22 Cdo 635/2010 — Nejvyšší soud

22 Cdo 635/2010 citace  Název judikátu:Vydržení a restituce Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2012 Spisová značka:22 Cdo 635/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.635.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vydržení Dotčené předpisy:§ 130, 134 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 635/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce I. H., zastoupeného JUDr. Jiřím Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 48, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby 45797072, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 191/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2009, č. j. 28 Co 396/2009-194, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se původně žalobou podanou dne 16. dubna 2008 u Okresního soudu v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) domáhal určení, že je vlastníkem budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, zemědělské stavby, vybudované na pozemku stav. parc. č. 302, v k. ú. a obci O. Uvedl, že v restitučním řízení mu byla vydána ideální polovina zemědělské usedlosti č. p. 24 a hospodářských objektů k č. p. 24 v témže katastrálním území. V katastru nemovitostí je však zapsán jen jako spoluvlastník zemědělské usedlosti č. p. 24 a zemědělských budov na st. parc. č. 46, 47, 48 a st. parc. č. 302. Spoluvlastníkem druhé ideální poloviny nemovitostí je stát, a je ve správě žalovaného. Teprve nedávno zjistil, že jako výlučný vlastník předmětné budovy na st. parc. č. 302 je zapsán stát, ačkoliv mu byla vydána jako celek. Jde o rekonstruovaný objekt, náležející k původní zemědělské usedlosti jeho rodičů. Protože nemovitosti od jejich vydání v letech 1991 a 1993 užíval celé, platil žalovanému nájem, nikoli však za užívání zemědělské budovy na st. parc. č. 302. S vědomím, že jde o jeho majetek, vložil do její rekonstrukce 1.000.000,- Kč, aniž po žalovaném cokoli požadoval. Protože více jak deset let držel tuto budovu v dobré víře, že mu patří, stal se jejím vlastníkem. Při jednání soudu prvního stupně 20. 1. 2009 žalobce změnil žalobu tak, aby bylo určeno, že je spoluvlastníkem ideální poloviny předmětné budovy. Změnu odůvodnil tím, že 9. 12. 2008 uzavřel se žalovaným kupní smlouvu, kterou mu žalovaný prodal ideální polovinu budovy č. p. 24 a pozemku st. parc. č. 46, zemědělských staveb na pozemcích st. parc. č. 47 a 48 a ideální polovinu těchto pozemků. Změnu žaloby soud prvního stupně připustil a rozsudkem ze dne 7. května 2009, č. j. 10 C 191/2008-160, určil, že „žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální jedné poloviny budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, zemědělské stavby, vybudované na pozemku – stavební parcele č. 302 v katastrálním území O., zapsané na LV č. 10002 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mělník, pro katastrální území a obec O.“ Rozhodl také o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako správce předmětné budovy – zemědělské stavby ve vlastnictví státu. Jde o halu postavenou na betonové základové desce, do výšky 3 metrů obezděnou, výše oplechovanou. Sestává ze dvou částí spojených střechou, v jedné části je sklad obilí a ve druhé čistička obilí spolu s umístěnými prostředky k čistění. Budova, též nazývaná ocelokolna I. a II. (dále „ocelokolna“), byla podle shodného vyjádření účastníků postavena k tomuto účelu před 20-30 lety tehdejším státním statkem, který přestal užívat původní špejchar (dnes zbořeniště) stojící v její blízkosti. Podle znaleckého posudku Ing. Josefa Kulhánka z 8. 6. 1995, který nechal zpracovat Státní statek Veltrusy, byla budova postavena v roce 1966, a při životnosti 50 let byla její odhadní cena v roce 1991 stanovena částkou 245.376,- Kč (ocelokolna I.) a 283.886,- Kč (ocelokolna II.). Žalobce užívá ocelokolnu od roku 1993 jako sklad a sušičku obilí. Uzavřel 21. 11. 1991 a 26. 5. 1992 se Státním statkem Veltrusy dohody o vydání nemovitostí, resp. spoluvlastnického podílu k nemovitostem, podle zákona č. 229/1991 Sb., které byly schváleny rozhodnutími Okresního pozemkového úřadu Mělník z 24. 