23 Cdo 1406/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1406/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1406/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1406.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 127 o. s. ř. § 127a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1406/2022-504 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ŠkoFIN s. r. o., se sídlem v Praze, Pekařská 635/6, identifikační číslo osoby 45805369, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) Europe Global Rent s. r. o. v likvidaci, naposledy se sídlem v Praze, Václavské náměstí 799/48, identifikační číslo osoby 29055342, vymazané z obchodního rejstříku dne 28. 2. 2023, a 2) C. F., nar. XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Janem Šafrou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Revoluční 1082/8, o zaplacení částky 474.824 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 349/2017, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 62 Co 387/2021-446, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 62 Co 387/2021-446, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 6. 2021, č. j. 4 C 349/2017-393, oba v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně vůči druhému žalovanému a o náhradě nákladů řízení ve vztahu k druhému žalovanému, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 8. 6. 2021, č. j. 4 C 349/2017-393, uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 474.824 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II. a III.) a vůči státu (výrok IV.). 2. Soud takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných výše uvedené částky s odůvodněním, že s první žalovanou uzavřela dne 21. 12. 2015 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru v celkové výši 607.557,46 Kč k financování vozidla XY. První žalovaná svou povinnost hradit splátky dle smlouvy neplnila, když byla v prodlení se splátkou od března 2017 a žalobkyně proto od smlouvy odstoupila. První žalovaná tak byla povinna zaplatit žalobkyni částku 474.824,69 Kč a sjednaný úrok z prodlení. Jelikož první žalovaná dlužnou částku neuhradila, obrátila se žalobkyně na druhého žalovaného na základě jeho ručitelského prohlášení. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně s první žalovanou dne 21. 12. 2015 uzavřela smlouvu o úvěru č. 950760, na základě které žalobkyně poskytla první žalované částku 607.557,46 Kč k financování nákupu ve smlouvě blíže specifikovaného nového vozidla značky XY. Byla sjednána doba úvěru 48 měsíců a pravidelné měsíční splátky úvěru a pojistného (povinného ručení). Vozidlo bylo dne 25. 1. 2016 první žalované předáno. Žalobkyně dopisem ze dne 13. 6. 2017 z důvodu prodlení první žalované s hrazením úvěru od smlouvy odstoupila a následně provedla finanční vypořádání, na jehož základě měla být žalobkyni uhrazena částka 474.824,69 Kč. V ručitelském prohlášení ze dne 25. 1. 2016 ke smlouvě č. 950760 je uvedeno, že ručitel uhradí každý peněžitý závazek první žalované vzniklý ze smlouvy č. 950760 uzavřené mezi žalobkyní a první žalovanou. Ručitelské prohlášení obsahuje jméno a příjmení druhého žalovaného, jeho rodné číslo a adresu bydliště a je podepsáno. 4. Ze znaleckého posudku Mgr. Marie Beňové, znalkyně z oboru písmoznalectví, soud zjistil, že znalkyně uzavřela, že v rovině nízké pravděpodobnosti nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o pravý podpis druhého žalovaného na ručitelském prohlášení. Znalkyně při výslechu vypověděla, že nezaznamenala znaky, které by svědčily o napodobování, že sporný podpis byl více zjednodušen ve střední a konečné části, což je neobvyklé pro padělatele, který by se snažil spíše zachovat všechny znaky podpisu, a že v rovině směřující k pravděpodobnosti se dle znalkyně jedná o pravý podpis druhého žalovaného. 5. Soud prvního stupně provedl též důkaz znaleckým posudkem JUDr. Jiřího Straky, znalce z oboru písmoznalectví, ze kterého se podává, že znalec neměl k dispozici originál ručitelského prohlášení a sporný podpis zkoumal toliko z kopie. Závěr uvedeného posudku pak byl ten, že kopie podpisu na ručitelském prohlášení pravděpodobně není kopií pravého podpisu druhého žalovaného, jehož srovnávací materiály měl k dispozici. 6. Soud dále vyšel ze svědecké výpovědi J. B., který připravoval ručitelská prohlášení a tato byla dle jeho tvrzení vždy před ním podepisována. Svědek uvedl, že podpis na ručitelském prohlášení je podpisem druhého žalovaného. 7. K otázce sporného podpisu na ručitelském prohlášení soud uvedl, že závěry posudku znalkyně Mgr. Beňové hodnotí jako přesvědčivější, jelikož znalkyně zkoumala originál podpisu, zatímco JUDr. Straka, jehož posudek předložil druhý žalovaný, se vyjadřoval pouze ke kopii podpisu, a zamítl návrh na doplnění dokazování, mj. výslechem znalce JUDr. Straky, konfrontací obou znalců a vypracováním revizního znaleckého posudku, když znalecké dokazování bylo dle názoru soudu zcela dostačující a otázka sporného podpisu byla dostatečně zjištěna již z provedených důkazů. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že předmětné ručitelské prohlášení druhý žalovaný podepsal. 8. Po právní stránce soud prvního stupně uvedl, že mezi žalobkyní a první žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zároveň pojistná smlouva na tzv. povinné ručení k předmětnému vozidlu dle § 2758 a násl. o. z. ve spojení s § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž pojistné mělo být hrazeno zároveň se splátkami úvěru, resp. v jejich rámci. První žalovaná byla od 8. 9. 2017 v prodlení se splácením úvěru, úroků a pojistného. Druhý žalovaný se stal v souladu s § 2018 odst. 1 o. z. ručitelem první žalované, když v ručitelském prohlášení uvedl, že žalobkyni uspokojí, pokud tak první žalovaná neučiní. Soud proto žalobě vyhověl. 9. K odvolání druhého žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). 10. Odvolací soud poukázal na to, že jedinou spornou otázkou v dané věci bylo, zda druhý žalovaný podepsal ručitelský závazek ze dne 25. 1. 2016. 11. K odvolací námitce týkající se neprovedení navržených důkazů soudem prvního stupně, zejména výslechu znalce JUDr. Straky, konfrontace obou znalců a revizního posudku, odvolací soud uvedl, že o tom, který z účastníky navrhovaných důkazů bude proveden, rozhoduje soud. 12. Odvolací soud zdůraznil, že znalecký posudek Mgr. Beňové nebyl jediným důkazem, stěžejní byla rovněž výpověď svědka B. Pokud měl soud prvního stupně za prokázané, že podpis na ručitelském prohlášení je podpisem druhého žalovaného, a to na základě znaleckého posudku Mgr. Beňové, jejího výslechu a výslechu svědka B., nebylo třeba přistupovat ke konfrontaci znalců ani k zadání revizního znaleckého posudku. Dle odvolacího soudu tak bylo dokazování provedené soudem prvního stupně dostačující. 13. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že znalecký posudek JUDr. Straky předložený druhým žalovaným nevycházel z originálního podpisu, soud prvního stupně správně seznal, že z něj nelze učinit žádná relevantní zjištění, a vzhledem k tomu, že věc byla objasněna dosavadním dokazováním, nebylo třeba, aby byl znalecký posudek JUDr. Straky doplňován či aby byl tento znalec vyslechnut před soudem. II. Dovolání a vyjádření k němu 14. Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou dovolatel odkazuje, příp. které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny. 15. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud neprávně posoudil otázku provádění a hodnocení