 let, čemuž odpovídá úplata 100.000,- Kč. Jiný důvod pro navýšení úplaty neshledal. Poznamenal, že žalovaná sama pozemky neužívá, v minulosti je naopak poskytla do užívání jiným subjektům. Tudíž není v tomto směru omezení jejího vlastnického práva „nijak zásadní“. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 1. 9. 2015, č. j. 57 Co 192/2015-218, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i jeho právním posouzením věci. Neshledal důvodnou námitku žalované, že žalobkyně si způsobila nedostatek přístupu k předmětné stavbě z hrubé nedbalosti či úmyslně. Uvedl, že právnímu předchůdci žalobkyně svědčilo do 2. 1. 2008 užívací právo plynoucí ze zákonné výpůjčky, které předcházelo právo trvalého užívání. V roce 2004, kdy žalobkyně nabyla vlastnické právo ke stavbě, tak měla právní důvod bezplatného užívání pozemků. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Především namítá, že žalobkyně si způsobila nedostatek přístupu k předmětné stavbě z hrubé nedbalosti. Uvádí, že žalobkyni muselo být z kupní smlouvy, na jejímž základě nabyla vlastnické právo k předmětné stavbě, patrno, že pozemky pod stavbou a okolní pozemky nejsou předmětem převodu. Právo trvalého užívání těchto pozemků, které svědčilo družstvu SNAHA OPAVA jako předchozímu vlastníku předmětné stavby a transformovalo se na výpůjčku, na žalobkyni přejít nemohlo, neboť ta nebyla univerzálním právním nástupcem družstva. Za těchto okolností by neměl soud nezbytnou cestu ve prospěch žalobkyně na základě § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. povolit. Žalovaná rovněž nesouhlasí s výší náhrady za zřízení služebnosti nezbytné cesty, jelikož soud při jejím stanovení nezohlednil pokles ceny zatížených pozemků. Dále napadá závěr odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá, příp. aby rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozsudkem odvolacího soudu. Nesouhlasí s tvrzením žalované, že si způsobila nedostatek přístupu ke stavbě z hrubé nedbalosti. Věděla sice, že předmětem kupní smlouvy není pozemek nacházející se pod stavbou ani pozemky okolní, avšak byla správkyní konkursní podstaty ujišťována, že jí, jako novému vlastníku stavby, přísluší právo bezúplatného užívání pozemků. Až v roce 2009 zjistila, že byla správkyní konkursní podstaty uvedena v omyl. V okamžiku nabytí vlastnického práva k předmětné stavbě měla právní důvod bezplatného užívání pozemků, neboť jejímu právnímu předchůdci svědčilo až do 2. 1. 2008 užívací právo ze zákonné výpůjčky, kterému předcházelo právo užívání. Výši náhrady za zřízení služebnosti považuje za přiměřenou a spravedlivou s tím, že náhrada byla stanovena na základě úvahy soudu, který zohlednil veškeré relevantní skutečnosti. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst.