22 Cdo 5997/2017 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5997/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2018 Spisová značka:22 Cdo 5997/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.5997.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Součást věci Dotčené předpisy:§ 120 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 7. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.7.2018IV.ÚS 2582/18JUDr. Jaromír Jirsaodmítnuto2.7.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5997/2017-211 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) M. P. a b) J. P., zastoupených JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 388, proti žalovanému označenému jako Česká republika – Povodí Labe, státní podnik, se sídlem v Hradci Králové, Víta Nejedlého 951, identifikační číslo osoby 70890005, zastoupeného Mgr. Bc. Janem Spáčilem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 8, Karolinská 654/2, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 15 C 60/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, č. j. 26 Co 112/2017-160, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 9. 2017, č. j. 26 Co 112/2017-175, takto: I. Dovolání proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, č. j. 26 Co 112/2017-160, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 9. 2017, č. j. 26 Co 112/2017-175, jímž jím byly potvrzeny výroky I. a II. rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 12. 2016, č. j. 15 C 60/2016-106, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 3. 2017, č. j. 15 C 60/2016-127, se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017 č. j. 26 Co 112/2017-160, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 9. 2017, č. j. 26 Co 12/2017-175, se ve výroku I., pokud jím byly potvrzeny výroky III. – V. rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 12. 2016, č. j. 15 C 60/2016-106, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 3. 2017, č. j. 15 C 60/2016-127, a ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 12. 2016, č. j. 15 C 60/2016-106, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 3. 2017, č. j. 15 C 60/2016-127, ve výrocích III. – VI., se ruší a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Mělníku soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Mělníku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, č. j. 15 C 60/2016-106, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 3. 2017, č. j. 15 C 60/2016-127, určil, že vodní dílo – hráz přehrazující vodní tok na pozemcích v katastrálním území L., je součástí těchto pozemků a je ve vlastnictví žalobkyně (výrok I.), určil, že vodní dílo – hráz přehrazující vodní tok na pozemku v katastrálním území L. je součástí tohoto pozemku a je ve spoluvlastnictví (společném jmění manželů) žalobců (výrok II.), určil, že vodní dílo – jalový přeliv na pozemku v katastrálním území L. je součástí tohoto pozemku a je ve vlastnictví žalobkyně (výrok III.), určil že vodní dílo – rybniční výpusť na pozemku v katastrálním území L. je součástí tohoto pozemku a je ve spoluvlastnictví (společném jmění manželů) žalobců (výrok IV.), že vodní dílo – jalový přeliv na pozemku v katastrálním území L. je součástí tohoto pozemků a je ve spoluvlastnictví (společném jmění manželů) žalobců (výrok V.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI.). Krajský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 24. 5. 2017, č. j. 26 Co 112/2017-160, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že na pozemcích parc. v k. ú. a obci L., které jsou ve společném jmění žalobců, a na pozemcích parc., téhož k. ú. a obce, které jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně, bylo v 60. letech minulého století zbudováno vodní dílo označované jako nádrž L. Vodní dílo sestává z hráze na pozemcích parc., z jalového přelivu na pozemcích parc. a z rybniční výpusti na pozemku parc. V katastru nemovitostí je na LV zapsána jako vlastnice stavby – vodního díla (způsob využití hráz přehrazující vodní tok nebo údolí) na pozemcích parc. Česká republika – Povodí Labe, státní podnik. Dospěl k závěru, že je dán naléhavý právní zájem žalobců na určení vlastnictví hráze, jalového přelivu a rybniční výpusti jako součástí specifikovaných jim náležejících pozemků. Soud prvního stupně z technické zprávy z října 1960 a projektové dokumentace zjistil, že hráz vznikla navršením a zhutněním zeminy, která plynule přechází v pozemek pod ním ležící, když za účelem optimálního navázání zeminy s terénem byl v místě odstraněn drn a ornice do hloubky 30 cm, čímž došlo k prolnutí hmoty hráze a pozemků pod ní ležících, a nelze tak určit prostorovou hranici mezi koncem pozemku a počátkem hráze. Hráz tak není samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním, ale je součástí pozemků, na kterých je umístěna. Ohledně výpusti vodní nádrže a jalového přelivu bylo zjištěno, že jde o stavební objekty, jejichž odstraněním by došlo nejen k fyzickému a funkčnímu znehodnocení těchto stavebních prvků, ale i samotných pozemků, na kterých objekty stojí. Pozbyly by tak funkci spočívající v zajištění existence vodního díla L., zadržujícího vodu zejména na sousedním pozemku parc. evidovaném jako vodní plocha. Dispozice s těmito objekty bez současné dispozice s pozemky, na kterých se nacházejí, by postrádaly jakýkoliv hospodářský význam. Soud prvního stupně – podle odvolacího soudu správně - pak posuzoval, zda předmětné stavby jsou součásti věci (pozemku) nebo samostatné věci s odkazem na § 3068 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), podle § 118, 119, 120 a 121 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“). Hráz není samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním, ale je součástí pozemků, na kterých je umístěna. To platí také o rybniční výpusti a jalovém přelivu. Odvolací soud uvedl, že vzhledem k tvrzení žalované, že vodní dílo L. bylo realizováno již v roce 1963, je třeba vycházet z § 23 a § 26 zákona č. 141/1951 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 3. 1964 („obč. zák. 1950“). Tato ustanovení však spočívají na stejných principech jako občanský zákoník č. 40/1964 Sb. Odvolací soud se také ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pro hodnocení stavby z hlediska občanskoprávního není významné, jak ji hodnotí předpisy práva správního, zejména zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), a jeho prováděcí předpisy. To platí také o ustanovení § 59a vodního zákona o povinnosti vlastníka pozemku strpět vodní dílo, vybudované na pozemku před 1. 1. 2002. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Uvádí, že rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva – posouzení povahy sporných objektů, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na otázce, kterou dovolací soud dosud neřešil, a tou je vliv § 59a vodního zákona č. 254/2001 Sb. na posouzení povahy hráze rybníka a technických zařízení. Dovolatel tvrdí, že sporné objekty jsou samostatnými nemovitými věcmi; odkazuje na § 118 a § 119 obč. zák. a na komentář k občanskému zákoníku (Občanský zákoník. Komentář, Praha, C. H. Beck, 2006 s. 453). Objekty jsou prostorově vymezitelné, jak je zaměřil v předloženém geometrickém plánu Ing. Homoláč, a ovladatelné. Otázka, zda je vodní dílo samostatnou stavbou, je značně odborně náročná a pro hodnocení je potřebný znalecký posudek. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 757/2009, který uvedl, že „odvolací soud navázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, který ovšem ze žádného odborného podkladu nevycházel, ani případně nezdůvodnil, proč takové znalecké verifikace v tomto případě nebylo potřeba… pokud soud prvního stupně právní úvahu o tom, zda předmětné výpustné zařízení je samostatnou věcí či nikoliv (bez dalšího) vytěsnil již shora vyloženou právní argumentací, že výpustné zařízení je nezbytné pro funkčnost rybníka, a proto (vždy) představuje součást rybničního pozemku ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. – neměl soud prvního stupně ani odvolací soud dostatečná skutková zjištění, dostatečné odborné podklady, z nichž by bylo lze činit příslušná skutková zjištění a posléze je podrobit právně kvalifikovanému posouzení.“ Ústavní soud uvedl v nálezu ze dne 23. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 3143/13, že civilistická interpretační praxe