23 Cdo 1566/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1566/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2013 Spisová značka:23 Cdo 1566/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1566.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 241a odst. 3 o. s. ř. § 451 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 6. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1566/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Jet Trans Speditions-gesellschaft m.b.H., se sídlem 6026 Innsbruck, Egger Lienz Str. 1d, IČ 1140795, Rakousko, zastoupené JUDr. Pavlem Dobiášem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, PSČ 150 00, proti žalovanému Mgr. E. F., zastoupenému JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, PSČ 110 00, o zaplacení částky 12 472,47 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 107/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 12 Cmo 36/2010-401, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 12 Cmo 36/2010-401, se ve výrocích pod body I a II zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 1. října 2009, č. j. 31 Cm 107/2001-347, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 12 472,47 EUR s 10% úrokem z prodlení od 29. května 2000 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). První rozsudek soudu prvního stupně ve věci ze dne 6. března 2007, č. j. 31 Cm 107/2001-230, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. července 2008, č. j. 12 Cmo 404/2007-244, s tím, že ve věci chybělo vylíčení rozhodných skutečností, jakož i označení relevantních důkazů, že soud prvního stupně vydal překvapivé rozhodnutí, protože neseznámil účastníky s možností jiného právního posouzení věci, tj. z titulu bezdůvodného obohacení, a protože věc byla posuzována podle českého právního řádu, zatímco měla být podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, posouzena podle rakouských právních předpisů. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že společnost MID-AMERICA OVERSEAS, INC. (dále též jako „MAO“), vyúčtovala žalobkyni cenu za uskutečnění leteckých přeprav podle 14 leteckých přepravních listů a žalobkyně tuto částku zaplatila. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému označenému názvem provozovny MANTA PROJECTION SYSTEMS ve Zlíně za leteckou přepravu z letiště Chicago O´HARE do Vídně od odesílatele DA-LITE SCREEN COMPANY, INC., Indiana, USA, pro příjemce MANTA PROJECTION SYSTEMS 14 fakturami částky v celkovém součtu 12 472,47 EUR. Na základě obsahu leteckých přepravních listů vystavených společností MAO vzal soud za prokázané, že letecké přepravy, jejichž cenu žalobkyně vyúčtovala žalovanému výše zmíněnými 14 fakturami, se uskutečnily. Soud prvního stupně nevzal za prokázané, že by v daném případě předmětné přepravy pro žalovaného zajišťovala žalobkyně na základě smluvního vztahu. Žalobkyně přes soudem učiněnou výzvu podle § 118a o. s. ř. nedoplnila tvrzení a důkazy k jejich prokázání, aby mohl soud vzít za prokázané uzavření zasílatelských smluv mezi účastníky ve smyslu příslušných ustanovení práva Rakouské republiky, které byly provedeny k důkazu. Nároky žalobkyně proto soud prvního stupně posoudil jako nároky z bezdůvodného obohacení podle § 15 zákona č. 97/1963 Sb. podle práva země, kde došlo ke skutečnosti zakládající nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tj. práva českého. Bezdůvodné obohacení vzniklo žalovanému na území České republiky, neboť zde je místo podnikání žalovaného a zde se tedy projevil majetkový prospěch na straně žalovaného a na úkor žalobkyně. Bezdůvodné obohacení spočívá v tom, že zboží žalované bylo jiným přepraveno z USA do Vídně na náklady jiného. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši ceny přeprav, jak je žalobkyni vyúčtovala letecká přepravní společnost podle jednotlivých přepravních listů a jak tyto ceny žalobkyně zaplatila. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 14 Cmo 36/2010-401, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II) a o povinnosti žalovaného doplatit soudní poplatek za odvolání (výrok pod bodem III). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyni se nepodařilo prokázat své tvrzení o uzavření zasílatelské smlouvy mezi účastníky, z něhož by vyplývala oprávněnost uplatněného práva na zaplacení zasílatelské úplaty za zajištění přepravy. Odvolací soud zopakoval některé provedené důkazy. Z dopisu ze dne 25. srpna 2009 zjistil, že v něm společnost MAO potvrzuje, že uvedené faktury byly žalobkyní společnosti zaplaceny v roce 1999. Z dopisu ze dne 29. května 2000 odvolací soud zjistil, že žalovaný sděluje společnosti Dun & Bradstree, Praha 3, ohledně pohledávek společnosti Jet Trans Speditions, že nezpochybňuje to, že pro něho jmenovaná společnost zajišťovala přepravu, avšak faktury neodpovídají výši zajištění přepravy. Z dopisu ze dne 26. července 2000 odvolací soud zjistil, že žalovaný téže společnosti sděluje, že se nezříká závazků vůči firmě žalobkyně, nicméně namítá navýšení faktur. Z dopisu ze dne 9. listopadu 2000 odvolací soud zjistil, že žalovaný téže společnosti sděluje, že na jeho straně nejde o neochotu dohodnout se o uhrazení přepravy zajištěné žalobkyní, je však ho třeba přesvědčit, že ze strany pracovníků žalobkyně nedošlo k podvodu. Z těchto dopisů dle odvolacího soudu vyplývá, že žalovaný si byl vědom některých závazků k zaplacení přeprav žalobkyni, nevyplývá z nich však, že žalovaný uznává povinnost k zaplacení právě těchto konkrétních přeprav, jež jsou předmětem sporu. Na 14 leteckých nákladních listech není uvedeno potvrzení převzetí zboží příjemcem, tj. žalovaným. Z faktur společnosti MAO adresovaných žalobkyni odvolací soud zjistil, že jimi uvedená společnost účtuje žalobkyni přepravy podle shora uvedených leteckých nákladních listů. Z těchto dokladů odvolací soud nezjistil žádnou skutečnost osvědčující převzetí přepravovaného zboží od žalobkyně. Z dopisu ze dne 7. ledna 2005 společnosti DA-LITE SCREEN COMPANY, INC., žalobkyni vyplývá obecné a povšechné sdělení, že veškeré faktury za dodané zboží byly žalovaným jmenované společnosti uhrazeny, nevyplývá z něj jakákoli souvislost věcná a časová s předmětnými konkrétními přepravami, jejichž zaplacení se žalobkyně domáhá. Odvolací soud dospěl k závěru, že učiněná skutková zjištění neprokazují, že předmětné konkrétní přepravy, jejichž úhrady se žalobkyně domáhá, byly pro žalovaného žalobkyní zajištěny a že žalovaný přijal plnění na základě těchto přeprav. Není jimi prokázáno, že právě mezi žalobkyní a žalovaným existoval obchodní vztah, ze kterého měla vzniknout povinnost žalovaného žalobkyni za přepravy zaplatit. Z vyjádření žalobkyně ze dne 19. listopadu 2010 vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl ohledně přeprav žádný obchodní vztah. Ten mohl existovat jen mezi společností MAO a žalobkyní, jež mohla být uvedenou společností jen zmocněna k vymáhání předmětných plateb přepravného, ovšem žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala případné zmocnění k takovým úkonům. Dále odvolací soud nevzal za prokázané, že by žalovaný od žalobkyně přijal plnění bez právního důvodu. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že žalovaný přijal plnění spočívající v uskutečnění těchto přeprav žalobkyní pro žalovaného. V posuzovaných čtrnácti případech nebyly předloženy žádné listiny – přepravní doklady, z nichž by vyplývalo, že žalobkyní byly přepravy provedeny, že přepravované zboží bylo žalovanému předáno a že provedení přeprav a převzetí přepravovaného zboží žalovaný potvrdil. K návrhu žalobkyně na odročení jednání z důvodu, že účastníku na straně žalobkyně bránily špatné povětrnostní podmínky na cestě z Vídně do Prahy, odvolací soud nepřihlédl, jelikož uvedené důvody nejsou důležitými důvody ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. pro odročení jednání. Rozsudek odvolacího soudu ve výrocích pod body I a II napadla žalobkyně dovoláním. Dovolatelka namítla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], že dovoláním napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b)