23 Cdo 1713/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1713/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2017 Spisová značka:23 Cdo 1713/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.1713.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1713/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně KONE, a.s., se sídlem v Praze 6, Vokovicích, Evropská 423/178, PSČ 160 00, IČO 00176842, zastoupené JUDr. Petrou Vlachovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, proti žalované MK Reality spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1270/31, PSČ 110 00, IČO 25107330, zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, PSČ 186 00, o zaplacení částky 80 968,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 2/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2016, č. j. 72 Co 298/2016-91, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 614 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petry Vlachové, advokátky, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. února 2016, č. j. 38 C 2/2015-63, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 80 968,60 Kč se 7,05% úrokem z prodlení z částky 84 542 Kč od 11. ledna 2013 do 13. května 2014, z částky 80 968,60 Kč od 14. května 2014 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. října 2016, č. j. 72 Co 298/2016-91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud potvrdil správnost skutkových závěrů soudu prvního stupně o tom, že účastníci uzavřeli dne 17. května 2006 servisní smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala provádět pro žalovanou podle norem ČSN 274002 a ČSN 274007 odborné prohlídky (revize) výtahu v jejím domě v Praze, a to jednou za tři měsíce a žalovaná se zavázala platit žalobkyni měsíční odměnu. Práce nad rámec takto sjednaného plnění měly být prováděny poté, co pověřený zástupce žalované odsouhlasí předmět, čas a cenu plnění. Vzhledem ke zjištěné závadě výtahu žalobkyně v prosinci 2012 nabídla žalované provedení výměny kabiny a frekvenčního měniče za celkovou cenu 84 541 Kč a tuto nabídku žalovaná přijala. Po provedení sjednaných prací žalobkyně dne 19. prosince 2012 žalované opravený výtah předala. Za toto plnění však žalovaná žalobkyni nezaplatila. V souvislosti s následným ukončením smlouvy na servis výtahu vzniklo žalované právo na vrácení přeplatku ve výši 3 573,40 Kč, kterou žalobkyně na svou pohledávku započetla. Soudy obou stupňů nepřijaly obranu žalované, že výměna frekvenčního měniče měla být provedena bezplatně, neboť se mělo jednat o záruční opravu předchozí výměny měniče provedené v roce 2010, což odůvodnily tím, že žalovaná k tomuto tvrzení žádné důkazy nenabídla a neprokázala, kdy převzala tuto opravu měniče, ani že by výměnu provedenou v roce 2010 skutečně u žalobkyně reklamovala. Žalovaná předložila k důkazu pouze nabídku žalobkyně na opravu frekvenčního měniče z 12. července 2010. Odvolací soud, zcela ve shodě se soudem prvního stupně, posoudil servisní smlouvu účastníků jako smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) s prvky smlouvy o dílo podle § 536 obch. zák., v níž účastníci upravili práva a povinnosti vztahující se k provádění pravidelných servisních prohlídek a také rámcově vymezili vzájemná práva a povinnosti pro případ uzavírání dalších (prováděcích) smluv o dílo dopadajících na opravy, které charakter dohodnutých prohlídek přesahují. K základní sporné otázce o tom, zda výměna frekvenčního měniče, kterou žalobkyně provedla v prosinci 2012, představovala záruční opravu či nikoliv, vyšel odvolací soud z obsahu nabídky žalobkyně na opravu ze dne 12. července 2010. V této nabídce žalobkyně mj. prohlásila, že poskytuje žalované na dodaný materiál a práce záruku v délce 24 měsíců. Toto prohlášení považoval odvolací soud za přednostní před závazkem žalobkyně sjednaným v „rámcové“ servisní smlouvě na záruku v délce šesti měsíců od skončení prací, resp. od data dodávky. Z toho dovodil, že