23 Cdo 1089/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1089/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 6. 2012 Spisová značka:23 Cdo 1089/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1089.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkludentní právní úkon Dotčené předpisy:§ 275 odst. 4 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1089/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce JUDr. P. P., zastoupeného JUDr. Davidem Uhlířem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 5, proti žalované Nemocnici Na Bulovce (dříve Fakultní nemocnice Na Bulovce), se sídlem Praha 8, Budínova 2, PSČ 18081, identifikační číslo osoby 00064211, zastoupené JUDr. Františkem Veselým, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 66, o zaplacení 5 563 677 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 31 C 94/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2011, č. j. 69 Co 348/2011-270, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 89 508 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Davida Uhlíře, advokáta se sídlem Praha 1, Opletalova 5. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. října 2011, č. j. 69 Co 348/2011-270, výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. února 2011, č. j. 31 C 94/2006-238, v zamítavém výroku I. ohledně částky 372 545 Kč; ohledně částky 5 563 677 Kč změnil zamítavý výrok soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 5 563 677 Kč; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. Obvodní soud pro Prahu 8, poté, co jeho předešlý rozsudek ze dne 28. května 2008, č. j. 31 C 94/2006-187, v části týkající se zamítnutí nároku ve výši 5 936 122 Kč, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 14. září 2010, č.j. 32 Cdo 3081/2009-219, dospěl k závěru, že nárok žalobce v uvedeném rozsahu není důvodný. Při právním posouzení vyšel ze smlouvy uzavřené dne 1.1.1994 mezi M. M. (jako zhotovitelkou) a žalovanou (jako objednatelnou) o provádění úklidových prací a zejména z jejího dodatku č. 4 ze dne 27.1.1999, podle něhož měla zhotovitelka právo vždy k 1. lednu toho kterého roku maximálně zvýšit ceny za provedené práce o úředně vyhlášenou inflaci. Dále vyšel ze zjištění, že dne 15.1.1999 byla uzavřena smlouva o prodeji podniku mezi M. M. a žalobcem. Z ujednání v dodatku č. 4 smlouvy ze dne 1.1.1994 soud prvního stupně dovodil, že rozhodnutí navýšit cenu mohl žalobce učinit vždy jen k 1. lednu tohoto kterého roku nejpozději s první fakturou v tomto novém roce, a pokud tak neučinil, platila cena sjednaná ve smlouvě. Tuto cenu žalovaná akceptovala úhradou žalobcem vystavené faktury. Podle názoru soudu prvního stupně nemohl žalobce rozhodnout o zvýšení ceny dodatečně. Uvedený právní závěr učinil soud pro roky 2002 a 2003, neboť za roky 2004-2006 nebyly práce vykonávány podle jeho názoru na základě smlouvy ze dne 1.1.1994 a jejích dodatků, ale podle nových smluv o dílo, uzavřených na základě objednávek žalované ze dne 17.12.2003 a 22.8.2005, a to za schválené stávající ceny platné v den dodávky, popřípadě v cenách účtovaných žalobcem a zaplacených žalovanou. Z uvedených důvodů soud zamítl požadavek na doplatek ceny díla. Pokud Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že se nedomnívá, že by vznesení požadavku na navýšení ceny díla téměř po 3-4 letech od provedení prací bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, soud prvního stupně má za to, že se Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozhodnutí nezabýval podstatou věci, a to výkladem smluvního ujednání o navýšení ceny díla, což bylo podle soudu prvního stupně pro jeho právní posouzení věci rozhodující, a proto po výkladu obsahu dodatku č. 4 předmětné smlouvy dospěl k výše uvedenému závěru. Městský soud v Praze vyšel z právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v rozsudku ze dne 14. září 2010, č.j. 32 Cdo 3081/2009-219, kterým byl zrušen jeho předešlý rozsudek ze dne 18. února 2009, č. j. 11 Co 477/2008-207, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. května 2008, č. j. 31 C 94/2006-187, v části týkající se zamítnutí nároku ve výši 5 936 122 Kč. