22 Cdo 599/99 – Nejvyšší soud

22 Cdo 599/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátkou, proti žalované Z. P., zastoupené advokátem, o zaplacení 140.879,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 38/96, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1998, č. j. 16 Co 391/98-203, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1998, č. j. 16 Co 391/98-203, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. června 1998, č. j. 18 C 38/96-169, ve výrocích, kterými bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 140.762,30 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. června 1998, č. j. 18 C 38/96-169, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 140.762,30 Kč s úrokem z prodlení ve výroku rozsudku specifikovaným (výrok I.), co do částky 117,40 Kč s příslušenstvím a zbytku požadovaného příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně, žalovaná a I. P. nabyli dědictvím po rodičích, a to otci RNDr. A. P., zemřelém 4. 11. 1998 (rozhodnutí bývalého Státního notářství pro Prahu 6, č. j. 6 D 1994/88-25, které nabylo právní moci 27. 2. 1989), a matce Z. P., zemřelé 25. 1. 1994 (usnesení soudu prvního stupně, č. j. D 272/94-25, které nabylo právní moci 25. 3. 1995), celkem každý id. 1/3 domu čp. 1276 a pozemku parc. č. 3764 v kat. území D. V předmětném domě užívá žalobkyně byt ve 3. podlaží, jehož rekonstrukce byla provedena v roce 1991, žalovaná ve 2. podlaží jeden pokoj a společně s I. P. koupelnu, který v témže podlaží užívá další pokoj a kuchyň. Podle sdělení Č. m. s. z 30. 6. 1993, adresovaného žalobkyni, byla v odebraném vzorku plodnice z podlahové konstrukce v přízemí předmětného domu identifikována dřevokazná houba dřevomorka domácí. Navržená sanace spočívala ve vybourání parket, odstranění dřevěné podlahy a dveřních zárubní v blízkosti výskytu nákazy, otlučení omítky do výše 75 cm, ošetření zdiva přípravkem Boronit a v odstranění zvýšené vlhkosti řádným provedením vodotěsných izolací. Stavebně technické posouzení stavu konstrukcí domu zpracoval 10. 2. 1994 stavební podnikatel V. M. a revizi elektrického a plynového zařízení provedli podle zpráv ze 7. a 9. 3. 1994 technici L. K. a J. H. Podle tohoto „posouzení\" bylo v domě zjištěno v suterénu narušení omítek do výše 1 m vlivem prolínání vlhkosti způsobené nedostatečnou izolací, hnilobou napadené dveře, napadení dřevěných a parketových podlah v 1. podlaží, v 3. podlaží nedostatečná tepelná izolace, která způsobuje vlhnutí zdí, porušení a opadávání omítky, nedostatečná tepelná izolace stěny oddělující obytný a půdní prostor, která způsobuje její zavlhání a potřebu enormního vytápění. V půdním prostoru zjištěna pronesená podlaha, na značném množství míst zatékání dešťové vody porušenou střešní krytinou, která je rozlámaná a ve značném stádiu rozpadávání. Klempířské prvky, provedené z pozinkovaného plechu, zjištěny zrezivělé, místy zcela prorezlé, ve stejném stavu jsou žlaby a svody. Stav komínových těles nad střešní krytinou označen jako kritický (vypadané spárování a rozestup komínových těles s hrozícím sesutím, případně zřícením). Po podrobném popisu byl stav elektroinstalace shrnut jako hrubě závadný s možností havárie a doporučena také rekonstrukce plynového zařízení, když stávající není schopno bezpečného provozu. Po předložení těchto listin žalovaná s provedením oprav nesouhlasila, s výjimkou odstranění dřevokazné houby. Dala také souhlas k instalaci ústředního plynového topení. Další opravy - rekonstrukce elektrického a plynového vedení a související rekonstrukce vodovodního potrubí, výměna střechy a její zateplení, výměna vikýřového a světlíkového okna, instalace dvou střešních oken, okapů, opravy komínů a jejich vyvložkování, instalace nových oken a dveří v suterénu včetně odvozu suti a malování, byly provedeny na základě rozhodnutí žalobkyně a spoluvlastníka I. P. a všechny opravy zaplaceny žalobkyní v době od února 1994 do května 1996 podle předložených dokladů (včetně odstranění následků havárie vody z 2. 4. 1996 v částce 6.600 Kč a vodného vyúčtovaného v souvislosti s touto havárií 7.328 Kč), přičemž jedna třetina celkem zaplacené částky činí 140.762,30 Kč. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně, ač podílová spoluvlastnice předmětného domu, vynaložila sama náklady na jeho nutnou opravu a údržbu, poté, co o jejich provedení rozhodla většina spoluvlastníků, počítaná podle velikosti podílů. Vzniklo jí proto podle § 137 odst. l a § 139 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění zák. č. 509/1991 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ\") vůči ostatním spoluvlastníkům majetkové právo na poměrnou náhradu takto vynaložených nákladů, pro které platí obecná tříletá promlčecí lhůta podle § 101 ObčZ. Právě vzhledem k námitce promlčení soud prvního stupně žalobu zamítl ohledně částky 928 Kč, která představovala náklady vynaložené v době tří let před podáním žaloby, tj. před 16. 2. 1993. Soud prvního stupně považoval za nadbytečné doplňovat dokazování znaleckým posudkem ke zjištění, které z provedených prací se staly zhodnocením celé nemovitosti a které investice a v jakém rozsahu byly nutné. Otázka zhodnocení domu nebyla předmětem řízení, opravy byly provedeny podle rozhodnutí většiny spoluvlastníků, přičemž „oprava v bytě i jednoho ze spoluvlastníků jde na vrub všech spoluvlastníků\". Nutnost, účelnost a rozsah nákladů byly prokázány odbornými zprávami, výslechem svědků, výpovědí žalobkyně, do značné míry i výpovědí žalované a doklady o nákupu materiálu. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 1. prosince 1998, č. j. 16 Co 391/98-203, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve výrocích, kterými bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni částku 140.762,30 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně považoval doplnění dokazování znaleckým posudkem či místním ohledáním za nadbytečné, neboť potřebné skutečnosti byly v postačujícím rozsahu zjištěny dosud provedeným dokazováním. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, že žalovaná jako menšinová spoluvlastnice se musí podřídit rozhodnutí většinových spoluvlastníků o provedení nutných oprav společného domu a z § 137 odst. 1 ObčZ lze dovodit i její povinnost podílet se na takto vynaložených nákladech v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. „Spoluvlastníci se takto musejí podílet na opravách a údržbě celého domu, bez ohledu na to, zda jsou prováděny ve společných prostorách či v bytech užívaných jednotlivými spoluvlastníky. Jednotliví spoluvlastníci hradí sami jen drobné opravy v bytě související s jeho užíváním a náklady spojené s běžnou údržbou bytu, a to analogicky podle § 687 odst. 2 ObčZ za použití § 853 ObčZ. V uvedeném případě však nebylo zjištěno, že by náklady, jejichž poměrné úhrady se žalobkyně domáhá, byly vynaloženy na drobné opravy a běžnou údržbu jí užívaného bytu. Mezi nezbytné opravy a údržbu domu je nutno řadit opatření sloužící k zachování podstaty stavby a udržování ji ve stavu způsobilém sloužit jejímu účelu, včetně úprav zajišťujících plnění tohoto účelu způsobem obvyklým v dané době, což znamená i nutnost vyhovět případným přísnějším hygienickým, ekologickým a bezpečnostním požadavkům, jakož i standardním požadavkům soudobého způsobu života. Je tedy namístě do těchto nezbytných oprav a údržby zahrnout i nahrazení topidel na pevná paliva jiným druhem vytápění, jakož i zateplení střechy, které neslouží výlučně jen jednomu ze spoluvlastníků, který užívá byt v podkroví, ale zhodnocuje celou nemovitost, chrání ji před povětrnostními vlivy (zimou a vlhkostí), snižuje náklady na vytápění celé nemovitosti a riziko poškození vodovodního potrubí jakož i napadení nemovitosti plísněmi a dřevokaznými houbami.\" Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ\") a uplatňuje dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ. Poukazuje na to, že v řízení tvrdila, že žalobkyně neprokázala vynaložení nákladů na společnou nemovitost. Děti žalobkyně jsou rovněž vlastníky jiných nemovitostí, na kterých prováděly stavební úpravy, a je proto možné, že zakoupený materiál byl použit právě na jejich opravy. Tyto pochybnosti vzbudilo u žalované zejména prohlášení syna žalobkyně, že doklady o zakoupení materiálu k dispozici nemá. K otáz