22 Cdo 560/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 560/2025-184 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně HK 789 s.r.o., IČO 04867980, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 661/23, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované Bohemia – Hotelová škola a Střední pedagogická škola a Základní škola s.r.o., IČO 25272501, se sídlem v Chrudimi, Víta Nejedlého 482, zastoupené JUDr. Terezou Jelínkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, o určení neexistence věcného břemene, eventuálně o zrušení věcného břemene, o uložení povinnosti zaplatit 900 000 Kč s příslušenstvím a o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 268/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2024, č. j. 27 Co 58/2024-129, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 670 Kč k rukám zástupkyně žalované JUDr. Terezy Jelínkové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. V této věci se Nejvyšší soud zabýval posouzením právní otázky, zda vzniklo ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“) na základě příslušné smlouvy ze dne 8. 1. 1996 věcné břemeno užívání nemovitosti, a to i s přihlédnutím k tomu, že dříve stejné smluvní strany uzavřely nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání totožné nemovitosti. Dále řešil otázku výše úplaty za zřízené věcné břemeno, a to na základě jednotlivých smluv uzavřených mezi účastníky příslušných právních vztahů. Zabýval se také požadavkem žalobkyně na případné zrušení věcného břemene pro trvalou změnu poměrů ve smyslu § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 3 C 268/2022-88, zamítl žalobu na určení, že neexistuje věcné břemeno užívání váznoucí na pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY pro k. ú. XY (výrok I). Ve výroku II zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zrušení věcného břemene užívání váznoucího na pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY pro k. ú. XY. Ve výroku III zamítl žalobu v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalované povinnost zaplatit 900 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným v tomto výroku. Ve výroku IV zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované vyklidit pozemek p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v k. ú. XY. Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok V). 3. V posuzované věci se žalobkyně předně domáhala určení, že neexistuje věcné břemeno užívání váznoucí na pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v k. ú. XY, které by mělo svědčit žalované. Pro případ, že by soud nepovažoval tento požadavek za opodstatněný, navrhla, aby soud rozhodl o zrušení tohoto věcného břemene. 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 1. 2. 1995 uzavřely VIP Consulting a.s. Praha (právní předchůdkyně žalobkyně) jako pronajímatelka a Hotelová škola Bohemia s.r.o. (právní předchůdkyně žalované) jako nájemkyně nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání pozemku p. č. st. XY a stavby č. p. XY, vše v k. ú. XY, a to na dobu určitou od 1. 2. 1995 do 31. 12. 2044 s tím, že nájemné bylo sjednáno ve výši 1 300 000 Kč ročně. 5. Dne 8. 1. 1996 uzavřely VIP Consulting a.s. Praha (právní předchůdkyně žalobkyně) jako osoba povinná z věcného břemene a Hotelová škola Bohemia s.r.o. (právní předchůdkyně žalované) jako osoba oprávněná z věcného břemene smlouvu o zřízení věcného břemene užívání těchto nemovitostí. Smluvní strany sjednaly, že rozsah věcného břemene je „v rozsahu užívání nemovitosti dle nájemní smlouvy, která je nedílnou součástí uzavřené smlouvy“. Věcné břemeno zřídily na dobu 50 let, a to od 1. 2. 1995 do 31. 12. 2044. 6. Dne 2. 1. 1998 uzavřely VIP Consulting a.s. Praha (právní předchůdkyně žalobkyně) jako pronajímatelka a Hotelová škola Bohemia s.r.o. (právní předchůdkyně žalované) jako nájemkyně nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání pozemku p. č. st. XY a stavby č. p. XY, vše v k. ú. XY, na dobu určitou od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2044 s tím, že nájemné bylo sjednáno ve výši 400 000 Kč ročně. V této smlouvě bylo uvedeno, že tato nájemní smlouva nahrazuje předchozí nájemní smlouvu se všemi doplňky. 7. Soud prvního stupně nepovažoval za opodstatněný požadavek žalobkyně na určení neexistence věcného břemene. Vyložil, že toto věcné břemeno bylo založeno na základě příslušné smlouvy ze dne 8. 1. 1996. Na platnost vzniku věcného břemene neměla vliv ani dosavadní existence nájmu založeného smlouvou ze dne 1. 2. 1995. Smluvní strany učinily příslušná ujednání, která obsahovala nájemní smlouva ze dne 1. 2. 1995, součástí smlouvy o věcném břemeni. Na základě této smlouvy o věcném břemeni došlo tedy ke vzniku nového právního vztahu mezi smluvními stranami, a to ke vzniku věcného břemene. Ujednání v předcházející nájemní smlouvě představovala pouze konkretizaci práv a povinností smluvních stran. 8. Stejně tak považoval za platná ujednání obsažená v nájemní smlouvě ze dne 2. 1. 1998 (tedy například i ujednání o změně výše „nájemného“). Tuto smlouvu posoudil jako prostředek sloužící k úpravě práv a povinností založených předchozí smlouvou o zřízení věcného břemene. Soud prvního stupně přihlédl rovněž ke skutečnosti, že smluvní strany respektovaly stav založený výše uvedenými smlouvami po dobu 25 let. 9. Za nedůvodný shledal návrh žalobkyně na zrušení věcného břemene pro trvalou změnu poměrů vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby ve smyslu § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Dovodil, že pouhá změna vlastnictví k zatížené nemovitosti, a tedy změna povinné osoby, nemůže představovat trvalou změnu poměrů, na základě které by měl soud rozhodnout o zrušení věcného břemene. 10. S ohledem na uvedené nepovažoval za opodstatněný ani požadavek žalobkyně na zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím (tato částka má představovat rozdíl mezi nájemným sjednaným ve smlouvě ze dne 1. 2. 1995 a nájemným sjednaným ve smlouvě ze dne 2. 1. 1998 za období od 1. čtvrtletí roku 2021 do 2. čtvrtletí roku 2022) ani na vyklizení nemovitosti (jelikož soud nedospěl k závěru, že by žalovaná užívala nemovitosti bez právního důvodu). 11. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 27 Co 58/2024-129, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 12. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i jeho právním posouzením věci. II. Dovolání žalobkyně a vyjádření žalované 13. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 14. Předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není opodstatněný její požadavek na určení neexistence věcného břemene užívání váznoucího na pozemku p. č. st. 1823, jehož součástí je stavba č. p. 482. Podle žalobkyně je smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 8. 1. 1996 absolutně neplatná pro počáteční nemožnost plnění ve smyslu § 37 odst. 2 obč. zák. Smluvní strany totiž nejdříve uzavřely nájemní smlouvu a následně smlouvu o zřízení věcného břemene, která měla zakládat právo právní předchůdkyně žalované užívat nemovitost ve stejném rozsahu jako podle nájemní smlouvy ze dne 2. 1. 1995. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1265/98 a sp. zn. 26 Cdo 2331/2006. Podle žalobkyně soudy nižších stupňů vyložily příslušné právní úkony tak, že nahradily skutečnou vůli smluvních stran. Takový postup je však v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1056/2020). Má za to, že v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud ve všech souvislostech vyřešena právní otázka, zda může být platně uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, existoval-li již mezi smluvními stranami nájemní vztah a nevyjádřily-li smluvní strany vůli směřující k zániku tohoto nájmu. 15. Žalobkyně napadá rovněž závěr odvolacího soudu o platnosti nájemní smlouvy ze dne 2. 1. 1998 (na základě které došlo ke snížení nájemného). Namítá, že odvolací soud posuzoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1565/2018 nebo sp. zn. 29 Cdo 61/2017)