22 Cdo 708/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 708/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2023 Spisová značka:22 Cdo 708/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.708.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vydržení Dotčené předpisy:§ 1028 předpisu č. 89/2012 Sb. § 34 předpisu č. 40/1694 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 708/2023-239 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) H. K. a b) P. K., obou zastoupených Mgr. Martinou Knickou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, proti žalovaným 1) M. S. a 2) P. S., oběma zastoupeným JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou se sídlem v Žitenicích, Litoměřická 24, o určení průběhu hranice mezi pozemky a o určení vlastnictví rozhrady, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 14 C 59/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2022, č. j. 10 Co 185/2021-217, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2022, č. j. 10 Co 185/2021-217, se ve výroku II a v části výroku I, kterou byl potvrzen výrok II, III a IV rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 3. 2021, č. j. 14 C 59/2019-181, jakož i rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 3. 2021, č. j. 14 C 59/2019-181, ve výrocích II, III a IV, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení. II. Dovolání proti části výroku I rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2022, č. j. 10 Co 185/2021-217, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 3. 2021, č. j. 14 C 59/2019-181, se odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobci se domáhali, aby soud určil průběh hranice mezi pozemky účastníků podle vytyčovacího náčrtu konkretizovaného níže, a aby určil, že zeď mezi těmito pozemky je součástí jejich společného jmění. Tvrdili, že mezi účastníky je hranice sporná, stejně jako vlastnictví zdi, která pozemky odděluje. Průběh hranice mezi pozemky, který je mezi účastníky sporný, dovozovali z vytyčovacího náčrtu. Zeď vystavěl jejich právní předchůdce F. K., který pozemky nyní ve vlastnictví žalobců koupil a ohradil již v roce 1926; zeď leží na pozemku žalobců, a o tuto skutečnost opírali své vlastnictví. Pro případ, že by soud těmto tvrzením nepřisvědčil, tvrdili vydržení vlastnického práva ke zdi podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, („obč. zák.“) ve spojení s § 872 obč. zák. K vydržení další tvrzení nenabídli, k důkazu však předložili písemný souhlas jak právních předchůdců žalovaných, kteří jim povolili vstup na svůj pozemek „za účelem opravy jejich hradební zdi“, a také dopis žalovaných, ve kterém se uvádí, že „pokud si chtějí K. opravit hradební zeď, nechť tak učiní.“ 2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Popřeli, že by spornou zeď postavil předchůdce žalobců, jde o zbytek budovy, která tam dříve stála. Vlastnictví nemohli žalobci vydržet, neboť zeď je již několik let předmětem sporů. Hranici nelze určit proto, že není neznatelná ani pochybná; žaloba by „musela být formulována jiným způsobem“. Později doplnili, že v roce 2008 zeď ze své strany opravili („nahodili“). Žalovaní (nemá být žalobci?) se minimálně 70 let k vlastnictví zdi nehlásili, ta byla vždy považována za majetek žalovaných. „Z opatrnosti“ též uplatnili nabytí vlastnictví vydržením (č. l. 167). 3. Při přípravném jednání konaném 8. 1. 2020 (č. l. 135) soud nařídil místní šetření na pozemcích účastníků, jež proběhlo dne 29. 5. 2020 (viz protokol na čl. 147 spisu). Při tomto šetření byla pořízena fotodokumentace s videem (uložena na CD v přílohové obálce na čl. 150 spisu). Místního šetření se rovněž účastnil úředně oprávněný zeměměřický inženýr Ing. Roman Smoleňák, kterého soud přibral usnesením ze dne 15. 5. 2020, č. j. 14 C 59/2019-145. Ing. Smoleňákovi soud v usnesení uložil podat odborné vyjádření spočívající v tom, aby na místě samém určil v terénu hranici mezi sousedními pozemky účastníků. Z tohoto zaměření soud zjistil průběh hranice mezi pozemky a uzavřel, že „zeď stojí na obou sousedních pozemcích. Svou převážnou částí sice stojí na pozemku žalobců parc. č. XY, nicméně její menší část a zhruba polovina jejích tří opěrných pilířů, jež jsou její integrální součástí, zasahuje do pozemku žalovaných parc. č. XY. Opěrné pilíře jsou navíc zjevně vystavěny směrem z pozemku žalovaných parc. č. XY, což by mohlo dle § 857 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, („o. z. o.