22 Cdo 766/2011 – Nejvyšší soud

22 Cdo 766/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobců a) V. S., bytem v T. 236, a b) K. S., bytem v T. 236, zastoupených JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 44, proti žalované Hořanská a. s., se sídlem v Hořanech 23, identifikační číslo osoby 25619667, zastoupené JUDr. Ladislavem Tichým, advokátem se sídlem v Poděbradech, Studentská 331/II, o zdržení se užívání komunikace, odstranění neoprávněné stavby a vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 291/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2010, č. j. 24 Co 262/2010-293, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2010, č. j. 24 Co 262/2010-293, se v části, ve které byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. ledna 2010, č. j. 6 C 291/2006-246, pokud jím byla zamítnuta žaloba, že žalovaná je povinna zdržet se užívání účelové komunikace zřízené na parc. č. 454/8, zapsané na listu vlastnictví č. 474 pro katastrální území T. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín, a dále se zdržet užívání účelové komunikace na parc. č. 454/9, zapsané na listu vlastnictví č. 277 pro katastrální území T. u téhož katastrálního úřadu, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, jakož i ve výrocích o náhradě nákladů řízení a odvolacího řízení, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Nymburce („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. ledna 2010, č. j. 6 C 291/2006-246, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, že a) žalovaná je povinna zdržet se užívání účelové komunikace zřízené na parc. č. 454/8, zapsané na listu vlastnictví č. 474 pro katastrální území T. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín, a dále se zdržet užívání účelové komunikace na parc. č. 454/9, zapsané na listu vlastnictví č. 277 pro katastrální území T. u téhož katastrálního úřadu, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, b) žalovaná je povinna odstranit účelovou komunikaci z uvedených parcel č. 454/8 a č. 454/9, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku, a c) že žalovaná je povinna vyklidit a vyklizené předat žalobcům parcely č. 454/8 a č. 454/9 v katastrálním území T., na kterých byla zřízena účelová komunikace, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku. Výroky pod body II. a III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a) je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 454/8 v katastrálním území T. a spolu se žalobkyní b) mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. 454/9 v témže katastrálním území. Uvedené pozemky byly dříve součástí původní PK č. 163/22, jejímž vlastníkem (správně spoluvlastníkem) byl B. H. Uvedený pozemek zdědila jejich dcera A. M., která pozemky parc. č. 454/8 a č. 454/9, oddělené od PK č 163/22, kupní smlouvou z 2. 5. 2001 převedla na žalobce a). Na základě smlouvy o rozšíření společného jmění manželů (SJM) ze 16. 2. 2006 připadl pozemek parc. č. 454/9 do SJM žalobců. Soud dále zjistil, že původní spoluvlastník pozemku B. H. byl od roku 1955 nejméně do roku 1971 členem bývalého jednotného zemědělského družstva v T. („JZD“). Soud dospěl k závěru, že předmětný pozemek PK č. 163/22 byl sdružen k hospodaření v JZD. Na parcele č. 454/8 a částečně i na parcele č. 454/9 JZD vystavělo v roce 1971 předmětnou komunikaci jako přístupovou cestu do své drůbežárny. Důvodem bylo odlehčení přetížené komunikace procházející zastavěnou částí obce. Takto je komunikace užívána dosud. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že komunikace je samostatnou věcí. V územním plánu obce je zařazena jako hlavní místní komunikace. Soud posoudil komunikaci jako samostatnou věc ve smyslu právním. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pozemky sdružené k družstevnímu užívání jejich tehdejším vlastníkem (spoluvlastníkem) B. H., který byl členem zemědělského družstva, bylo družstvo podle § 24 odst. 3 zákona č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, oprávněno k jejich užívání ve stejném rozsahu, v jakém by náleželo vlastníkovi, s výjimkou zatížení nebo zcizení. Družstvu tedy náleželo i právo stavby na předmětných pozemcích. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že stavba komunikace je podle tehdy platných zákonných předpisů stavbou oprávněnou, že nejsou splněny podmínky pro její odstranění podle § 135c občanského zákoníku (obč. zák.) ani pro její vyklizení, protože se na tuto stavbu nevztahuje režim § 126 obč. zák. a žalované nelze rovněž uložit povinnost zdržet se užívání předmětné stavby. Za nerozhodné pro posouzení věci považoval skutečnost, zda stavebník měl stavební povolení či nikoliv a zda ke stavbě měl souhlas vlastníků pozemků. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 19. srpna 2010, č. j. 24 Co 262/2010-293, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku pod bodem II. co do výše náhrady nákladů řízení; ve zbývající části jej potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ohledně vlastnických vztahů k původnímu pozemku PK č. 163/22 a z něj vzniklých pozemků parc. č. 454/8 a 454/9 v katastrálním území T. vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Odvolací soud nejprve zkoumal, zda se na pozemcích parc. č. 454/8 a 454/9 nachází účelová komunikace. Poukázal na to, že obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění, které není upraveno předpisy občanskoprávními, ale zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podle kterého se v řízení o věcech upravených tímto zákonem postupuje podle obecných předpisů o správním řízení (§ 44 odst. 1). V občanskoprávním řízení o negatorní žalobě podle § 126 odst. 1 obč. zák. lze posoudit otázku, zda jde o účelovou komunikaci, jako otázku předběžnou podle § 135 odst. 2 občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že zákon o pozemních komunikacích nemá žádné ustanovení, z něhož by bylo možné dovodit, že právní poměry komunikací zřízených za účinnosti dřívějších právních předpisů je možné posoudit podle těchto předpisů, je třeba vycházet z nyní účinné úpravy, a otázku, zda uvedená komunikace má charakter účelové komunikace posuzovat podle § 7 tohoto zákona. Pozemek, který splňuje zákonná kritéria stanovená v § 7, se stává účelovou komunikací ze zákona. Zřídí-li účelovou komunikaci vlastník pozemku sám nebo někdo jiný s jeho souhlasem (i konkludentním), stává se tato komunikace veřejně přístupnou a dochází k omezení soukromých práv vlastníka veřejnoprávním institutem obecného užívání komunikace. Toto omezení je podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Pokud je proto zřízena účelová komunikace bez souhlasu vlastníka pozemku, může se ten bránit negatorní žalobou podle § 126 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud na základě důkazů provedených v řízení dospěl k závěru, že předmětná komunikace splňuje znaky uvedené v § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, neboť byla vybudována, sloužila a slouží jako spojení objektů zemědělské stavby drůbežárny s ostatními pozemními komunikacemi v obci, jde proto o účelovou komunikaci, přitom nemusí jít o stavbu, která by vyžadovala stavební povolení. Dále odvolací soud zkoumal, zda JZD splnilo podmínky pro zřízení účelové komunikace. Vyšel ze zjištění, že účelová komunikace byla vybudována v roce 1971 a že B. H. byl v době od roku 1955 nejméně do roku 1972 členem uvedeného družstva. Při posuzování oprávnění družstva ke stavbě předmětné komunikace na pozemku vlastnicky patřícímu členu družstva soud vyšel ze zákonné úpravy § 23 odst. 1 zákona č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, podle kterého byli družstevníci povinni sdružit pozemky do společného družstevního hospodaření, a z § 24 zákona č. 49/1959 Sb., podle kterého zůstalo členu družstva vlastnictví k pozemkům zachováno, družstvu pak náleželo právo družstevního užívání, které je opravňovalo k užívání ve stejném rozsahu, v jakém by náleželo vlastníku; nemohlo je však zatížit a zcizit. Družstvu mimo jiné náleželo i právo provádět na pozemku stavby. Až do účinnosti zákona č. 162/1990 Sb. bylo právo zemědělského užívání nadřazeno právům vlastníků. Odvolací soud vzal za prokázané, že na předmětných pozemcích zřídil právní předchůdce žalovaného v souladu s tehdy platnou zákonnou úpravou účelovou komunikaci, k čemuž nepotřeboval souhlas vlastníka pozemku. Tato účelová komunikace je žalovaným stále užívána, na čemž nic nemění skutečnost, že mu v tom žalobci brání. Za důvodnou nepovažoval námitku žalobců, že předmětné pozemky původní vlastník nesdružil k družstevnímu užívání, protože je nabyl později, v roce 1962. Svůj názor zdůvodnil tak, že podle čl. 34 odst. 1 Vzorových stanov JZD (vyhláška č. 169/1964 Sb.) družstevníci by