23 Cdo 1191/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1191/2021 citace  Právní věta:Úprava důsledků mimosoudního jednání věřitele a dlužníka (§ 647 o. z.) se neuplatní, jestliže promlčecí doba začala běžet před 1. lednem 2014. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2022 Spisová značka:23 Cdo 1191/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1191.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 3036 o. z. § 647 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 10. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:47 / 2023 Anotace:Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku porušení smlouvy o připojení odběrného místa tím, že žalovaná (resp. její právní předchůdkyně) vadně zapojila měřící transformátor proudu. Vadné zapojení odběrného místa k distribuční soustavě vedlo ke dvojnásobnému měření odběru elektrické energie oproti skutečnosti. Škoda způsobená žalobkyni tak měla být představována výší plateb, které žalobkyně navíc zaplatila svým dodavatelům (částka 81 774 941,79 Kč), výší dalších plateb za daň z elektřiny, systémové služby atd. (částka 1 164 043,50 Kč), jakož i náklady vynaloženými na výměnu měřícího transformátoru proudu a zapojení nového (částka 63 500 Kč). Soud prvního stupně žalobu zamítl. K věci uvedl, že nelze konstatovat příčinnou souvislost mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalované a vznikem škody, neboť pokud žalobkyně za dodanou elektrickou energii platila dvojnásobné ceny, byl tento stav zapříčiněn jednáním smluvních partnerů žalobkyně. Současně, i kdyby byla prokázána příčinná souvislost, s ohledem na vznesenou námitku promlčení by soud nároky žalobkyni přiznat nemohl. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se přitom se závěrem, že byla důvodně (a nikoli proti dobrým mravům) uplatněna námitka promlčení, s ohledem na uplynutí promlčecí doby dle § 398 obch. zák. Jelikož žalovaná v minulosti provedla zapojení odběrného místa do distribuční sítě, ale dále samotné dodávky elektrické energie nezajišťovala, nejedná se o opakované dílčí útoky vůči žalobkyni, nýbrž jedinou událost, od níž započala běžet promlčecí doba. K námitce žalobkyně, že po dobu mimosoudního jednání se žalovanou neběžela promlčecí doba ve smyslu § 647 o. z. odvolací soud uvedl, že aplikace tohoto ustanovení je vyloučena podle § 3036 o. z., neboť promlčecí doba započala běžet za účinnosti obchodního zákoníku, tedy před nabytím účinnosti o. z. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval dovoláním otevřenou otázkou, zda je možné pro případ běhu a skončení objektivní promlčecí doby, která započala běžet podle obchodního zákoníku a za jeho účinnosti, užít ustanovení § 647 o. z., a tím nastolit stav, kdy se promlčecí doba po dobu mimosoudního jednání stran staví. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 07.11.2022II.ÚS 3069/22 JUDr. Tomáš Lichovník odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost22. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1191/2021-652 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně FOL-Obal, s.r.o., se sídlem v Doksech, Pražská 548, PSČ 472 01, IČO 63219816, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v Praze, Bělehradská 643/77, PSČ 120 00, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, PSČ 405 02, IČO 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, o zaplacení částky 83 002 485,29 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 6 C 230/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2020, č. j. 17 Co 255/2019-621, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 94 186 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta, se sídlem v Praze, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 25. 1. 2019, č. j. 6 C 230/2016-550, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 81 774 941,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 4. 2016 do zaplacení a částek 1 164 043,50 Kč a 63 500 Kč vždy se zákonným úrokem z prodlení od 28. 3. 2017 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). [2] Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala úhrady výše uvedených částek z titulu náhrady škody. Ta měla žalobkyni vzniknout v důsledku porušení smlouvy o připojení odběrného místa ze dne 28. 4. 2006 ze strany právní předchůdkyně žalované tím, že vadně zapojila měřící transformátor proudu. Vadné připojení odběrného místa žalobkyně k distribuční soustavě dle žalobních tvrzení vedlo k dvojnásobnému měření odběru elektrické energie, než odpovídalo skutečnosti. Škoda způsobená žalobkyni tak měla být představována výší plateb, které žalobkyně navíc zaplatila svým dodavatelům (částka 81 774 941,79 Kč), výší dalších plateb za daň z elektřiny, systémové služby, poplatky za použití sítě a nevyžádané dodávky jalové energie a poplatky za OZE a KVET, které byly rovněž zaplaceny navíc (částka 1 164 043,50 Kč), jakož i náklady vynaloženými na výměnu měřícího transformátoru proudu a zapojení nového (částka 63 500 Kč). [3] Soud prvního stupně předně poukázal na to, že aby mohlo být nárokům žalobkyně vyhověno, musel by být v řízení zjištěn jejich základ, tedy muselo by být v řízení prokázáno porušení právní povinnosti žalovanou, vznik škody v majetkové sféře žalobkyně a příčinná souvislost mezi touto škodou a protiprávním jednáním žalované. Již ze samotných žalobních tvrzení žalobkyně však vyplývá, že žalobkyní označené protiprávní jednání žalované (pokud k němu došlo) bezprostřední příčinou tvrzené majetkové újmy nebylo. Pokud žalobkyně skutečně za dodanou elektrickou energii platila dvojnásobné ceny, než by odpovídalo reálně uskutečněným dodávkám elektrické energie, pak byl tento stav zapříčiněn primárně jednáním smluvních partnerů žalobkyně, tedy společností ČEZ Prodej s.r.o, ČEZ Prodej a.s. a Lumius, spol. s r. o. I kdyby však byla všechna tvrzení žalobkyně prokázána a byla by shledána příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzeným protiprávním jednáním žalované a vzniklou újmou v majetkové sféře žalobkyně, pak s ohledem na vznesenou námitku promlčení těchto případných škodných nároků, nemohl by soud tyto nároky žalobkyni přiznat. [4] Soud prvního stupně za svá skutková zjištění vzal shodná tvrzení účastníků, dle nichž mezi žalobkyní a žalovanou, resp. její právní předchůdkyní společností ČEZ Distribuce, a.s., IČ 272 32 425, byla dne 28. 4. 2006 uzavřena smlouva o připojení odběrného místa, přičemž odběrné místo bylo rovněž tohoto dne připojeno. [5] Smlouva o připojení odběrného místa byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako podnikatelem, a byl tak založen závazkový vztah mezi podnikateli, a jestliže při jeho vzniku bylo zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká jejich podnikatelské činnosti, řídí se promlčení práva na případnou náhradu škody způsobenou žalovanou zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“), obecná promlčecí doba je tedy čtyřletá (§ 397 obch. zák.) a běží ode dne, kdy se poškozený (žalobkyně) dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti (§ 398 obch. zák.). K promlčení práva na náhradu škody uplynutím těchto 10 let od porušení dané povinnosti přitom dojde bez ohledu na subjektivní vědomost poškozeného o škodě. Protože k porušení právní povinnosti žalovanou mělo podle žalobních tvrzení žalobkyně dojít dne 28. 4. 2006, nejzazší termín pro uplatňování jakýchkoliv škodných nároků majících svůj původ v protiprávním jednání, ke kterému podle žalobního tvrzení žalobkyně došlo dne 28. 4. 2006, byl 28. 4. 2016. Avšak žaloba byla podána až dne 11. 10. 2016. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že všechny žalobní nároky uplatněné žalobkyní v řízení jsou promlčené a nelze je přiznat. [6] Námitku promlčení uplatněnou žalovanou soud prvního stupně neshledal rozpornou s dobrými mravy. V tomto ohledu poukázal na to, že byť může námitka promlčení být za určitých okolností výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srov