22 Cdo 652/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 652/2025-454 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně ELSTAV O.S., s.r.o., IČO 41539486, se sídlem v Kuřimi, 1. května 63/20, zastoupené Mgr. Bc. Petrem Mrázikem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti žalovanému M. Š., zastoupenému Mgr. Petrou Šternberskou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hlinky 162/92, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 165/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2024, č. j. 13 Co 48/2024-404, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 42 967 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Bc. Petra Mrázika do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků u každého s podílem o velikosti id. 1/2 vzhledem k celku, tvořeného pozemky, které jsou součástí areálu bývalého XY v XY. Na některých pozemcích v podílovém spoluvlastnictví se nacházejí budovy ve výlučném vlastnictví žalobkyně, která je aktivně užívá ke své hospodářské činnosti. 2. Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 9. 2023, č. j. 5 C 165/2021-340, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem (pozemkům) parc. č. XY o výměře 6 816 m2, ostatní plocha, manipulační plocha, parc. č. XY o výměře 487 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e., zem. stavba, parc. č. XY o výměře 124 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e., zem. stavba, parc. č. XY o výměře 34 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e., zem. stavba, parc. č. XY o výměře 69 m2, ostatní plocha, jiná plocha, parc. č. XY o výměře 70 m2, ostatní plocha, jiná plocha, parc. č. XY o výměře 2 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e., zem. stavba, parc. č. XY o výměře 249 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e., zem. stavba, vše zapsáno u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY pro obec a katastrální území XY, se zapsaným vlastnickým právem ve prospěch každého z účastníků v rozsahu id. ½ (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal veškeré výše uvedené pozemky, přičemž pozemek parc. č. XY byl nově vyměřen geometrickým plánem ze dne 8. 8. 2023, č. 4155-18/2023, zpracovaným Michalem Legindi, ověřeným úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. Alešem Čechem, s očíslováním parcel dle geometrického plánu uděleným souhlasem Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY ze dne 8. 8. 2023, a to o výměře 5 459 m2, ostatní plocha, manipulační plocha (výrok II). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek parc. č. XY o výměře 1 357 m2, ostatní plocha, manipulační plocha, nově vzniklý dle geometrického plánu ze dne 8. 8. 2023, č. 4155-18/2023, zpracovaného Michalem Legindi, ověřený úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. Alešem Čechem, s očíslováním parcel dle geometrického plánu uděleným souhlasem Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY dne 8. 8. 2023 (výrok III). Žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 4 374 073 Kč ve lhůtě do 4 měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok V) a státu (výroky VI – VII). 3. Soud prvního stupně uzavřel, že není dobře možné reálně rozdělit pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY. Tyto pozemky přikázal do vlastnictví žalobkyně, neboť je účelněji využije a nachází se na nich stavby v jejím vlastnictví. Dále dospěl k závěru, že pozemek parc. č. XY je možno reálně rozdělit na dvě části. První o výměře 5 459 m2 přikázal do vlastnictví žalobkyně, neboť se na něm nacházejí stavby v jejím vlastnictví a navazují bezprostředně na ostatní pozemky v jejím vlastnictví, případně pozemky přikázané do jejího vlastnictví. Druhou část o výměře 1 357 m2 přikázal do vlastnictví žalovaného. Při stanovení přiměřené náhrady vycházel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře STATIKUM s.r.o. ze dne 5. 5. 2023, č. 7051/2022. 4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 11. 2024, č. j. 13 Co 48/2024-404, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil ve správném znění (výrok I), výrok II rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, to vše v katastrálním území XY, potvrdil ve správném znění (výrok II). Rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku II a ve výroku III změnil tak, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok III) a výrokem IV změnil výrok IV rozsudku soudu prvního stupně ohledně výše náhrady za vypořádání podílu žalovaného. V neposlední řadě pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (výrok V) a státu (výroky VI – VII). 5. Odvolací soud dospěl k závěru, že reálné rozdělení pozemku parc. č. XY nepřichází v úvahu, neboť žalovaný v řízení neprokázal, že by z takto nově vzniklého pozemku parc. č. XY měl zajištěn přístup k veřejné komunikaci. Při stanovení přiměřené náhrady pak odvolací soud taktéž vycházel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře STATIKUM s.r.o. ze dne 5. 5. 2023, č. 7051/2022. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce hodnocení kritérií pro reálné rozdělení pozemku. Odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021, a uvádí, že „zákon ukládá soudu povinnost primárně vypořádat podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením věci“ a že je nutné přihlížet zejména k „soukromým zájmům účastníků“. Za nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. považuje závěr odvolacího soudu o tom, že nelze reálně rozdělit pozemek parc. č. XY, a to z důvodu, že žalovaný nemá (údajně) přístup z nově vzniklého pozemku parc. č. XY na veřejnou komunikaci, když z výše uvedené rozhodovací praxe vyplývá, že nedostatek přístupu není při zamýšleném způsobu užívání rozhodující a není vždy překážkou reálného rozdělení pozemku. Proto závěr odvolacího soudu o nemožnosti reálného rozdělení pozemku parc. č. XY považuje za nesprávný a dodává, že historicky má přístup na veřejnou komunikaci zajištěn z pozemku parc. č. XY přes pozemek třetí osoby. Současně nesouhlasí s posouzením obvyklé ceny pozemků ke dni zániku spoluvlastnického práva, když odvolací soud při stanovování náhrady za vypořádání vycházel ze znaleckého posudku STATIKUM s.r.o. ze dne 5. 5. 2023, č. 7051/2022. Soud tak tím, že neaktualizoval znalecký posudek, nevycházel z ceny obvyklé ke dni svého rozhodnutí. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1376/2021, a uvádí, že stanovená finanční náhrada tak byla nepřiměřená, když v mezidobí došlo k výraznému nárůstu cen nemovitostí. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Žalobkyně dovolání považuje za nedůvodné a uvádí, že dovolatel pouze nepřípustně polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu ohledně nedostatku přístupu z pozemku parc. č. XY na veřejnou komunikaci. Judikaturu, na kterou žalovaný odkazuje, považuje za nepřiléhavou. Současně cenu zjištěnou dle znaleckého posudku považuje za aktuální a zcela respektující závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1376/2021 s tím, že žalovaný po celou dobu řízení aktualizaci znaleckého posudku nenavrhoval a zvýšením cen argumentuje až v dovolacím řízení. Navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl. III. Přípustnost dovolání 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném práv