“) dokonce svědčit ve prospěch vlastnictví žalovaných. Lze tedy uzavřít, že předmětná zeď je ve smyslu § 854 o. z. o. minimálně společnou součástí sousedních pozemků. Tento závěr lze pak vztáhnout i na její „neviditelnou“ část (tj. část mezi budovami, pozn. dovolacího soudu), jež se nachází mezi pozemky parc. č. St. 255 a St. 256“ (viz bod 23 rozsudku). 4. K uvedenému vytýčení se žalobci vyjádřili tak, že z něj vyplývá, že „hranice probíhají po hraně hraniční zdi na straně žalovaných a hraniční zeď je z větší části na pozemku žalobců“. To podporuje jejich tvrzení, že zeď je součástí jejich společného jmění manželů (dále též jen „SJM“). Zopakovali též, že nabyli vlastnictví vydržením, tedy bez ohledu na vytýčení hranice mezi pozemky. 5. Při závěrečném jednání dne 24. 3. 2021 (č. l. 177) soud účastníky poučil, že podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ve věci sp. zn. 22 Cdo 2028/2008, publikovaný pod č. 6/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), je třeba sporný pozemek nebo jeho část vymezit geometrickým plánem, a teprve vlastnictví takto identifikovaného pozemku může být předmětem určovací žaloby. Poté zástupce žalobců po poradě s nimi bez bližšího zdůvodnění prohlásil, že „předmětný petit I žaloby měnit nebudou a jsou srozuměni s právním názorem soudu“. V závěrečném návrhu pak uvedl, že vlastnictví zdi opírá o § 854 a 857 o. z. o., i když zeď stojí malou částí na pozemku žalovaných. 6. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, č. j. 14 C 59/2019-181, zamítl žalobu „na určení, že hranice mezi stavebními parcelami č. St. XY a č. St. XY a parcelami č. XY a č. XY, to vše v k. ú. XY, probíhá tak, jak je vyznačeno čarou mezi body 31, 30, 29, 27 ve vytyčovacím náčrtu 103-24/2005, který je přílohou tohoto rozhodnutí, kdy hranice je tvořena lícem objektů domů č. p. XY (stojícím na pozemku parc. č. St. XY) a č. p. XY (stojícím na pozemku parc. č. St. XY) s viditelnou spárou mezi nimi a dále rovnou linií mezi navazujícími konstrukcemi a dělícími stěnami, které jsou v prodloužení linie nosných obvodových stěn v úrovni 1. NP, a hranice dále pokračuje na vnější linii hraniční zdi navazující bezprostředně na obvodovou zeď domu č.p. XY (stojícím na pozemku parc. č. St. XY) a stojící na pozemku parc. č. St. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, v poslední části pak na vnější linii podezdívky s pilíři, rovněž ležící na pozemku parc. č. p. XY v k. ú. XY“ (výrok I), a „na určení, že zeď postavená mezi stavebními parcelami č. St. XY a č. St. XY a parcelami č. XY a č. XY, to vše v k. ú. XY, je součástí společného jmění žalobců“ (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). 7. Žalobu o určení průběh hranice mezi pozemky soud zamítl proto, že žalobci přes poučení nezměnili žalobní návrh; podle konstantní judikatury se (nejde-li o žalobu podle § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – „o. z.“ – a o takovou žalobu nešlo) nelze domáhat určení průběhu hranice mezi parcelami či pozemky, ale je třeba sporný pozemek nebo jeho část vymezit geometrickým plánem a teprve vlastnictví takto identifikovaného pozemku může být předmětem určovací žaloby. Z tohoto důvodu se soud vůbec nemusel zabývat příslušnými skutkovými tvrzeními účastníků a ani k tomuto žalobnímu nároku neprováděl žádné dokazování. 8. Okresní soud považoval za prokázané, že předmětná zeď ohraničující pozemky žalobců od pozemků žalovaných zde stála přinejmenším již v roce 1942, tedy za účinnosti obecného zákoníku občanského. „Jejím vlastníkem by měl být proto nejprve ten ze sousedů, na jehož pozemku byla zřízena, a to podle zásady superficies solo cedit. Byla-li však zřízena na obou sousedních pozemcích, a to buď tak, že hranice mezi sousedními pozemky probíhá zdí, anebo tak, že zeď střídavě zasahuje do obou sousedních pozemků, pak je zeď společnou součástí obou pozemků a pro její správu se použijí pravidla o spoluvlastnictví (v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1064/2020)“. Zeď stojí na obou sous