23 Cdo 1574/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1574/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2025 Spisová značka:23 Cdo 1574/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.1574.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.01.2026III.ÚS 83/26 Milan Hulmák Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1574/2025-600 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně CAUTOR CONSULTING a. s., se sídlem v Praze, V Podhájí 523/30, identifikační číslo osoby 26126141, zastoupené Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze, Jugoslávská 620/29, proti žalované VEOLIA ENERGIE INTERNATIONAL s. a., se sídlem v Paříži, 21 Rue La Boétie, Francouzská republika, reg. č. 433539566, zastoupené JUDr. Martinem Šebkem, advokátem se sídlem v Praze, Moravská 1553/52, o zaplacení částky 500.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 EVC 1/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, č. j. 25 Co 352/2022-559, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 60.197,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně. O d ů v o d n ě n í : (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, č. j. 14 EVC 1/2018-410, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 14 EVC 1/2018-419, zamítl žalobu o zaplacení částky 500.000 EUR s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III). 2. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 13. 2. 2025, č. j. 25 Co 352/2022-559, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 500.000 EUR s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů (druhý a třetí výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny, nebo které jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně. Konkrétně dovolatelka předkládá následující otázky: a) „Je možné ujednáním smluvních stran zcela vyloučit možnost jednostranného ukončení smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, jejímž předmětem je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti? b) Otázka interpretace právního úkonu a odstranění případných pochybností o obsahu právního úkonu (konkrétně právního úkonu označeného jako výpověď smlouvy). c) Zakládá odstoupení od smlouvy nárok na vyplacení odměny v plné výši? d) Může vzniknout smluvní straně v postavení dodavatele (poskytovatele poradenských služeb) nárok na odměnu za dosažení výsledku zcela bez jejího přičinění (bez výkonu činnosti)? e) Může být jednostranné ukončení (zmařené) smlouvy považované za zneužití práva ve snaze vyhnout se placení odměny? f) Zakládá pouhé dodržení závazku exkluzivity (navíc sjednaného oboustranně) dodavatelem jeho nárok na uhrazení odměny za výsledek, kterého bylo dosaženo bez přičinění dodavatele? g) Představuje nevyužití práva, v daném případě nevyužití práva požadovat informace a plnění povinností od poradce, porušení povinnosti oprávněnou smluvní stranou? h) Může odvolací soud výkladem právního úkonu (smlouvy) doplňovat projev vůle jedné ze stran právního úkonu (objednatele ze smlouvy) doplněním jeho povinnosti, nevyplývá-li takový projev vůle z obsahu tohoto právního úkonu (smlouvy)? i) Trpí rozhodnutí odvolacího soudu (napadené rozhodnutí) vadou řízení, a to nepředvídatelností rozhodnutí, pokud odvolací soud bez provádění důkazů dospěje k jinému skutkovému závěru než soud prvního stupně, a to aniž by se takovému jinému skutkovému závěru odvolacího soudu mohli účastníci procesně bránit? j) Mohl odvolací soud činit odlišná skutková zjištění z důkazů, které sám neprovedl a které hodnotil odlišně od soudu prvního stupně, aniž by žalovanou seznámil v rámci předvídatelnosti rozhodnutí o tom, že bude takový důkaz posuzovat odlišně?“ 4. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil, příp. aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že považuje napadený rozsudek za správný a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto. 6. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. 7. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 10. Dovolání není přípustné. 11. Dovolatelka předně namítá, že odvolací soud nesprávně konstatoval nemožnost ukončení předmětné poradenské smlouvy výpovědí, a odchýlil se tak při řešení otázky možnosti vyloučit smluvním ujednáním ukončení smlouvy výpovědí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu [otázka shora vymezená pod písm. a)], přičemž dovolatelka odkazuje mj. na předchozí kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci. Dle dovolatelky smluvní strany nemohou svým ujednáním možnost výpovědi vyloučit, když se jedná o smlouvu, která žalobkyni zavazovala k opakované činnosti a obě smluvní strany ke zdržení se určité činnosti ve smyslu § 582 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Tato argumentace však přípustnost dovolání nezakládá. 12. K dovolatelkou předkládané otázce se dovolací soud již v této věci vyjádřil, a to v rozsudku ze dne 10. 10. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1697/2023, jímž byl (v tam uvedeném rozsahu) zrušen předchozí rozsudek odvolacího soudu (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, č. j. 25 Co 352/2022-465) a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolací soud v uvedeném rozhodnutí shrnul, že odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o poskytování poradenských služeb ze dne 1. 6. 2012 byla uzavřena na dobu neurčitou (tento závěr nebyl v dovolacím řízení zpochybněn a odpovídá obsahu spisu – předmětem smlouvy byla opakovaná činnost) a jedná se o smlouvu nepojmenovanou (ani tento závěr nebyl v dovolání zpochybněn a odpovídá spisu – předmětem smlouvy bylo poskytování poradenských služeb a závazek exkluzivity) uzavřenou podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“). Dále Nejvyšší soud uvedl, že ačkoli se uvedená smlouva řídila obchodním zákoníkem, na případnou výpověď by bylo třeba aplikovat úpravu obsaženou v předchozím občanském zákoníku, neboť obchodní zákoník speciální úpravu výpovědi nepojmenované smlouvy (§ 269 odst. 2 obch. zák.) neobsahoval. Nepojmenovanou smlouvu uzavřenou podle obchodního zákoníku na dobu neurčitou bylo proto možné v