22 Cdo 597/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 597/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 7. 2022 Spisová značka:22 Cdo 597/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.597.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Absolutní majetková práva (o. z.) Služebnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 618 o. z. § 980 odst. 2 o. z. § 1299 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 597/2022-388 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně I. B., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2498/17, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Zahradní město, se sídlem v Praze 10, Zvonková 3048/2, IČO 00034771, zastoupenému Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, za účasti vedlejší účastnice E. B., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, o zrušení služebnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 152/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 12 Co 221/2021-328, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 12 Co 221/2021-328, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Návrh na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 12 Co 221/2021-328, se zamítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 20 C 152/2014-254, zamítl žalobu na zrušení věcného břemene podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb. omezujícího vlastnické právo k pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova č. p. XY, objekt k bydlení, zapsanému na LV č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, oproti povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu stanovenou soudem (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Soud prvního stupně neshledal takovou hrubou změnu poměrů po vzniku věcného břemene, která by úkorně zatěžovala žalobkyni. Uzavřel, že vedlejší účastnice nabyla družstevní podíl v lednu 2015 a k 1. 4. 2015 se stala nájemkyní bytu, proto nemohla promlčecí lhůta podle § 632 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), o. z. uplynout. Nepřisvědčil žalobkyni ohledně počátku běhu promlčecí lhůty podle § 633 o. z., neboť pod uvedenou normu nelze podřadit zamezení dodávek vody do bytu, v důsledku čehož se stal neuživatelným, či zamezení vstupu do domu vedlejší účastnici, potažmo žalované, deaktivací čipové karty. S odkazem na § 6 a § 8 o. z. odmítl poskytnout právní ochranu jednání žalobkyně, představujícímu zneužití práva, v důsledku kterého chtěla využít své vlastní nepoctivosti. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 12 Co 221/2021-328, k odvolání žalobkyně a vedlejší účastnice rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že služebnost odpovídající právu věcného břemene podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb. omezující vlastnické právo k pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova č. p. XY, objekt k bydlení, zapsanému na LV č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu bez náhrady zrušil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že v 70. letech minulého století byla na domě č. p. XY realizována půdní vestavba (dále jen „byt“) ve prospěch manželů N., kteří byli členy žalovaného. Uvedený dům žalobkyně nabyla kupní smlouvou ze dne 29. 2. 2000. Dne 10. 8. 2000 podala žalobkyně žalobu proti manželům N. o vyklizení bytu, se kterou byla neúspěšná. Neúspěšná byla i se žalobou na určení, že na domě č. p. XY nevzniklo ve prospěch žalovaného věcné břemeno; naopak bylo rozhodnuto, že věcné břemeno užívání bytu na domě č. p. XY vázne. Žalovaný uzavřel s vedlejší účastnicí dne 24. 3. 2015 smlouvu o nájmu družstevního bytu s odkazem na Smlouvu o převodu družstevního podílu, kterou uzavřela vedlejší účastnice s D. N. V roce 2009 žalobkyně odpojila přívod vody do bytu a následně znemožnila vstup do domu a bytu deaktivací čipové karty. Byt nebyl od podzimu 2009 užíván. Ke dni podání žaloby o ochranu rušené držby 2. 12. 2020, která byla zamítnuta, byt neužívala ani vedlejší účastnice, a to více jak 5 let. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně důvodně namítala promlčení podle § 632 o. z. i podle § 633 o. z. Tím, že odpojila přívod vody do bytu, uvedla byt do neobyvatelného stavu. Následně znemožnila vedlejší účastnici přístup k bytu a do celého domu deaktivací vstupních karet. Od tohoto okamžiku (minimálně podzimu 2009) předmět, se kterým je věcné břemeno spojeno, přestal být způsobilý k výkonu práv a povinností spojených s nájmem bytu, tedy i k výkonu práv pronajímatele, a žalovaný tak fakticky přestal vykonávat právo věcného břemene užívání bytu ve prospěch svých nájemců v postavení družstevních nájemců podle § 685 odst. 2 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Služebnost užívání bytu se tak podle § 632 o. z. promlčela. Z důvodu promlčení služebnost zanikla. Odvolací soud neshledal důvodnou obranu žalované, že to byla žalobkyně, kdo bránil výkonu věcného břemene, zejména proto, že věcné břemeno se může promlčet i bez zavinění oprávněného, jestliže mu objektivní důvody znemožní právo vykonávat. Tuto situaci řeší § 633 o. z. v tříleté promlčecí lhůtě, ve které je oprávněný povinen se domáhat zanechání rušebního jednání osoby z věcného břemene povinné. Odvolací soud považoval za nadbytečné zabývat se tím, zda je možné z důvodu nastalých trvalých změn vyvolávajících hrubý nepoměr mezi zatížením věci a výhodou oprávněné osoby zrušit služebnost za přiměřenou náhradu podle § 1299 odst. 2 o. z., a rozhodl o zániku služebnosti z důvodu promlčení podle § 1299 odst. 1 o. z. bez náhrady. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný (dále i jen „dovolatel“) dovolání. Přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jde o posouzení otázky: 1. Je pro posouzení toho, zda bylo věcné břemeno zřízené na základě § 28d odst. 1 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), vykonáváno, relevantní činnost oprávněného (družstva) či nájemce prostor? 2. Je § 633 o. z. aplikovatelný v případě, že výkonu práva není bráněno zcela a je pouze obtížnější? 3. V případě, že je nezbytné k posouzení vykonávání věcného břemene hodnotit činnost nájemce, je nezbytné právo plynoucí z věcného břemene zřízeného v souladu s § 28d odst. 1 zákona č. 42/1992 Sb. využívat nájemcem souvisle, dennodenně, přičemž jen samotné bydlení lze považovat za výkon věcného břemene? 4. Pokud osoba spáchá trestněprávní jednání s cílem získat majetkový prospěch a na základě spáchání tohoto trestného činu bude mít výhody vyplývající z promlčení věcného břemene podle § 632 nebo § 633 o. z., není poskytnutí ochrany takovému trestněprávnímu jednání v přímém rozporu s § 6 nebo s § 8 o. z. nebo s dobrými mravy? Je možné aplikovat § 632 nebo § 633 o. z. i v situaci, když bránění výkonu práva dosáhne takové míry, že se jedná o trestný čin, tedy společensky nejškodlivější možné právní jednání? 5. Může odvolací soud změnit rozhodnutí soudu prvního stupně na základě odlišného právního posouzení věci a sám ve věci rozhodnout, aniž by účastníky v tomto ohledu poučil a umožnil jim na takové odlišné posouzení reagovat a unést břemeno tvrzení i důkazní? 6. Za předpokladu, že by bylo věcné břemeno opravdu promlčené, je procesně řádným a správným způsobem rozhodnout o zrušení promlčeného věcného břemene, a nikoliv takovou žalobu zamítnout s tím, že žalobkyně musí podat žalobu na určení, že je služebnost promlčena? Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil právní moc rozhodnutí odvolacího soudu a aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a žalobu zamítl. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí. Uvádí, že žalovaný vykonává věcné břemeno prostřednictvím nájemce bytu a placení