22 Cdo 615/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 615/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 10. 2024 Spisová značka:22 Cdo 615/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.615.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Vypořádání SJM Dotčené předpisy:§ 690 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 742 odst. 1 písm. b) předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 615/2024-165 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce R. L., zastoupeného JUDr. Markem Dufkem, advokátem se sídlem v Praze, Spálená 21, proti žalované R. L., zastoupené Mgr. Karolínou Novou, advokátkou se sídlem v Praze, Biskupský dvůr 1152/2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 386/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023, č. j. 72 Co 184/2023-142, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023, č. j. 72 Co 184/2023-142, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 14 C 386/2021-121, zamítl návrh na přikázání movitých věcí nacházejících se v domě č.p. XY v katastrálním území XY do výlučného vlastnictví žalované (výrok I) i návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci na vypořádací podíl na společném jmění manželů částku 4 750 000 Kč (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. Soud prvního stupně rozhodoval v rámci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále též „SJM“) o vnosech, které k vypořádání uplatnil žalobce a které představovaly prostředky vynaložené ze společného jmění manželů na rekonstrukci nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované a částečně na splátky hypotečního úvěru poskytnutého na rekonstrukci nemovitosti ve vlastnictví žalované. Zamítl návrh na vypořádání movitých věcí, jelikož tvořily obvyklé vybavení rodinné domácnosti, a proto nebyly součástí společného jmění manželů [§ 3038 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)], nadto byly „minimálně na hraně své životnosti“. Soud prvního stupně uzavřel, že v době trvání manželství, tj. od 1. 7. 1992 do 5. 10. 2018, účastníci řízení investovali ze společných prostředků (a ve vzájemné shodě) částku cca 2 859 000 Kč do údržby a rekonstrukce domu ve výlučném vlastnictví žalované (z toho částka ve výši 1 500 000 Kč pocházela z hypotečního úvěru). Zohlednil skutečnost, že manželé v nemovitosti žalované uspokojovali své bytové potřeby a dospěl k závěru, že žalobce nemá právo na vyplacení jakéhokoliv vypořádacího podílu ze společného jmění manželů, protože výši vnosu 2 859 000 Kč by za dobu trvání manželství manželé vynaložili na zajištění bydlení formou nájmu. 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2023, č. j. 72 Co 184/2023-142, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II a III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, a aplikoval zde uvedené závěry na projednávanou věc. Uvedl, že „v zásadě po celou dobu trvání manželství“ užívali účastníci nemovitosti žalované pro uspokojování svých bytových potřeb. Bylo proto „správné“ zabývat se částkou, kterou by účastníci vynaložili na zajištění „stejného či podobného rodinného bydlení na základě jiného právního důvodu“. Volnou úvahu soudu prvního stupně založenou na rozpočítání celkové výše prokázaných vnosů na celkovou dobu trvání manželství účastníků a výpočtu hypotetických průměrných měsíčních nákladů na zajištění nájemního bydlení ve výši 9 135 Kč nepovažoval za zjevně nepřiměřenou. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. 6. Přípustnost dovolání spatřuje žalobce především v tom, „že nalézací i odvolací soud vyřešily otázku zápočtu kompenzace hypotetických průměrných měsíčních nákladů na bydlení účastníků v domě ve výlučném vlastnictví žalované (dále jako ,pseudonájem‘) na vnosy realizované ze společného jmění účastníků na výlučný majetek žalované odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a způsobem, který je zjevně nespravedlivý“. 7. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel měl na mysli odchýlení se od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020. 8. Žalobce formuluje otázku „praktické aplikace pseudonájmu ve vztahu k realizovaným vnosům ze SJM do výlučného vlastnictví jednoho z manželů, zejména potom otázku, od kdy je aplikace pseudonájmu relevantní, zda od samého počátku manželství nebo až poté, kdy se manželé dohodli na realizaci investice“, a rovněž sporuje úvahu odvolacího soudu, která jej vedla ke stanovení výše potenciálního nájmu, která nezohlednila podstatné proměnné (rozdílná lokalita, rozdílná výše nájmu v jednotlivých letech, sdílení s ostatními členy domácnosti, rozhodné období). 9. Rovněž vyčítá odvolacímu soudu, že nezjistil hodnotu vnosů pomocí znaleckého posudku. 10. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. 11. Žalovaná se v obsáhlém vyjádření zcela ztotožňuje s rozhodnutím a odůvodněním nalézacího i odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. III. Přípustnost dovolání 12. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 14. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř., a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1 a § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. 15. Odvolací soud se v otázce vypořádání prostředků vynaložených na hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně ve způsobu zjištění, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Danou otázku tak odvolací soud posoudil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, a dovolání je proto nejen přípustné, ale i důvodné. IV. Důvodnost dovolání 16. Nedohodnou-li se bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použije se pro vypořádání pravidlo, že každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek [§ 742 odst. 1 písm. b) o. z.]. 17. Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná (§ 690 o. z. věta první). 18. K důvodům, o které odvolací soud opřel své rozhodnutí, se uvádí: 19. V řízení o vypořádání společného jmění manželů nelze vždy trvat na podrobném a zcela exaktním vyúčtování všech dílčích investic vynaložených v rámci základní investice; ostatně platí, že ze sporu o vypořádání majetkového společenství manželů nelze činit vyúčtovací spor (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2619/2009, dostupný, ste