žalobkyně odpovídala za vady frekvenčního měniče vyměněného dne 30. července 2010 do 30. července 2012. Jestliže se vada na měniči vyskytla až dne 12. prosince 2012, pak i za situace, že by žalovaná tuto vadu telefonicky reklamovala tentýž den, učinila by tak opožděně. Odvolací soud taktéž nepřijal námitku žalované o zneužití dominantního postavení žalobkyně na trhu. Uzavřel, že ani v případě, že by tomu tak skutečně bylo, nebylo by totiž možné z této skutečnosti dovodit prodloužení záruční doby nad sjednaných 6 měsíců, resp. nad jednostranně poskytnutých 24 měsíců. Sankcí pro případ zneužití dominantního postavení na trhu je pro takové soutěžitele postih na poli ochrany hospodářské soutěže, což však není pro tento spor významné. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla, že dovolání podává z důvodu, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to v otázkách: 1. dominantního postavení dle § 10 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, při výhradních dodávkách náhradních dílů a záručních oprav v režimu obchodního zákoníku (rozpor s ustálenou judikaturou), 2. zneužití dominantního postavení dle § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. výhradního dodavatele náhradních součástek zkrácením záruční doby pod zákonnou záruční dobu (u staveb 5 let) k tíži odběratele, který nemá jinou možnost zajištění dodávky (neřešená právní otázka), 3. určitosti záruční lhůty (neřešená právní otázka). Rozsudek odvolacího soudu spočívá podle dovolatelky na nesprávném právním posouzení věci z důvodu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně během jednání o reklamaci vadného frekvenčního měniče na základě první smlouvy o dílo s předáním díla žalované dne 30. července 2010 zneužila svoje dominantní postavení podle § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. jako dominant dodávek všech součástek výtahů KONE – namísto bezplatného plnění na základě ústní reklamace ze dne 12. prosince 2012 z předchozí dodávky vadného frekvenčního měniče vynucovala přijetí vlastního smluvního návrhu, nové smlouvy o dílo, obsahujícího smluvní podmínky, kterých by jinak, nebýt v dominantním postavení, nemohla dosáhnout. Případné nepřijetí smluvního návrhu žalobkyně stavělo žalovanou do nevýhodné pozice, jíž by v podmínkách nenarušeného soutěžního prostředí nebyla nucena čelit. Není přitom rozhodné, zda k uzavření platné smlouvy o dílo v prosinci 2012 nakonec došlo, či nikoliv. Rozsudek odvolacího soudu v rozporu s ustálenou judikaturou opomíjí skutečnost, zda má žalobkyně jako výhradní dodavatel všech náhradních součástek a záručních oprav dominantní postavení ve smyslu § 10 zákona č. 143/2001 Sb., bez čehož je nepřezkoumatelný. Odvolací soud podle žalované v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu založil své rozhodnutí na nesprávném právním názoru, že právní otázka případného zneužití dominantního postavení žalobkyně je nerozhodná, neboť nemůže prodloužit sjednanou záruční dobu nad 6 měsíců v rámcové smlouvě, potažmo 24 měsíců jednostranně poskytnutou v rámci nové smlouvy o dílo. Odvolací soud totiž uzavřel, že skutkové zjištění o dominantním postavení nemá právní význam pro platnost smlouvy o dílo včetně platnosti kratší délky záruční lhůty v rámcové smlouvě či v rámci smlouvy o dílo než zákonné na stavbu v délce 5 let od předání díla. Žalovaná dále namítla, že písemné ujednání o smluvní záruce, že „záruční lhůta (záruka) je…“ bez uvedení, že se jedná o záruku za jakost, neurčité a tím i neplatné. Obchodní zákoník totiž výslovně umožňuje jen zkrácení záruční lhůty za vady jakosti zboží, nikoliv generální zkrácení záruční lhůty za „všechno“. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání vyvracela dovolací námitky žalované – popírala své dominantní postavení na trhu ohledně výtahů KONE a uvedla, že žalovaná v tomto směru neunesla své důkazní břemeno. Žalovaná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu ohledně počátku a konce