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že volbou práva nenavýšit cenu díla při fakturaci se zhotovitel nezbavil možnosti požadovat navýšení ceny díla dle inflační doložky. Pouhá skutečnost, že věřitel své právo na plnění uplatňuje s odstupem několika let, nemůže být sama o sobě důvodem pro konstatování rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a tím i pro odepření právní ochrany výkonu tohoto práva. Odvolací soud konstatoval, že nesdílí úvahové východisko soudu prvního stupně založené na tom, že Nejvyšší soud se nezabýval podstatou věci. Konstatoval, že Nejvyšší soud zaujal závazný právní závěr v tom směru, že nevyužití práva zvýšit cenu, a to již při fakturaci, neznemožňuje v budoucnu požadovat navýšení ceny podle inflační doložky (v dané věci – ve smyslu dodatku č. 4 posuzované smlouvy). Soud prvního stupně tedy učinil právní závěr, který je neslučitelný se závazným právním názorem Nejvyššího soudu. Odvolací soud, jsa vázán výše uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu, a vycházeje z výpočtu žalobcem požadovaných finančních částek na úhradu inflačního navýšení cen díla, které žalovaná nerozporovala, shledal požadavek žalobce na zaplacení 1 132 848 Kč za rok 2002 a 1 144 867 Kč za rok 2003 důvodným, neboť byl v souladu s dodatkem č. 4 předmětné smlouvy. Žalobce vedle inflačního navýšení požadoval též 19% ekvivalent DPH těchto částek. Odvolací soud ale zjistil, že žalobce byl registrován jako plátce DPH v období od 1.1.1993 do 30.11.2010 a jako takový byl povinen k uplatňování této daně na výstupu. Pokud žalobce uplatnil v letech 2002-2003 19% DPH, jednalo se o požadavek, který neodpovídal zákonným ustanovením tehdy účinného zákona o dani z přidané hodnoty (zákon č. 588/1992 Sb.) s přihlédnutím k § 111 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neboť oprávněným byl jen požadavek na úhradu snížené sazby DPH ve výši 5%, což u finančního navýšení za rok 2002 činí 56 642,40 Kč a za rok 2003 částku 57 243,40 Kč. Odvolací soud se dále neztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že by na základě objednávek žalobce ze dne 17.12.2003 a 22.8.2005 došlo k uzavření nových smluv, na jejichž základě žalobce úklidové práce pro žalovanou prováděl. Vyšel z toho, že objednávka ze dne 17.12.2003 byla učiněna ještě za účinnosti smlouvy ze dne 1.1.1994, a přitom smlouva, která podléhala režimu obchodního zákoníku (§ 261 odst. 2 obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“). neobsahovala ujednání, které by pro její změny předepisovalo písemnou formu ve smyslu § 272 odst. 2 obch. zák., proto ji bylo možno měnit i ústní formou. Obě objednávky učinila žalovaná, a proto bylo třeba případnou pochybnost o vztahu uvedených objednávek ke smlouvě ze dne 1.1.1994 přičítat ve smyslu § 266 odst. 4 obch. zák. k tíži žalované. Odvolací soud poukázal na text obou objednávek, z nichž dovodil závěr, že žalovaná hodlala těmito objednávkami prodloužit účinnost předmětné smlouvy (uzavřené na dobu určitou do 31.12.2003) do ukončení výběrového řízení na úklid, a to s pouhou změnou splatnosti faktur. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětné objednávky představovaly kumulativní novaci k předmětné smlouvě ve smyslu § 516 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) s přihlédnutím k § 1 odst. 2, věty druhé obch. zák., a to pokud jde o prodloužení účinnosti smlouvy (do 30.4.2006) a o posunutí termínu splatnosti faktur. Dovodil dále, že žalovaná kontinuálním výkonem úklidových prací i po 31.12.2003 uvedené objednávky, jako návrh na změnu předmětné smlouvy, konkludentně ve smyslu § 275 odst. 4 obch. zák. akceptovala. Uzavřel proto, že i po 31.12.2003 zůstalo zachováno právo žalobce požadovat inflační navýšení ceny díla, proto žalobci náleží navýšení ceny díla za rok 2004 ve výši 1 171 491 Kč, za rok 2005 ve výši 1 155 871 Kč a za první čtyři měsíce roku 2006 ve výši 383 261 Kč, když i výši těchto částek učinila žalovaná nespornou. Pokud se jedná o požadavek žalobce na DPH z těchto částek, pak za leden až duben 2004 přísluší žalobci v souladu tehdy účinným zákonem o dani z přidané hodnoty jen 5% , tj. částka 19 166,10 Kč, a za následující období s ohledem na změnu sazby DPH na 19% částka 149 752,10 Kč za období květen až prosinec 2004, za rok 2005 219 615 Kč a za první čtyři měsíce