22 Cdo 649/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 649/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:22 Cdo 649/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.649.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1029 odst. 1 a 2 o. z. § 1032 odst. 1 písm. b, c) o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 649/2025-329 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) M. H., b) V. K., obou zastoupených Mgr. Stanislavem Kutnarem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Pionýrská 495, proti žalovaným 1) P. V., zastoupenému JUDr. Patrikem Novosadem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Králova 1283, 2) JAKO REAL s. r. o., se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1861/7, IČO 27815790, zastoupené JUDr. Liborem Holemým, LL.M., advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, o zřízení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 7 C 1/2021, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2024, č. j. 11 Co 49/2024-308, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyním oprávněným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 8 603,10 Kč k rukám jejich zástupce, Mgr. Stanislava Kutnara, advokáta se sídlem v Rožnově nad Radhoštěm, Pionýrská 495, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Vsetíně (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 9. 2023, č. j. 7 C 1/2021-240, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 2. 2024, č. j. 7 C 1/2021-283, zřídil ve prospěch stavby č. p. XY a pozemků parc. č. st. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech katastrální území a obci XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY, služebnost – nezbytnou cestu – spočívající v právu stezky a cesty, jízdy motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená hmotnost činí 3,5 tuny, bez časového omezení ve prospěch žalobkyň a každého dalšího vlastníka výše uvedených pozemků, přes pozemky žalovaných (a všech dalších vlastníků pozemků), a sice pozemku parc. č. XY, nacházejícím se v katastrálním území a obci XY, zapsaném na listu vlastnictví č. XY [pozemek ve vlastnictví žalovaného 1)], a k pozemku parc. č. XY, nacházejícím se v katastrálním území a obci XY, zapsaném na listu č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY – pozemek ve vlastnictví žalované 2) (výrok I). Dále žalobkyním a) a b) uložil povinnost platit úplatu za zřízení práva nezbytné cesty žalovanému 1) a 2) v rozsudku blíže specifikované výši a splatnosti (výroky II a III). Zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně jako vlastnice stavby č. p. XY, a pozemků parc. č. st. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, nacházejících se v katastrální území XY a zapsaných na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY, jakož i jejich právní nástupci, jsou oprávněnými z věcného břemene (služebnosti) práva cesty a stezky přes služebné pozemky, a sice pozemek parc. č. XY, nacházející se v katastrálním území a obci XY, zapsaný na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY, a pozemek parc. č. XY, nacházející se v katastrálním území a obci XY, zapsaný na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY (výrok IV). Rovněž rozhodl o nákladech řízení (výrok V). 2. Žalobkyně se v projednávané věci domáhaly určení existence věcného břemene (služebnosti) cesty a stezky, in eventum zřízení nezbytné cesty k nemovitostem, jejichž jsou podílovými spoluvlastnicemi. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, dle nějž právní předchůdci žalobkyň užívali přístupovou cestu přes dotčené pozemky žalovaných po několik desetiletí se souhlasem vlastníků (právních předchůdců žalovaných), avšak bez jakéhokoliv právního titulu. Soud prvního stupně postavil provedeným dokazováním najisto, že nedošlo ke splnění zákonných podmínek pro vydržení tohoto věcného břemene, neboť okolnosti faktického přístupu na pozemky právních předchůdců žalovaných nebyly spojeny s existencí dobré víry v to, že právní předchůdci žalobkyň by vykonávali právo, které jim náleží. Shledal však důvodným návrh na vydání konstitutivního rozhodnutí o zřízení nezbytné cesty, neboť měl za prokázané, že žalobkyně nemají k nemovitostem jiný reálný a bezpečný přístup pro osobní vozidla z veřejné komunikace a že zřízení nezbytné cesty v přiměřeném rozsahu nepředstavuje pro žalované nepřiměřenou újmu. Uzavřel, že byly splněny podmínky § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále ,,o. z.“) pro zřízení nezbytné cesty jako služebnosti. Přístup z veřejné komunikace k nemovitostem žalobkyň po jiných cestách nebyl reálně možný a ani proveditelný bez vynaložení zjevně nepřiměřených nákladů, přičemž pozemky žalovaných historicky sloužily jako jediná přirozená přístupová cesta k domu žalobkyň, který je v současnosti využíván k trvalému bydlení žalobkyně a). Soud prvního stupně se vypořádal i s námitkami žalovaných, zejména pokud šlo o tvrzenou možnost uzavřít nájemní smlouvu či o existenci alternativního přístupu, jež však byly vyvráceny výsledky dokazování. Námitku, že žalobkyně si stav absence přístupu způsobily vlastní vinou, soud označil za nedůvodnou a poukázal na dobrou víru žalobkyň, které nemovitosti nabyly darem a oprávněně se domnívaly, že přístup je právně zajištěn. V návaznosti na to zřídil nezbytnou cestu v rozsahu odpovídajícím chůzi a jízdě motorovými vozidly do 3,5 tuny bez časového omezení a stanovil žalobkyním povinnost hradit žalovaným roční úplatu. 3. K odvolání všech účastníků Krajský soud v Ostravě (dále ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 8. 2024, č. j. 11 Co 49/2024-308, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části, v níž bylo rozhodnuto o zřízení služebnosti nezbytné cesty, spočívající v právu stezky a cesty – jízdy motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená hmotnost činí 3,5 tuny, bez časového omezení ve prospěch pozemků parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, a dále pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY přes pozemky parc. č. XY a parc. č. XY obou v katastrálním území XY, potvrdil (výrok I). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části, v níž jím byla zřízena služebnost nezbytné cesty ve prospěch pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY přes pozemky parc. č. XY a parc. č. XY obou v katastrálním území XY změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II). Dále změnil výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně o výši úplaty za zřízení nezbytné cesty (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky IV a V). 4. Odvolací soud aproboval skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, se kterým se ztotožnil. Na základě provedeného dokazování vzal stejně jako soud prvního stupně za prokázané, že nemovitosti ve vlastnictví žalobkyň nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou a že jedinou reálně sjízdnou trasu k nim představuje cesta vedená přes pozemky ve vlastnictví žalovaných. Stejně tak přisvědčil závěru, že tzv. spodní obecní cesta vedená po pozemku parc. č. XY je ve svém horním úseku fakticky nesjízdná a její zprovoznění by si vyžádalo značné náklady, které nelze spravedlivě po žalobkyních požadovat. Odvolací soud rovněž přijal skutkový závěr, že žalobkyně a ani jejich právní předchůdci se nedopustili hrubé nedbalosti či úmyslného jednání, které by zapříčinilo absenci přístupu k nemovitosti. Konstatoval, že v projednávané věci byly splněny zákonné předpoklady pro zřízení nezbytné cesty podle § 1029 a násl. o. z., přičemž současně neshledal důvody pro její odepření ve smyslu § 1032 o. z. Ve dvou směrech však rozhodnutí soudu prvního stupně změnil. Jednak zúžil okruh pozemků, v jejichž prospěch byla služebnost zřízena, neboť ve vztahu k pozemkům parc. č. XY a parc. č. XY dospěl k závěru, že tyto jsou přístupné z jiných pozemků žalobkyň, a tudíž zde podmínka absence přístupu dána není. Dále pak přehodnotil i způsob stanovení úplaty za zřízení práva nezbytné cesty. Odvolací soud nepovažoval za přiměřené roční opakující se plnění, nýbrž s ohledem na charakter věci, dlouhodobé pokojné užívání a povahu zatížených pozemků, jakož i na podklady předložené ve znaleckém posudku Ing. Cvejna, určil jednorázovou úplatu, která podle jeho záv