22 Cdo 58/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 58/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2025 Spisová značka:22 Cdo 58/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.58.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ochrana vlastnictví Přechodná (intertemporální) ustanovení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1042 o. z. § 3058 odst. 2 alinea první o. z. § 3059 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 3. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.05.2025III.ÚS 1524/25 Jan Svatoň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost10. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 58/2025-137 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v právní věci žalobců a) P. J., b) M. J., obou zastoupených Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, 28. října 1727/108, proti žalovanému J. M., zastoupenému Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Dvořákova 937/26, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 81 C 203/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2024, č. j. 11 Co 68/2024-116, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 5 553,90 Kč k rukám jejich zástupce, Mgr. Ing. Martina Janoty, advokáta se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, 28. října 1727/108, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 1. 2024, č. j. 81 C 203/2023-86, uložil žalovanému povinnost zdržet se zasahování do vlastnického práva žalobců k opěrné zídce na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jejím poškozováním či upevňováním jakýchkoliv předmětů na opěrnou zídku (výrok I) a nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 21 694,50 Kč (výrok II). 2. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 11 Co 68/2024-116, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 6 534 Kč (výrok II). 3. Soudy obou stupňů (odvolací soud aprobováním skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně) vyšly ze zjištění, že žalobci jsou na základě kupní smlouvy uzavřené s S. S. a S. Č. vlastníky pozemku parc. č. XY a domu na pozemku stojícím; právní účinky kupní smlouvy nastaly dne 8. 6. 2022. Prodávající si nebyly při převodu vlastnického práva vědomy žádných právních vad, jež by se týkaly opěrné zídky, která je na pozemku parc. č. XY umístěna; opěrná zídka není jako stavba zapsána v katastru nemovitostí. Část opěrné zídky (v rozsahu cca ¼ její délky) se nachází na sousedním pozemku parc. č. XY, jenž je ve vlastnictví statutárního města XY. Umístění části stavby na cizím pozemku je řešeno smlouvou o zřízení služebnosti. Žalovaný v roce 2013 požádal o dodatečné povolení stavby komunikace na ulici XY, parkovací plochy a opěrné zdi; k žádosti o dodatečné stavební povolení přiložil projektovou dokumentaci, z níž je patrné, že opěrná zídka byla postavena se souhlasem právního předchůdce S. S. a S. Č., pana K. Č., na pozemku parc. č. XY i na pozemku parc. č. XY. Dne 22. 11. 2013 byl vydán statutárním městem XY, Úřadem městské části XY, žalovanému kolaudační souhlas s užíváním stavby pojízdné pěší komunikace a parkovací plochy, podle níž je vybudována železobetonová opěrná zeď na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY. Žalovaný se dne 21. 4. 2023 pokoušel sám, popřípadě prostřednictvím třetích jím pověřených osob, upevnit na opěrnou zídku čidlo sloužící k činnosti závory bez vědomí a souhlasu žalobců. 