23 Cdo 1369/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1369/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2011 Spisová značka:23 Cdo 1369/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1369.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 373 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 4. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1369/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně FICOM, v.o.s., se sídlem v Praze 10, Záběhlická 65, identifikační číslo osoby 00202002, zastoupené JUDr. Janem Kuželem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, proti žalovanému městu Chodov, se sídlem v Chodově, Komenského 1077, PSČ 357 35, identifikační číslo osoby 00259349, zastoupené JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Čsl. legií 143, o zaplacení částky 2 640 433 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 8 C 325/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. dubna 2008, č. j. 10 Co 461/2007-628, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč k rukám JUDr. Jana Kužela, advokáta, se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud v Sokolově rozsudkem dne 10. července 2007, č. j. 8 C 325/96-585, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2 463 882 Kč s 16,5% úrokem z prodlení od 28. 5. 1996 do zaplacení (výrok pod bodem I), v části rozdílu mezi nárokovanou částkou 2 640 433 Kč a částkou přiznanou žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV). Žalobkyně se v řízení domáhala náhrady škody představované ušlým ziskem, kterého by dosáhla, pokud by žalovaný jako zadavatel veřejné zakázky pro zavedení individuální měřící a regulační techniky pro soustavy ústředního vytápění, na kterou vyhlásil v Obchodním věstníku č. 14/95 veřejnou obchodní soutěž, splnil svoje povinnosti a poté, co byla její nabídka ve veřejné soutěži vybrána jako nejvýhodnější, uzavřel s žalobkyní smlouvu o dílo. Soud prvního stupně vydal dne 8. září 1997 mezitímní rozsudek č. j. 8 C 325/96-39, (který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. července 2007, č. j. 14 Co 818 /97-58), jímž shledal nárok žalobkyně jako opodstatněný. Zjistil, že ke zrušení veřejné soutěže podle zákonných či smluvně stanovených podmínek nedošlo a nedošlo ani k realizaci instalace měřící techniky. Žalovaný tak porušil svoji povinnost stanovenou v § 40 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, podle něhož je zadavatel veřejné soutěže povinen s uchazečem, jehož nabídka byla vybrána jako nejvýhodnější, uzavřít příslušnou smlouvu do 30 dnů od uplynutí zadávací lhůty vyhlášené v podmínkách soutěže. Došlo tak k naplnění podmínek ustanovení § 373 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle kterého kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. V dalším řízení se soud prvního stupně zabýval pouze výší ušlého zisku. Nechal za tím účelem vypracovat znalecký posudek znalcem z oboru ekonomika Ing. Jiřím Brodským, který vyčíslil ušlý zisk na částku 1 280 144 Kč jako rozdíl mezi akceptovanou finanční nabídkou ve výši 7 202 359 Kč a náklady ve výši 5 922 215 Kč. Žalobkyně s jeho závěry nesouhlasila a předložila pro výpočet ušlého zisku posudek auditora RNDr. B. K., podle něhož činily náklady na zajištění dodávky částku 4 734 477 Kč. Soud prvního stupně proto zadal vypracování revizního znaleckého posudku Ing. Jaroslavu Vondrů, který vyčíslil ušlý zisk na celé zakázce v rozmezí od částky 523 808 Kč do 982 140 Kč. S ohledem na rozdílné závěry obou znalců zadal soud prvního stupně jejich přezkoumání České znalecké, a.s., znaleckému ústavu Hradec Králové. Tento znalecký ústav vyčíslil výši ušlého zisku částkou 2 463 882 Kč, což představuje rozdíl mezi akceptovanou finanční nabídkou ve výši 7 202 359 Kč a výší nákladů souvisejících s případnou realizací předmětné zakázky 4 738 477 Kč. Soud prvního stupně shledal závěry tohoto znaleckého posudku včetně jeho dodatku jako odůvodněné a podložené, jeho závěr o výši zisku jako věrohodný a z tohoto závěru ve svém rozhodnutí vycházel. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. dubna 2008, č. j. 10 Co 461/2007-628, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I, III a IV potvrdil (výrok pod bodem I), odvolání proti výroku pod bodem II odmítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body III a IV). Odvolací soud potvrdil správnost závěrů soudu prvního stupně, kterými se řídil při úvaze o výši ušlého zisku žalobkyně, přičemž vycházel ze závěrů posudku České znalecké, a.s., a z doplnění tohoto posudku respektujícího i závěry auditora RNDr. B. K. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Povinnost žalovaného uzavřít se žalobkyní předmětnou smlouvu stanovil § 40 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a žalovaný tuto svoji povinnost ani přes výzvy žalobkyně nesplnil. Žalobkyně přitom měla připraven veškerý materiál a zařízení v objemu zadání soutěže, a protože předmětnou zakázku nemohla v důsledku porušení povinností žalovaným realizovat, vznikla jí škoda ve formě ušlého zisku, za kterou žalovaný podle § 373 a násl. obch. zák. odpovídá. Potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a výrok o nákladech řízení napadl žalovaný dovoláním. Přípustnost dovolání zakládá na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel předně namítá vady řízení, kterých se měly dopustit soudy obou stupňů při zadávání a hodnocení znaleckých posudků. Závěr revizního znaleckého posudku České znalecké, a.s., a jeho dodatků není podle názoru dovolatele podložen obsahem nálezové části posudku a není řádné odůvodněn, chybí mu tudíž obsahové náležitosti posudku ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 583/2001. Přestože žalovaný závěry České znalecké, a.s., opakovaně zpochybňoval, soudy neprojevily dostatek ochoty zabývat se argumentací žalovaného a nevypořádaly se s jeho námitkami, ani nezdůvodnily, z jakých důvodů nebyly vyslyšeny jeho opakované návrhy na provedení druhého revizního posudku. Dovolatel v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05, podle něhož obecný soud, který neprovede navržené důkazy, a ani v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. nerozhodne o důkazech navržených účastníkem, zatíží tím řízení nejen vadami, ale postupuje tak v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod i též s článkem 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Dovolatel dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 413/02, v němž připomněl svoji konstantní judikaturu k otázce tzv. opomenutých důkazů, které podle tohoto nálezu téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost rozhodnutí, ale i jeho protiústavnost. Dovolatel také poukázal na to, že RNDr. K., jehož závěry Česká znalecká, a.s., respektovala, pracoval pro žalobkyni jako auditor a stále jí poskytuje daňové poradenství, což zpochybňuje jeho tzv. auditorský posudek, jeho závěry i výpověď. Za významné procesní pochybení označil dovolatel skutečnost, že tzv. auditorský posudek nebyl předložen žalovanému k vyjádření před tím, než byl soudem prvního stupně zaslán k posouzení České znalecké, a.s. Jeho nesouhlas s tímto postupem nebyl v řízení respektován. Dovolatel také poukázal na hospodářské výsledky žalobkyně založené ve sbírce listin obchodního rejstříku, když v roce 1995 činil částku 159 000 Kč, v roce 1996 částku 850 942 Kč a v roce 1997 nevytvořila žádný hospodářský výsledek. Z toho dovozuje, že pokud by byla montáž systému individuální měřící a regulační techniky pro soustavy ústředního vytápění natolik ziskovou činností v řádech milionů korun, jak rozhodly soudy obou stupňů, potom by musely být hospodářské výsledky žalobkyně podstatně vyšší. Za zásadní právní otázku označil dovolatel výklad termínu „přezkoumání“, který použil zákonodárce v ustanovení § 127 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kde se uvádí, že znalecký posudek je možno také dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí. Žádný předpis přitom neuvádí, co je konkrétně použitým termínem míněno, te