23 Cdo 1366/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1366/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:23 Cdo 1366/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.1366.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nemajetková újma (o. z.) Ochrana dobré pověsti právnické osoby Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 135 odst. 2 o. z. § 2894 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1366/2025-217 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně AKRA broker, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Nový Zlíchov 3172/6, Smíchov, identifikační číslo osoby 24786284, zastoupené JUDr. Ivanem Radou, Ph.D, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 322/26, proti žalované České televizi se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, identifikační číslo osoby 00027383, o ochranu dobré pověsti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 3/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 1 Cmo 22/2024-186, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 1 Cmo 22/2024-186, ve výroku II, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2023, č. j. 32 Cm 3/2022-142, ve výrocích III a IV, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 8. 2023, č. j. 32 Cm 3/2022-142, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zdržet se jakékoliv další publikace, sdělování a rozšiřování pořadu Černé ovce – díl nazvaný „Autopůjčovna“, odvysílaného dne 21. 1. 2019 na stanici ČT1 v 17:40 hod., jakož i jakýchkoliv odkazů na něj či jeho záznam (výrok I); dále zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna odstranit z internetových stránek žalované všechny záznamy uvedeného pořadu (výrok II); dále zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaslat žalobkyni na adresu jejího sídla písemnou omluvu tam uvedeného znění (výrok III), a stejně tak zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost uveřejnit omluvu tam uvedeného znění na úvodní stránce webových stránek žalované podle umístění ve výroku uvedeném (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala ochrany své pověsti, do které měla žalovaná zasáhnout nepravdivými, neúplnými či pravdu zkreslujícími výroky uvedenými v pořadu s názvem Černé ovce, konkrétně v dílu nazvaném „Autopůjčovna“. Soud prvního stupně po provedeném dokazování věc po právní stránce hodnotil s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021, uveřejněný pod č. 66/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené (samotným) neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále také jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“), není-li ujednáno jinak. S odkazem na uvedený judikatorní závěr tak soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. 3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a V a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (první výrok) a ve výrocích III a IV rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok). 4. Odvolací soud ohledně nároků, o nichž soud prvního stupně rozhodoval ve výrocích I a II, uvedl, že jde o nároky, které výslovně platná právní úprava připouští, neboť jde o nároky zdržovací a odstraňovací. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně nesprávně vztáhl závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021, i na uvedené zdržovací a odstraňovací nároky. Odvolací soud rovněž konstatoval, že v rozsudku soudu prvního stupně chybí skutkové závěry ohledně předmětného pořadu, ačkoli dokazování bylo provedeno v poměrně velkém rozsahu. V rozsahu výroků I, II a závislého nákladového výroku proto odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ohledně nároků, o nichž soud prvního stupně rozhodl ve výrocích III a IV, jimiž žalobkyně uplatnila nárok na omluvu, odvolací soud uzavřel, že zde již soud prvního stupně aplikoval správně závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021, podle nichž nemá právnická osoba podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené (samotným) neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 o. z. V této části proto odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu jeho druhého výroku dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) na vyřešení dvou otázek hmotného práva, které byly dovolacím soudem vyřešeny a mají být posouzeny jinak, a to konkrétně (i) zda má právnická osoba podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 o. z., a (ii) zda omluva musí být vždy považována pouze za formu odčinění nemajetkové újmy, nebo zda může být i prostředkem k odstranění následků zásahu do pověsti právnické osoby. 6. Dovolatelka uvedla, že si je vědoma judikatury Nejvyššího soudu týkající se satisfakce právnické osoby při zásahu do její pověsti, ovšem podle jejího názoru nejsou dosavadní závěry judikatury správné a Nejvyšší soud by měl v dovolání předestřené otázky posoudit jinak než ve své dosavadní rozhodovací praxi. Následně podrobně předestřela, z jakých důvodů považuje závěry dosavadní judikatury za nesprávné. 7. Žalobkyně uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a o. s. ř. a navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a stejně tak i rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu jeho výroků III a IV zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné. 10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Dovolání žalobkyně je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky, zda občanský zákoník přiznává právnickým osobám nárok na náhradu újmy vzniklé neoprávněným zásahem do jejich práva na ochranu dobré pověsti, neboť ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu byla v mezidobí překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“) ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 31 Cdo 1145/2025 (jakož i nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/24) a odvolací soud se při řešení dané otázky od tohoto rozsudku odchýlil. IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 13. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při vyřešení této otázky spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). 14. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv. 15. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 16. Podle článku 10 odst. 1 Listiny má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.