23 Cdo 1504/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 1504/2024-447 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně CHANEL S.A.S., se sídlem v Neuilly-Sur-Seine, 135 Avenue Charles de Gaulle, Francouzská republika, reg. č. 301861126, zastoupené JUDr. Jiřím Čermákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Královická 1636/65, proti žalované Notino, s.r.o., se sídlem v Brně, Londýnské náměstí 881/6, Štýřice, identifikační číslo osoby 27609057, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, o uložení povinnosti poskytnout informace, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 17/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, č. j. 3 Cmo 107/2022-384, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozsudkem (v pořadí již druhým) ze dne 8. 6. 2022, č. j. 41 Cm 17/2018-291, uložil žalované povinnost předložit žalobkyni písemné informace o názvech a adresách výrobců, zpracovatelů, distributorů, skladovatelů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů veškerého zboží nesoucího označení CHANEL, jež žalovaná dovážela, skladovala, objednávala, nabízela k prodeji nebo prodávala; a dodaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně obdržené za takové zboží, to vše za období od 15. 2. 2015 včetně až do dne, kdy tuto povinnosti splní (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala podle § 3 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, (dále též jen „zákon č. 221/2006 Sb.“) uložení povinnosti žalované poskytnout požadované informace v důsledku porušení jejích práv k ochranné známce. 3. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako přední výrobce luxusního zboží (zejména parfémů a kosmetických výrobků) je vlastníkem mezinárodní slovní ochranné známky CHANEL, číslo zápisu 1190042, zapsané dne 8. 7. 2013 pro třídu 3 (kosmetika, parfémy, toaletní potřeby, toaletní vody) rovněž pro území České republiky. Žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti nabízí a prodává prostřednictvím svých kamenných obchodů či internetových stránek výrobky z oblasti parfumerie a kosmetiky různých značek, včetně výrobků označených shora uvedenou ochrannou známkou. 4. V rámci Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru (dále též jen „EHP“) jsou všechny výrobky žalobkyně distribuovány prostřednictvím systému selektivní distribuce (dále též jen „SDS“), v němž je pro určité území žalobkyní schválen okruh distributorů, kteří splňují jí stanovená kritéria, přičemž žalovaná není součástí tohoto systému. Mezi tato kritéria patří, že žadatel o vstup do systému se v posledních třech letech nedopustil porušení práv žalobkyně k duševnímu vlastnictví, provozuje tři kamenné obchody minimálně po dobu jednoho roku a v případě internetového prodeje tak činí prostřednictvím webových stránek splňujících konkrétní kvalitativní kritéria. 5. Žalovaná nikdy nebyla schválena jako distributorka výrobků žalobkyně, její obchody ani e-shopy nejsou součástí žalobkynina SDS, ani jí žalobkyně neposkytla jiným způsobem licenci k uvádění výrobků označených předmětnou ochrannou známkou na trh. 6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná se dopustila neoprávněného zásahu do práv k ochranné známce žalobkyně podle § 8 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., zákon o ochranných známkách, (dále též jen „ZOZ“), když bez souhlasu žalobkyně uváděla na trh výrobky označené předmětnou ochrannou známkou, aniž by se jednalo o výrobky uvedené na trh v souladu s § 11 odst. 1 ZOZ, a žalobkyně tak má podle § 3 zákona č. 221/2006 Sb. právo požadovat příslušné informace. 7. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. 3 Cmo 107/2022-384, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v rozsahu uložení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni tam specifikované informace za období od 15. 2. 2015 do 6. 2. 2018 potvrdil, jinak jej změnil tak, že žaloba o uložení povinnosti k poskytnutí informací za období od 7. 2. 2018 do dne, kdy žalovaná tuto povinnost splní, se zamítá (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 8. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním posouzením soudu prvního stupně s tou výjimkou, že soudem prvního stupně nebyl vymezen konec období, za které je žalovaná povinna poskytnout požadované informace, přičemž předmětem řízení v projednávané věci mohou být jen ty informace, jejichž poskytnutí žalobkyně požadovala ve výzvě žalované. 9. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že SDS žalobkyně je legitimní, a to včetně jeho slučitelnosti se zásadami hospodářské soutěže na trhu Evropské unie. Dle odvolacího soudu je použití relativně uzavřeného SDS pro distribuci luxusních výrobků za účelem zajištění ochrany jejich luxusní image obecně možné, a to za dodržení určitých kritérií (prodejci jsou vybíráni na základě objektivních kritérií kvalitativní povahy, ta jsou pro všechny prodejce stanovena jednotně a nejsou uplatňována diskriminačním způsobem a nepřekračují meze toho, co je nezbytné). Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně ohledně sporných kritérií pro výběr členů SDS žalobkyně, podle kterého tato kritéria nejsou diskriminační a sledují legitimní cíl žalobkyně. Při posuzování legitimity SDS žalobkyně přihlédl rovněž k rozhodnutí soudů ve Francii, které shledaly SDS žalobkyně provozovaný na jejich území za legitimní. 10. Dle odvolacího soudu tak žalovaná porušila práva žalobkyně k ochranné známce tím, že bez souhlasu žalobkyně, aniž byla členem jejího SDS, prodávala zboží s ochrannou známkou žalobkyně, jež bylo určeno k dodání do zemí mimo EHP (když u tohoto zboží lze aplikovat § 133b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), popřípadě se jednalo o testery či rozlévané zboží, nebo zboží, jehož původ odmítla žalovaná vysvětlit, přičemž jí bylo známo, že členové SDS nejsou oprávněni k prodeji tohoto zboží subjektům, které nejsou jeho členy. 11. Žalovaná je proto dle odvolacího soudu přímou porušovatelkou práv žalobkyně z ochranné známky a je povinna poskytnout žádané informace. Námitku promlčení práva na poskytnutí těchto informací shledal odvolací soud nedůvodnou, neboť se nejedná o majetkové právo. II. Dovolání a vyjádření k němu 12. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu tyto otázky: i. zda žalobkyně provozuje legitimní systém selektivní distribuce (slučitelný se zásadami hospodářské soutěže na trhu Evropské unie) s ohledem na a) povinnost člena SDS provozovat kromě internetového i kamenné obchody; b) povinnost zájemce o vstup do SDS neporušit práva k ochranné známce v posledních třech letech; ii. zda žalovaná porušila práva k mezinárodní ochranné známce žalobkyně CHANEL tím, že a) prodávala zboží CHANEL, které bylo žalobkyní určeno k dodání do zemí mimo EHP, přičemž u tohoto zboží lze aplikovat § 133b o. s. ř., a nabízela též testery a rozlévané vzorky; b) nabízela výrobky CHANEL, jejichž původ odmítla vysvětlit, ačkoliv nebyla členkou SDS žalobkyně, o jehož existenci věděla a bylo jí známo, že jeho členové nejsou oprávněni k prodeji výrobků subjektům, které jeho členy nejsou; iii. zda se právo na poskytnutí informací ve smyslu § 3 zákona č. 221/2006 Sb. promlčuje. 13. Dovolatelka dále namítá porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť odvolací soud se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s jejími relevantní argumenty. Dovolatelka v napadeném rozhodnutí shledává rovněž extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu při hodnocení důkazů na straně jedné a jeho právními závěry na straně druhé. Dovolatelka má za to, že se tak stalo zejména v rámci odvození legitimity a zákonnosti SDS žalobkyně a v rámci posouzení dominantního postavení žalobkyně na trhu. Dovolatelka dále dovolacímu soudu navrhuje, aby položil Soudnímu dvoru Evropské unie ve smyslu § 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (ve znění Lisabonské smlouvy ze dne 13. 12. 2007 pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, vyhlášené pod č. 111/2009 Sb. m. s.; dále též jen „SFEU“) sedm v dovolání uvedených předběžných otázek. 14. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil, jakož aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně