22 Cdo 880/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 880/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2019 Spisová značka:22 Cdo 880/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.880.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1032 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 880/2018-382 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) J. D., narozeného XY, a b) I. D., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Filipem Toulem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 16/13, proti žalovaným 1) B. B., narozenému XY, a 2) H. B., narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Zlatuší Čaňovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Za Hřištěm 1141/2, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 C 242/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2017, č. j. 19 Co 632/2017-350, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2017, č. j. 19 Co 632/2017-350, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 2. 2017, č. j. 28 C 242/2015-265, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali povolení služebnosti nezbytné cesty k části pozemku par. č. XY, určené geometrickým plánem Ing. Anny Richterové ze dne 3. 3. 2015, č. 5073-16/2015, v katastrálním území XY, ve prospěch každého vlastníka pozemků par. č. XY v témže katastrálním území, a to za úplatu ve výši 79 750 Kč (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č. j. 19 Co 632/2017-350, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobci se domáhali povolení nezbytné cesty s tím, že na pozemku, pro který má být cesta povolena, hodlají zřídit halu obsluhovanou kamióny, a to v souladu s územním plánem. Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, který pro zamítnutí uvedl více důvodů, ty však nejsou předmětem dovolacího přezkumu – žalobu zamítl jen proto, že pozemky ve vlastnictví žalobců, ke kterým má být nezbytná cesta povolena, jsou (v době vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu) ornou půdou a že žalobci ani netvrdí, že by bylo rozhodnuto o odnětí pozemků ze zemědělského půdního fondu; k zajištění řádného užívání zemědělské půdy pak postačí oprávnění dané vlastníkovi pozemku v § 1021 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o. z.“), aniž by bylo třeba zřizovat právo nezbytné cesty. Odvolací soud odkázal na právní názor vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3398/2016. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádějí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s právními názory vyslovenými v rozhodnutích Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 22 Cdo 3398/2016, 22 Cdo 2909/2016 a 22 Cdo 4985/2015. Dále tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; dovolací soud sice již řešil otázku, jak je třeba posuzovat „řádné užívání“ stavby, ke které je třeba zřídit nezbytnou cestu, neřešil ji však ve vztahu k pozemku, který má být teprve zastavěn. Dovolatelé plánují postavit halu na pozemcích, které jsou nyní evidovány jako orná půda a nebyly odňaty ze zemědělského půdního fondu (§ 3 a násl. zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu). Mají za to, že samotná existence územního plánu, předpokládajícího zastavění pozemků, umožňuje zřídit k pozemku právo nezbytné cesty tak, aby mohl být realizován účel, předpokládaný územním plánem. Upozorňují, že v řízení bylo prokázáno, že pozemky žalobců nejsou vůbec spojeny s veřejnou cestou. Jestliže odvolací soud vyšel jen z toho, že pozemek žalovaných je v katastru nemovitosti evidován jako „orná půda“, a ignoroval fakt, že v územním plánu je určen k zastavění, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Dovolání je přípustné proto, že rozhodnutí odvolacího soudu není v souladu s právním názorem (resp. tento právní názor nesprávně vykládá) vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016, řešící otázku povolení nezbytné cesty za účelem zřízení stavby. Dalším důvodem, zakládajícím přípustnost dovolání je, že právní otázka, zda lze povolit nezbytnou cestu, a to v rozsahu vyžadovaném zřízením a pozdějším užíváním stavby na nezastavěném pozemku, je-li dosud nezastavěný pozemek určen územním plánem k zastavění, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou (§ 1021 o. z.). Nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné. Žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací (§ 1022 odst. 1 a 2 o. z.). Povolení nezbytné cesty představuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi vlastníkem pozemku, ke kterému není zajištěn přístup, a vlastníkem přilehlého pozemku ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Z toho plyne, že soud nemůže bez dalšího zamítnout žalobu vlastníka stavby o takové vypořádání jen proto, že navrhovaný rozsah cesty se mu jeví nepřiměřeným. Musí posoudit možnost takového rozsahu, který by zatěžoval vlastníka přilehlého pozemku co nejméně a zároveň zajišťoval vlastníku stavby přístup ke stavbě v nezbytném rozsahu (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1075/2006). Žalobě o povolení nezbytné cesty (§ 1029 o. z.) nelze vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro účely zhotovení stavby (§ 1022 o. z.) nebo pro údržbu či obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod § 1021 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 72/2018 – Rc 72/2018). V Rc 72/2018 se dále uvádí: „Hmotné právo v rámci řízení o povolení nezbytné cesty upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená…; dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené. Úvaha soudu, jež musí odpovídat požadavku zjevné přiměřenosti, například i při posouzení podmínky dostatečného spojení nemovité věci žadatele s veřejnou cestou či toho, zda se nežádá o nezbytnou cestu toliko za účelem pohodlnějšího spojení, vždy vychází z konkrétních okolností té které věci, jež zpravidla bývají individuálně dané. Proto je třeba závěr o obecném přesahu judikatury do poměrů jiné než dovolacím soudem řešené věci velmi pečlivě zvažovat“. K nesouladu rozhodnutí odvolacího soudu s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016: Odvolací soud sice na uvedené rozhodnutí a právní názor v něm vyslovený odkázal a vyšel z něj, toto rozhodnutí však řešilo jinou skutkovou situaci; ostatně v právní větě se uvádí, že „žalobě o povolení nezbytné cesty (§ 1029 o. z.) nelze vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro účely zhotovení stavby (§ 1022 o. z.) nebo pro údržbu či obh