22 Cdo 888/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 888/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2026 Spisová značka:22 Cdo 888/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.888.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1033 odst. 2 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1029 odst. 1 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 3028 odst. 2 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 888/2025-946 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce P. H., zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, proti žalovaným: 1) E. P., 2) K. C. s.r.o., IČO XY, se sídlem v XY, 3) J. G., 4) J. G., 5) V. K., 6) L. K., 7) O. K., 8) R. D., 9) J. L., 10) V. L., 11) M. O., 12) G. P., 13) V. G., 14) E. P., 15) H. P., 16) K. Š., 17) M. T., 18) M. T., žalovaní 1), 2), 4), 6), 7), 9), 10), 12), 13), 17) a 18) zastoupení JUDr. Petrem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Brně, Kalvodova 88/1, 19) V. V. a 20) K. Z. a 21) DENVELA a.s., v likvidaci, IČO 27593380, se sídlem v Praze 3, náměstí Winstona Churchilla 1800/2, žalovaní 11), 16) a 20) zastoupení Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29, o zřízení služebnosti nezbytné cesty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 202/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2024, č. j. 19 Co 15/2022-892, takto: I. Ve vztahu k žalované 21) se dovolací řízení zastavuje. II. Dovolání se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných 1), 2), 4), 6), 7), 9), 10), 12), 13), 17) a 18) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 759 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Pospíšila IV. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných 11), 16) a 20) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 270 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Dalibora Šlaufa. V. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 3), 5), 8), 14) a 15) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce, který v roce 2013 nabyl v dražbě pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, jehož součástí je budova č. p. XY, se domáhal povolení nezbytné cesty k pozemku parc. č. XY přes pozemky žalovaných parc. č. XY a XY ve stejném katastrálním území s tím, že součástí pozemku parc. č. XY je budova č. p. XY, kterou vede průjezd, kterým by nezbytná cesta měla vést. Uvedl, že pozemky, přes které má vést nezbytná cesta, tvořily s jeho pozemkem původně jediný pozemek a příjezd k budově, která je nyní v jeho vlastnictví, byl zajištěn přes průjezd budovou č. p. XY. Postupně došlo k rozdělení na pozemek, ke kterému žalobce žádá povolení nezbytné cesty, a pozemky, přes které má nezbytná cesta vést. 2. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2021, č. j. 25 C 202/2020-454, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal povolení nezbytné cesty (chůze a jízdy) ve prospěch pozemku parc. č. XY přes pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I) a přes pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III-X). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že z prohlášení vlastníka budovy č. p. XY, nacházející se na pozemku parc. č. XY, ze dne 23. 8. 2008 plyne, že tímto prohlášením byla budova rozdělena na 15 bytových jednotek. V prohlášení je rovněž uvedeno, že všechny jednotky jsou povinny zajistit právo průchodu a průjezdu vlastníkům pozemku parc. č. XY a budovy nacházející se na tomto pozemku průjezdem budovou s bytovými a nebytovými jednotkami č. p. XY na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. K tomu však pro pasivitu žalovaných nedošlo. Soud prvního stupně zamítl žalobu zejména proto, že podle něj nelze povolit tuto cestu přes průjezd budovou. 4. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 19 Co 15/2022-651, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil, a rozhodl o nákladech řízení. 5. Odvolací soud konstatoval, že zřízení nezbytné cesty brání dvě skutečnosti. Jednak nezbytnou cestu nelze povolit přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup [§ 1032 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)], a o takový případ jde i v této věci, neboť průjezd domem č. p. XY byl pro cizí osoby uzavřen. Důvodem pro zamítnutí žaloby bylo i to, že podle § 1033 odst. 1 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich; přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2. o. z. Za nejvhodnější přístup k nemovitostem žalobce považoval shodně se soudem prvního přístup z ulice XY přes pozemek třetích osob, který žalobce také fakticky užívá. 6. Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1427/2023, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil s tím, že: a) závěry o nemožnosti povolit nezbytnou cestu přes uzavřený prostor ve smyslu § 1032 odst. 2 o. z. jsou správné; bude-li však postaveno najisto, že jde o případ uvedený v § 1033 odst. 2 o. z., nebude tato skutečnost bránit povolení nezbytné cesty dle tohoto ustanovení (to ovšem platí pro případ, že by v důsledku dělení bylo právo průjezdu ztraceno); b) nepřisvědčil námitce, že by se odvolací soud nezabýval individuálními okolnostmi věci a nedbal na zachování principu výkonu práv a povinností v souladu s dobrými mravy, přičemž poznamenal, že je třeba se vyrovnat s prohlášením vlastníka ze dne 28. 3. 2008; c) neshledal posouzení „nezbytné“ cesty (varianta XY) v rozporu s § 1033 odst. 1 o. z.; d) uložil odvolacímu soudu, aby se zabýval tvrzeními vážícími se k aplikaci § 1033 odst. 2 o. z. 7. Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, č. j. 19 Co 15/2022-892, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen v nákladových výrocích IX a X (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu), ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV-XI rozsudku odvolacího soudu). 8. Odvolací soud konstatoval, že jak k rozdělení pozemku parc. č. XY na pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, tak k oddělení pozemku parc. č. XY a parc. č. XY z pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, došlo před 1. 1. 2014, tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“). 9. Aplikaci § 1033 odst. 2 o. z. v této věci brání podle odvolacího soudu dvě skutečnosti. 10. Pasivní věcná legitimace (ke zřízení nezbytné cesty) osob podílejících se na rozdělení pozemku podle uvedeného ustanovení byla do českého právního řádu zavedena nově až zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pročež navázat její aplikaci na skutečnosti, k nimž došlo ještě před nabytím účinnosti tohoto zákona, není v demokratickém právním státě, vázaném zásadou právní jistoty a zákazu zásahu do již nabytých práv (tvořícími pak v souhrnu princip zákazu retroaktivity práva) možné. Zvažují-li tak soudy zřízení služebnosti nezbytné cesty na základě § 1033 odst. 2 o. z., je právní skutečností rozhodující o její aplikaci právě okamžik dělby pozemku. Vzhledem k tomu, že k dělení pozemku došlo před 1. 1. 2014, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalovaným „tuto novou zvláštní věcnou legitimaci k případnému zřízení pozemkové služebnosti dle § 1033 odst. 2 o. z.“ nemohl „nový“ občanský zákoník podle názoru odvolacího soudu založit. 11. Druhým důvodem pro nemožnost aplikace § 1033 odst. 2 o. z. v této věci je, že žádná z osob podílejících se na dělení pozemků izolujících pozemek parc. č. XY již v současnosti není vlastníkem oddělených pozemků. Aplikace tohoto ustanovení dopadá na případy, kdy k izolaci pozemku od přístupu k veřejné cestě došlo rozdělením pozemku původního, typicky při zrušení spoluvlastnictví. Z jazykového vyjádření, kdy zákonodárce užil výraz „osoba, která se na dělení podílela“, a nikoli kupř. „vlastník odděleného pozemku“, pak lze dovodit vůli zákonodárce k omezení účinků citovaného ustanovení právě jen na subjekty účastnící se přímo předmětného dělení pozemku, a nikoli na jejich právní nástupce (další nabyvatele). 12. V návaznosti na zrušující rozsudek dovolacího soudu se odvolací soud dále také blíže zabýval důsledky prohlášení tehdejšího vlastníka budovy č. p. XY, ve kterém se uvádí, že všechny jednotky jsou povinny zajistit právo