23 Cdo 155/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 155/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:23 Cdo 155/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.155.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nekalá soutěž Dotčené předpisy:§ 2976 odst. 1 o. z. § 2988 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 155/2025-122 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce Asociace renovátorů tonerů, z.s., se sídlem v Praze 9, Ocelářská 1354/35, Libeň, identifikační číslo osoby 26650240, zastoupeného JUDr. Mgr. Rudolfem Leškou, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, proti žalované COMP`S, spol. s r.o., se sídlem ve Smržovce, Husova 539, identifikační číslo osoby 46709576, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 94/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2024, č. j. 3 Cmo 5/2024-105, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2024, č. j. 3 Cmo 5/2024-105, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2023, č. j. 39 Cm 94/2023-87, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 39 Cm 94/2023-87, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zdržet se nabízení k prodeji tonerové kazety CE 505A (05A) kód zboží NN_HP_CE505A, EAN: HP CE505A (05A) (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby soudy uložily žalované povinnost zdržet se nabízení k prodeji výše specifikované tonerové kazety, a to z toho důvodu, že žalovaná nabízením a prodejem těchto tonerových kazet zasahuje do práv k patentu č. 2087407, jejichž držitelem je společnost Canon, a žalovaná využívá chráněnou technologii, aniž by byla držitelem potřebné licence. Žalobce tvrdil, že tonerové kazety nabízené žalovanou nejsou renovované kazety, ale jde o nově vyrobené kazety porušující patent společnosti Canon, díky čemuž jsou levnější než renovované kazety. Oproti tomu členové žalobce prodávají renovované kazety a z pohledu patentové ochrany provádějí opravu, která nezasahuje do práv z patentu. Žalovaná tím, že nabízí k prodeji výrobky, při jejichž výrobě nebyly vynaloženy náklady na postup respektující práva k patentu či náklady na vývoj výrobku nebo nabytí patentové licence, získává dle žalobce nezaslouženou soutěžní výhodu na úkor jeho členů, když žalovaná je schopna tímto způsobem nabízet na trhu konkurenční výrobky za nižší cenu než členové žalobce, kteří postupují v souladu s právem. 3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Soudy obou stupňů dospěly ke shodnému právnímu závěru o nedostatku aktivní (věcné) legitimace žalobce. Uvedly, že s ohledem na to, jak žalobce konstruoval žalobu (v čem spatřoval projev zakázané nekalé soutěže), bylo podstatné to, zda žalobci (či jeho členům) svědčí práva k předmětnému patentu či zda je oprávněn práva k patentu vymáhat ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, (dále jen „zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví“). Soudy proto uzavřely, že za situace, kdy žalobce (ani žádný z jeho členů) není nositelem práva, z jehož porušení v prostředí hospodářské soutěže dovozuje naplnění generální klauzule nekalé soutěže [§ 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále také jen „o. z.“)], není žalobce aktivně (věcně) legitimován. Pro uvedený závěr bylo dle soudů obou stupňů nepodstatné, zda žalovaná vyrábí napodobeniny originální tonerové kazety společnosti Canon Kabushiki Kaisha, nebo zda tyto originální výrobky pouze renovuje, proto soudy v tomto směru neprováděly dokazování. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) na vyřešení dvou otázek hmotného práva, přičemž v případě první otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a druhá otázka nebyla v rozhodovací praxi dosud vyřešena. 6. První otázka dovolatele se týkala toho, zda může mít porušení norem veřejného nebo soukromého práva soutěžní dopad. Poukázal na konkrétní rozhodnutí z judikatury Nejvyššího soudu, která běžně pracuje se soudcovskou skutkovou podstatou nekalé soutěže „porušení norem veřejného nebo soukromého práva se soutěžním dopadem“ a konstatuje, že je třeba zkoumat, zda nedošlo k porušení právního předpisu a zda toto porušení nemělo soutěžní dopad. Dovolatel spatřoval nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu v tom, že se vůbec nezabýval otázkou, zda žalovaná porušila normu soukromého práva a zda případné porušení mělo soutěžní dopad, čímž se od dovolatelem citované judikatury odchýlil. Rovněž namítal, že odvolací soud v tomto směru nedostál své povinnosti vypořádat se s rozhodovací praxí, na kterou odkazuje účastník, ačkoli je taková povinnost soudů konstantně judikována vrcholnými soudy. 7. Druhá otázka se vztahovala k tomu, zda může porušování práv k patentům třetí osoby představovat jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, která má soutěžní dopad ve vztahu k těm soutěžitelům, kteří nejsou držiteli práv k patentu. Prostřednictvím této – dle dovolatele dosud v rozhodovací praxi neřešené – otázky namítal, že odvolací soud učinil závěr o nedostatku aktivní (věcné) legitimace žalobce s ohledem na to, že žalobce není nositelem práva, z jehož porušení dovozuje naplnění generální klauzule nekalé soutěže, ačkoli nikdy v řízení netvrdil, že mu svědčí právo k předmětnému patentu a tvrzené porušení pravidel proti nekalé soutěži o tuto skutečnost neopíral. Naopak poukázal na to, že naplnění znaků generální klauzule nekalé soutěže spatřoval v tom, že v důsledku porušování práv k patentu třetí osoby získává žalovaná soutěžní výhodu spočívající v mnohem nižších nákladech na výrobu tonerové kazety, jejíž součástí je technologie chráněná patentem. V důsledku toho jsou tonerové kazety žalované několikanásobně levnější než kazety, které renovují členové dovolatele takovým způsobem, aby nebylo zasaženo do práv k patentu (neboť patentová technologie není renovací konkrétní tonerové kazety nikterak dotčena ani reprodukována). Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné. 10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Dovolatelova první otázka týkající se toho, zda porušení norem veřejného nebo soukromého práva může mít soutěžní dopad, nezaloží přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud svůj závěr v napadeném rozhodnutí totiž nezaložil na posouzení, zda porušení norem veřejného či soukromého práva může mít soutěžní dopad, ani takové posouzení nebylo v té fázi řízení podstatné, neboť soudy obou stupňů zamítly žalobu již na základě závěru o nedostatku aktivní (věcné) legitimace žalobce, aniž by se zabývaly tím, zda byly naplněny konkrétní znaky generální skutkové podstaty nekalé soutěže. Za takové situace tudíž nebyly povinny vypořádat se s dovolatelem odkazovanou judikaturou Nejvyššího soudu k soudcovské