4. Na takto zjištěný skutkový stav soudy obou stupňů (odvolací soud příklonem k právnímu posouzení věci soudem prvního stupně) aplikovaly ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“), § 3058 odst. 2 věta první, § 3059 a § 1087 odst. 1 o. z. 5. Důvodnost nároku žalobců na ochranu vlastnického práva dle § 1042 o. z., k němuž soudy obou stupňů dospěly, podmínily řešením předběžné otázky vlastnictví opěrné zídky. Ač jí v souvislosti se stavbou komunikace a parkovací plochy vybudoval na pozemku parc. č. XY se souhlasem jeho tehdejšího vlastníka, pana K. Č., žalovaný, právními účinky kupní smlouvy uzavřené mezi žalobci a právními nástupkyněmi pana Č. se vlastníky opěrné zdi na pozemku parc. č. XY stali žalobci. Jejich dobrá víra v to, že opěrná zídka je ve smyslu § 3058 odst. 2, věta první o. z. součástí pozemku, se odvíjela od zjištění, že ani jejich právní předchůdkyně (S.) o žádných vlastnických problémech týkajících se opěrné zídky se žalobci nehovořila, neboť o nich nevěděla a že zídka nebyla postavena na hranici se sousedním pozemkem, ale ještě uvnitř pozemku parc. č. XY. Přestavek opěrné zídky na sousední pozemek parc. č. XY pak nebyl řešen v intencích ustanovení § 1087 odst. 1 o. z., tj. že by se žalobci stali vlastníky i části pozemku parc. č. XY pod zídkou, neboť dle odvolacího soudu je zde právní skutečnost, jíž je třeba respektovat, a sice smlouva o zřízení služebnosti, jež opravňuje žalobce mít opěrnou zídku umístěnou na části pozemku parc. č. XY ve vlastnictví statutárního města XY. 6. Odvolací soud dále odmítl argument žalovaného, že opěrná zídka je součástí komunikace vybudované na ulici XY a chrání tuto komunikace před tím, aby na ni padala zemina ze zahrady žalobců. Odvolací soud vysvětlil, že žalovaným postavená komunikace je komunikací účelovou dle § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a citovaný zákon - na rozdíl - od jiných druhů pozemních komunikací v § 12 nestanoví, co je součástí účelové komunikace. Posouzení opěrné zídky jako součásti věci (komunikace) nelze opřít ani o obecné ustanovení § 505 o. z., neboť dle souhrnného technického popisu stavby se stavba skládá ze tří stavebních prvků (částí), a sice komunikace a na ni přiléhající parkovací plochy s opěrnou zídkou. Opěrná zídka a parkovací plocha o výměře 61 m2 se přitom nacházejí výlučně na pozemku parc. č. XY. Opěrná zídka je tak výsledkem stavební činnosti (stavebním dílem) a její výstavba spolu s účelovou komunikací a parkovací plochou jedním stavebníkem ještě neznamená, že je součástí komunikace. Ani parkovací plocha není přitom součástí komunikace, neboť účelová komunikace na ulici XY může sloužit svému účelu i bez této plochy. 7. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný (dále také „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“). Má za to, že dovolání je přípustné pro řešení otázky hmotného práva, při jejímž vyřešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a též rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Současně ohlašuje jako důvod dovolání nesprávné právní posouzení věci. Klade přitom tyto otázky: 1) Lze předpokládat ve smyslu § 3058 odst. 2 o. z. dobrou víru nabyvatele, že stavba je součástí nabývaného pozemku i tehdy, pokud významná část stavby evidentně stojí na cizím pozemku? 2) Je vztah mezi § 3059 o. z. a § 1087 o. z. natolik volný, že je možná aplikace § 3059 o. z. i v případech, jejichž parametry není možné srovnávat s parametry přestavku a současně by aplikace ustanovení § 1087 odst. 1 o. z. vedla k rozdělení pozemku? 3) Je přípustná taková aplikace § 3059 o. z., při které stavba, kterou nabyvatel nabude společně s pozemkem, zůstane zčásti stát na cizím pozemku, a nedojde tak ke sjednocení mezi stavbou a pozemkem pod ní? Je poslední věta § 3059 o. z. fakultativní? 4) Je možno postupem podle § 3058 a § 3059 o. z. nabýt součást věci či příslušenství? 5) Lze posuzovat, zda je opěrná zídka součást komunikace bez toho, aby byly zohledněny stavebně technické parametry dané komunikace a stavebně technické požadavky na její kolaudaci? 6) Lze určit, že je něco samostatnou věcí a nikoli součástí věci, aniž by byla posouzena oddělitelnost tvrzené samostatné věci? Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalobci ve vyjádření k dovolání předestřeli k otázce ad 1) skutkovou i právní argumentaci, z níž dovozují dobrou víru opírající se o ustanovení § 3058 odst. 2, věta první, o. z., v níž byli utvrzováni nejen poměrem opěrnou zdí obestavěného prostoru na poz