3. 1992 a 15. 6. 1993. Podle těchto rozhodnutí se žalobce stal v rozsahu ideální poloviny spoluvlastníkem budovy č. p. 24 (objekt bydlení) na stav. parc. č. 46, budov bez č. p./č. e., postavené na stav. parc. č. 47 a 48, dále pozemků 46, 47, 48, 293, 302 (na němž se nachází ocelokolna), 305, 306, 307, 308 a a 75/1 a pozemků evidovaných ve zjednodušené evidenci č. 84, 1581 a 1608/44 v k. ú. O. V dohodě z 21. 11. 1991 bylo uvedeno, že se žalobci vydává ideální polovina obytného domu č. p. 24 a hospodářských budov k č. p. 24. Obdobně byly nemovitosti označeny v původně uzavřených dohodách ze 17. 9. 1991 a 18. 10. 1991. Žalobce nemovitosti od roku 1992 celé užíval. Snažil se získat i druhou polovinu nemovitostí ‚,v areálu zemědělské usedlosti č. p. 24 v O.“, a to soudní cestou (v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 8/2006 se domáhal určení, že je spoluvlastníkem i druhé ideální poloviny nemovitostí, žalobu vzal zpět s tím, že se dohodl se žalovaným na koupi předmětného spoluvlastnického podílu) nebo dohodou, nešlo však o spoluvlastnický podíl k předmětné budově. Až v průběhu řízení uzavřeli účastníci kupní smlouvy, kterými žalovaný prodal žalobci ideální polovinu nemovitostí, a to budovy č. p. 24 spolu se stav. parc. č. 46 a zemědělských budov se stav. parc. č. 47 a 48 (kupní smlouva z 9. 12. 2008) a pozemku stav. parc. č. 302, na které se nachází ocelokolna (kupní smlouva z 31. 3. 2009). Posledně uvedený sousedí s pozemky (ohraničenými plotem od obecní komunikace), které jsou nyní ve výlučném vlastnictví žalobce. Jiný přístup k ocelokolně než přes pozemky žalobce není možný. Na základě těchto zjištění s odkazem na judikaturu soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nabyl ideální polovinu ocelokolny vydržením podle § 134 odst. 1 a 2 občanského zákoníku ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. – dále „obč. zák.“ Po dobu deseti let byl jejím oprávněným držitelem ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. - se zřetelem ke všem okolnostem byl v dobré víře o tom, že mu ideální polovina ocelokolny patří. Podle dohod o vydání věci byla mu vydána ideální polovina domu č. p. 24 s hospodářskými usedlostmi, žalobce se tak v roce 1992, resp. 1993 uchopil i držby ocelokolny. Pro jeho zemědělskou činnost byla nezbytná k technologickému čistění a uskladnění obilí a nechal ji také na svůj náklad opravit. Dobrou víru žalobce vyvolal svoji pasivitou i žalovaný, který vztah k budově neřešil, vycházel jen z toho, že je v katastru nemovitostí jako její vlastník zapsán. Soud prvního stupně uzavřel, že ze zjištěných skutečností vyplývá účel vydržení, t. j. uvést dlouhodobý faktický stav do souladu se stavem právním. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. října 2009, č. j. 28 Co 396/2009-194, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, oproti němu však dospěl k závěru, že žalobce spoluvlastnický podíl k ocelokolně nevydržel. Poukázal na to, že předpokladem vydržení je oprávněná držba po dobu deseti let, tj. dobrá víra držitele, že mu věc patří. Ta je dána se zřetelem ke všem okolnostem, vztahuje se i k titulu, na jehož základě mohlo vlastnické právo vniknout. Titul nemusí být skutečně dán, postačí, je-li držitel v dobré víře o jeho existenci. Omyl držitele musí být omluvitelný, to znamená, že při běžné opatrnosti nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Žalobce odvozoval dobrou víru o nabytí spoluvlastnického podílu k ocelokolně z dohod o vydání věci schválených rozhodnutími pozemkového úřadu. Avšak vydán mu byl jen spoluvlastnický podíl k pozemku stav. parc. č. 302, v dohodách nebylo uvedeno, že se mu vydává i spoluvlastnický podíl k zemědělské budově na tomto pozemku. Dohody uváděly, že je restituováno spoluvlastnické právo žalobce k těm nemovitostem, které náležely k původní zemědělské usedlosti jeho rodičů. Mezi účastníky je nesporné, že ocelokolna byla postavena v roce 1966 a restitucí nelze obnovit vlastnické právo k nemovitosti, která původním vlastn