23 Cdo 1504/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1504/2024 citace  Název judikátu:Ochranné známky. Selektivní distribuční systém. Právní věta:Sama skutečnost, že vlastník ochranné známky při uvádění výrobků (parfémů a kosmetických výrobků) označených ochrannou známkou, jejichž vlastnosti u zákazníků vyvolávají dojem luxusu, na trh prostřednictvím systému selektivní distribuce, jehož cílem je zachování dobrého jména (image) těchto výrobků, uzavírá (licenční) smlouvy opravňující k uvádění těchto výrobků na trh pouze s osobami, jež v posledních třech letech neporušily práva k jeho ochranné známce a zároveň provozují alespoň po dobu jednoho roku minimálně tři tzv. kamenné prodejny způsobilé pro prodej těchto výrobků, nepředstavuje nedovolené omezení hospodářské soutěže podle čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:23 Cdo 1504/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.1504.2024.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochranné známky Hospodářská soutěž Kartelové dohody Dotčené předpisy:čl. 101 úmluvy 111/2009 Sb.m.s. § 8 předpisu č. 441/2003 Sb. § 11 předpisu č. 441/2003 Sb. § 3 předpisu č. 221/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:A EU Zveřejněno na webu:9. 6. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:21 / 2026 Anotace:Soud prvního stupně uložil žalované povinnost předložit žalobkyni písemné informace o názvech a adresách výrobců, zpracovatelů, distributorů, skladovatelů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů veškerého zboží nesoucího označení CHANEL, jež žalovaná dovážela, skladovala, objednávala, nabízela k prodeji nebo prodávala; a dodaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně obdržené za takové zboží, to vše za období od 15. 2. 2015 včetně až do dne, kdy tuto povinnost splní (výrok I). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala podle § 3 zákona č. 221/2006 Sb. uložení povinnosti žalované poskytnout požadované informace v důsledku porušení jejích práv k ochranné známce. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako přední výrobce luxusního zboží je vlastníkem mezinárodní slovní ochranné známky CHANEL, rovněž pro území České republiky. Žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti nabízí a prodává prostřednictvím svých kamenných obchodů či internetových stránek výrobky z oblasti parfumerie a kosmetiky různých značek, včetně výrobků označených shora uvedenou ochrannou známkou. V rámci Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru jsou všechny výrobky žalobkyně distribuovány prostřednictvím systému selektivní distribuce (dále jen „SDS“), v němž je pro určité území žalobkyní schválen okruh distributorů, kteří splňují jí stanovená kritéria, přičemž žalovaná není součástí tohoto systému. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná se dopustila neoprávněného zásahu do práv k ochranné známce žalobkyně podle § 8 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., když bez souhlasu žalobkyně uváděla na trh výrobky označené předmětnou ochrannou známkou, aniž by se jednalo o výrobky uvedené na trh v souladu s § 11 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., a žalobkyně tak má podle § 3 zákona č. 221/2006 Sb. právo požadovat příslušné informace. K odvolání žalované odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v rozsahu uložení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni tam specifikované informace za období od 15. 2. 2015 do 6. 2. 2018 potvrdil, jinak jej změnil tak, že žaloba o uložení povinnosti k poskytnutí informací za období od 7. 2. 2018 do dne, kdy žalovaná tuto povinnost splní, se zamítá. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním posouzením soudu prvního stupně s tou výjimkou, že soudem prvního stupně nebyl vymezen konec období, za které je žalovaná povinna poskytnout požadované informace, přičemž předmětem řízení v projednávané věci mohou být jen ty informace, jejichž poskytnutí žalobkyně požadovala ve výzvě žalované. Dle odvolacího soudu žalovaná porušila práva žalobkyně k ochranné známce tím, že bez souhlasu žalobkyně, aniž byla členem jejího SDS, prodávala zboží s ochrannou známkou žalobkyně, jež bylo určeno k dodání do zemí mimo Evropský hospodářský prostor, popřípadě se jednalo o testery či rozlévané zboží, nebo zboží, jehož původ odmítla žalovaná vysvětlit, přičemž jí bylo známo, že členové SDS nejsou oprávněni k prodeji tohoto zboží subjektům, které nejsou jeho členy. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním a Nejvyšší soud se tak zabýval posouzením otázky, zda žalobkyně provozuje SDS slučitelný s pravidly hospodářské soutěže na trhu Evropské unie s ohledem na povinnost zájemce o vstup do SDS provozovat kromě internetového i tzv. kamenné obchody a povinnost zájemce o vstup do SDS neporušit práva k ochranné známce v posledních třech letech. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2399/25 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1504/2024-447 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně CHANEL S.A.S., se sídlem v Neuilly-Sur-Seine, 135 Avenue Charles de Gaulle, Francouzská republika, reg. č. 301861126, zastoupené JUDr. Jiřím Čermákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Královická 1636/65, proti žalované Notino, s.r.o., se sídlem v Brně, Londýnské náměstí 881/6, Štýřice, identifikační číslo osoby 27609057, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, o uložení povinnosti poskytnout informace, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 17/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, č. j. 3 Cmo 107/2022-384, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozsudkem (v pořadí již druhým) ze dne 8. 6. 2022, č. j. 41 Cm 17/2018-291, uložil žalované povinnost předložit žalobkyni písemné informace o názvech a adresách výrobců, zpracovatelů, distributorů, skladovatelů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů veškerého zboží nesoucího označení CHANEL, jež žalovaná dovážela, skladovala, objednávala, nabízela k prodeji nebo prodávala; a dodaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně obdržené za takové zboží, to vše za období od 15. 2. 2015 včetně až do dne, kdy tuto povinnosti splní (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala podle § 3 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, (dále též jen „zákon č. 221/2006 Sb.“) uložení povinnosti žalované poskytnout požadované informace v důsledku porušení jejích práv k ochranné známce. 3. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako přední výrobce luxusního zboží (zejména parfémů a kosmetických výrobků) je vlastníkem mezinárodní slovní ochranné známky CHANEL, číslo zápisu 1190042, zapsané dne 8. 7. 2013 pro třídu 3 (kosmetika, parfémy, toaletní potřeby, toaletní vody) rovněž pro území České republiky. Žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti nabízí a prodává prostřednictvím svých kamenných obchodů či internetových stránek výrobky z oblasti parfumerie a kosmetiky různých značek, včetně výrobků označených shora uvedenou ochrannou známkou. 4. V rámci Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru (dále též jen „EHP“) jsou všechny výrobky žalobkyně distribuovány prostřednictvím systému selektivní distribuce (dále též jen „SDS“), v němž je pro určité území žalobkyní schválen okruh distributorů, kteří splňují jí stanovená kritéria, přičemž žalovaná není součástí tohoto systému. Mezi tato kritéria patří, že žadatel o vstup do systému se v posledních třech letech nedopustil porušení práv žalobkyně k duševnímu vlastnictví, provozuje tři kamenné obchody minimálně po dobu jednoho roku a v případě internetového prodeje tak činí prostřednictvím webových stránek splňujících konkrétní kvalitativní kritéria. 5. Žalovaná nikdy nebyla schválena jako distributorka výrobků žalobkyně, její obchody ani e-shopy nejsou součástí žalobkynina SDS, ani jí žalobkyně neposkytla jiným způsobem licenci k uvádění výrobků označených předmětnou ochrannou známkou na trh. 6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná se dopustila neoprávněného zásahu do práv k ochranné známce žalobkyně podle § 8 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., zákon o ochranných známkách, (dále též jen „ZOZ“), když bez souhlasu žalobkyně uváděla na trh výrobky označené předmětnou