23 Cdo 1458/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1458/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 3. 2014 Spisová značka:23 Cdo 1458/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.1458.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 268 obch. zák. § 135 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 5. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.7.2014II.ÚS 2370/14JUDr. Radovan Suchánekzrušeno20.6.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1458/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Jihočeské lesy, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 202/88, identifikační číslo osoby 65276710, zastoupeného Mgr. Vladimírem Uhdem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, proti žalovanému Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, identifikační číslo osoby 42196451, zastoupené JUDr. Romanem Poláškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, o zaplacení částky 345,247.555,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 138/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2012, č. j. 6 Cmo 314/2010-650, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. června 2010, č. j. 13 Cm 138/2009-573, rozhodl mezitímním rozsudkem o tom, že žaloba je co do základu nároku po právu. Současně rozhodl, že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozhodnutím. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 4. června 2012, č. j. 6 Cmo 314/2010-650, rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky 343,229.562,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu zamítl a v rozsahu částky 2,017.993,- Kč jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal nedůvodným nárok žalobkyně na náhradu škody, kterou měl žalovaný způsobit žalobkyni a dále společnostem Lesy Vyšší Brod, a. s., Forest Svitavy, a. s., Forest Česká Lípa, a. s., Lesní společnost Hradec Králové, a. s., Lesní společnost Jihlava, a. s., Lesy Český Rudolec, a. s., Lesy Tábor, a. s., které nároky na náhradu škody postoupily na žalobkyni. Mezi tzv. lesnickými společnostmi a žalovaným měly být uzavřeny rámcové smlouvy o komplexních lesnických činnostech a navazující smlouvy o provádění pěstebních činností, o provádění těžebních činností a o prodeji dříví (dále též jen „lesnické smlouvy“) na dobu osmi let, na základě nichž žalobkyně a akciové společnosti měly v dobré víře provádět různé lesnické práce. Koncem roku 2006 jim žalovaný měl oznámit, že ukončuje plnění z uzavřených smluv, jež podle žalobkyně znamenalo, že plnění probíhalo kratší dobu, než bylo sjednáno, konkrétně od 1. 7. 2005, respektive od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a její právní předchůdci podřídili zmíněným smlouvám své hospodaření včetně investic, pracovních sil a podobně, měla jim vzniknout předčasným ukončením plnění ze smluv škoda. Po dílčím zopakování dokazování a jeho doplnění vyšel odvolací soud z toho, že žalovaný v rámci předsmluvního jednání s žalobkyní a jejími právními předchůdci zjišťoval stanovisko orgánu dohledu nad zadávání veřejných zakázek. Jednotlivé lesnické smlouvy přitom byly uzavírány s žalovaným od března 2005 do října 2005. Žalovaný při zadávání výběrových řízení a při následném uzavírání smluv přihlédl též k právnímu stanovisku Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky ze dne 2. března 2004. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „ÚOHS) opakovaně žalovanému sdělil, že plnění z lesnických smluv není veřejnou zakázkou ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, a žalovaný není ve smyslu tohoto zákona veřejným zadavatelem. Žalobkyně a právní předchůdci z lesnických smluv se zúčastnili výběrových řízení nerespektujících pravidla zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách. Žalobkyně a její právní předchůdci následně, jako vítězi těchto výběrových řízení pro jednotlivé smluvní územní jednotky, postupně uzavřeli s žalovaným od března 2005 do října 2005 jednotlivé lesnické smlouvy. Odvolací soud vyšel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 23 Cdo 3473/2009, podle nichž žalovaný v případě uzavírání lesnických smluv byl v právním postavení veřejného zadavatele podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách (dále též jen „ZVZ“), a byl povinen postupovat ohledně smluv o provádění pěstebních činností, o provádění těžebních činností a o prodeji dříví podle tohoto zákona. Pokud tak žalovaný neučinil, byly lesnické smlouvy, jež byly uzavřeny mimo rámec citovaného zákona, podle § 90 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatné. Podle odvolacího soudu je nevýznamné, z jakého důvodu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže až do rozhodnutí ze dne 27. ledna 2006 zaujímal stanovisko, podle něhož žalovaný nebyl v případě výběrových řízení v právním postavení veřejného zadavatele podle zákona o veřejných zakázkách, zda to bylo z důvodu nesprávného právního názoru nebo z důvodu neúplných informací ze strany žalovaného, jak na to poukazovala žalobkyně. Důvodem je zejména skutečnost, že ÚOHS disponuje dostatečnými procesními možnostmi, aby si jako správní orgán obstaral dostatek informací významných pro rozhodnutí a dostatečně je prověřil, a to i v případě, že by právnická osoba, vůči níž je vedeno správní řízení, s ÚOHS nedostatečně spolupracovala. Odvolací soud se proto neztotožnil s žalobkyní v názoru, že je nutno provádět dokazování v otázce tvrzených nedostatků v informování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže žalovaným. Za situace, kdy orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek žalovanému a ústředním orgánům státní správy opakovaně sděloval, že před uzavíráním předmětných smluv není povinností žalovaného postupovat podle zákona o veřejných zakázkách a žalovaný proto podle zákona o veřejných zakázkách nepostupoval, ač tak postupovat měl, nelze v tomto konkrétním případě žalovanému přičítat způsobení neplatnosti lesnických smluv a nelze mu přičítat ani případnou odpovědnost podle § 268 obch. zák. za případně vzniklou škodu. Za této situace se tak na pořad rozhodovací činnosti soudu nedostalo řešení otázky existence liberačních důvodů, když posuzování této obrany žalovaného by přicházelo v úvahu za situace, jestliže by byly naplněny znaky skutkové podstaty odpovědnosti za škodu podle § 268 obch. zák. ve spojení s § 373 a násl. obch. zák. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil v rozsahu částky 343,229.562,- Kč s příslušenstvím tak, že žalobu zamítl. V rozsahu částky 2,017.993,- Kč rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, když podle obsahu spisu bylo zřejmé, že žalobkyně sice podáním ze dne 30. října 2009 rozšířila žalobu, avšak soud prvního stupně rozsudkem rozhodl i v rozsahu takto rozšířeného návrhu, aniž by svým případným rozhodnutím podle § 95 o. s. ř. posoudil přípustnost takové změny návrhu. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když napadeným rozsudkem odvolací soud změnil pro žalobkyni pozitivní rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle dovolatelky odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Aplikoval sice správné ustanovení § 268 obch. zák., avšak v rozporu s textem uvedeného ustanovení a bez jakéhokoliv opodstatnění zkoumal zavinění na straně žalovaného, přestože je jeho odpovědnost objektivní a žalovaný odpovídá za výsledek (neplatnost lesnických smluv i škodu); neplatnost lesnických smluv byla prokazatelných důsledkem protiprávního jednání žalovaného, které sám odvolací soud shledal jako příčinu této neplatnosti; pojem „způsobit“ nevyjadřuje nic jiného než vztah příčinné souvislosti; pokud by odvolací soud § 268 obch. zák. aplikoval správně, nemohl by na podkladě učiněných skutkových zjištění žalobu zamítnout pro nedostatek podmínek vzniku odpovědnosti; stejným postupem odvolací soud konstituoval nový důvod liberace odpovědnosti, aniž by vyplýval ze zákona; bylo navíc plně v diskreci žalovaného uskutečnit výběrové řízení v režimu zákona o veřejných zakázkách, když podle výsledku dokazování o tomto měl pochybnosti; i toto vylučuje závěr odvolacího soudu, že žalovaný neplatnost lesnických smluv nezpůsobil. Podle dovolatelky navíc odvolací soud bez náležitého vysvětlení opomenul provést důkazy navržené žalobkyní významné pro výsledek věc